Gwai Wik (2006)
(Re–Cycle)
Asijské horory patří k té sortě filmů, která nese označení „vždy kvalitní“. Alespoň to tak bývávalo. Mnohé se již změnilo a vliv na to má bezesporu i to, že vznikají desátá pokračování osvědčených hitů. Kam se na to hrabe Hollywood? Proto troška novot neuškodí.
Ting-Yin je dlouholetou spisovatelkou. Za svou kariéru nasbírala řadu zkušeností, takže se její knihy vylepšovaly a ona sama získávala větší čtenářskou základnu. Prozatím psala víceméně romány pro ženy, nyní se chystá přijít s něčím novým. S duchařským hororem. Když odpovídá na otázku, zda-li má s tématem zkušenost, ještě ani neví, jak moc se do svého díla ponoří. Její dílo totiž v podstatě ožívá a ona se dostává do světa, ve kterém se odehrává mnoho z věcí, které ve své knize nepoužila. Říše mrtvých je totiž jakýmsi skladištěm nepotřebných věcí, které lidé zahodili, zavrhli či odmítli. Úplně všech takových věcí…
Nestává se často, aby dva režiséři spolupracovali na všech svých filmem, v hongkongských končinách takoví dva existují. Oxide Pang Chun a Danny Pang jsou již dokonce jakousi zavedenou dvojkou. Společně vytvořili mj. tři díly původně originálního Oka a nyní se vrhli na tématicky podobnou látku. Opět je to o propojení země živých a mrtvých, spojovacím prostředkem je přitom psaní. Země živých a mrtvých je v Re-Cycle ztvárněna každá v jiném světle, i když pouze odstínově. Proto nečekejte tak výrazné rozdíly a prostředky, jaké byly použity u Mrtvé nevěsty. Zde jsou oba světy veskrze depresivní a člověk si jen těžko vybere, kde by chtěl žít. Během filmu se mi docela dost často stávalo, že jsem přemýšlel nad tím, zda-li hongkongským režisérům a scénáristům několikeré omílání tématu (narážím na Oko 3+), nepochroumalo tu část mozku, která by jim umožňovala čistě myslet. Ze začátku totiž budují silné hororové napětí, ale krátce po přechodu do druhého prostředí mrazení v zádech opadá na úkor zápletky a pointy, která se opět snaží být originální za každou cenu (a zde byla cena vykoupena kvalitou). Navíc se mi pointa v závěru zdá nesmyslná a neadekvátní žánru. Nemluvě o tom, že brání jakémukoliv atmosférickému rozletu filmu v zemi mrtvých. Nenapomáhají tomu ani Angelica Lee v roli spisovatelky, které neposkytuje dostatečnou hloubku, a ani Qiqi Zeng v roli malé průvodkyně, pro níž je tento film debutem.
Na prvním místě je žánrově samozřejmě horor - klasický, asijský. Problémem ovšem je, že se dříve využívané prostředky, které působily tak svěže pro evropského a amerického diváka, staly natolik zřejmými, že jen těžko může v tomto ohledu Re-Cycle zabodovat. Přesto se autoři snaží, a tak kromě děsivé černovlasé holčiny využívají obyčejné věci běžné potřeby, konkrétně papír, který byl popsán a vyhozen. Vezměte v úvahu, že prozatím zmiňuji jen svět živých. Svět mrtvých je vytvořen opravdu zajímavě a mnoho použitých prvků spadá do škatulku fantasy. Svou odporností a poetikou připomene Krajinu přílivu, svým technickým zpracováním Constantina nebo Silent Hill a svou propracovaností samostatný mytologický svět. Ve většině případů se spíš kocháte pohledem na bujnou fantazii, než by jste se krčili v koutě strachy. Těch vyloženě strašidelných momentů je tu jen pár, zbytek je víceméně bezstarostnou cestou, která slouží jako metafora hrdinčina dosavadního života. Tvrdím si říct, že poprvé se v takovémto případě propletly žánry hororu a fantasy, a jakkoliv se to mohlo na první pohled jevit jako neotřelý nápad, skončilo to bídně, neboť celý svět je sice vytvořen s neskrývaným zápalem a invencí, ale příběh jej zbytečně stahuje do pevných provazců a nedává mu možnost rozšířit se na kultovní úroveň. Z celkového hlediska se tak musí spokojit se statusem kulisy.
DVD, které se dostává na náš trh je bohužel uboze chudé. Abychom mu ale nekřivdili, obsahuje aspoň upoutávku. Po zvukové stránce překvapivě obsahuje jak 5.1 originál, tak 5.1 český dabing.
Závěr:
Je jich mnoho a jsou lepší. Re-Cycle je jen průměrný výplodem asijské kinematografie, který měl velký potenciál, ale promarnil jej na úkor poněkud vykonstruovaného scénáře.
