Breaking and Entering (2006)
(Dveře dokořán)
Samotné jméno Anthony Minghelly není tak provařené, ale než napočítám na prstech ruky do pěti, tak budete v obraze. Opravdově, šíleně, hluboce…Anglický pacient…Talentovaný pan Ripley…Návrat do Cold Mountain…už vidím, že jste v obraze.
Tenhle anglický rodák toho za půl století svého života dokázal opravdu hodně. Na poličce se mu přesto leskne jen jeden zlatý plešounek za režii. Nejspíš se po nezdaru s Návratem do Cold Mountain rozhodl odpočinout si a zajet se do rodné Anglie odreagovat. Hned ho však bacila do nosu úplně jiná atmosféra Londýna, než na jakou jsme z pošmourných filmů zvyklí. Nedalo mu to a s pomocí Juda Law natočil komorní milostné drama na pozadí sociálních problému periférii Londýna, kam by noha královny Alžběty nejspíš nikdy nevstoupila.
Ve filmu, jež je poněkud nešikovně přeložen, se střetává snaha městského architekta Willa obnovit a zregenerovat upadající části Londýna s úpěnlivou snahou místního zlodějského gangu se prachsprostě napakovat na technickém vybavení Willovy kanceláře – architektonické haly. S druhým identickým vloupáním se Will rozhodne svěřit hlídání cenného majetku do svých vlastních rukou. Celé noci tak v autě číhá na zloděje. Občas tam s ním čeká jeho obchodní společník Sandy, jindy se u něj (ve vší počestnosti a bez morální újmy) ohřeje zdejší lehká děva a společně debatují nad životními otázkami. Už v ten moment dostává jeho vztah s Liv a duševně postiženou dcerou Beou další trhlinky. Největší malér ale nastává, když se dostane na stopu jednoho kluka z gangu – Mira, který ho zavede až k němu domů. Pokouší se infiltrovat jejich byt prostřednictvím jeho nic netušící matky – švadleny. Místo snahy dostat zloděje do vězení se však s Amirou sbližuje a pociťuje k ní náklonnost a lásku, kterou postrádá. Amira však, když se dozvídá, proč k nim vůbec Will přišel, má plán, jak syna ochránit.
Až chorobnou závislost na tématu lásky a jejích různých podobách bychom mohli nalézt v dílech Anthona Minghelly. Vždy okořeněné nějakou zvláštností (druhá polovička je mrtvá a vrací se jako duch, druhá polovička musí do války, druhá polovička trpí popáleninami a duševními problémy z války) a zároveň zůstává pevně na zemi a vykresluje prostředí a dobu do detailů potřebných v příběhu. Se stejným přístupem se vrhnul i na Dveře dokořán, mám ale pocit, že film nebral tak vážně, nebo že byl omámen pohodlností Anglie. Každopádně Dveře dokořán postrádají jeho typickou syrovou naléhavost a přítomnost. Navíc ani oscilace mezi jeho oblíbenou romancí a ne tak typickou sociální sondou není ku prospěchu věci. Do příběhu navíc zatahuje i další motivy, např. dětí bez otce – v případě Mira je mrtvý, v případě Bey je duchem nepřítomen. Všechny se prolínají a zároveň separují a všechny stejným dílem stojí za nezdarem. Otázkou, kterou si totiž budete klást, je, co a zda-li chtěl autor říci a na co chtěl upozornit. Romance mezi Willem a Liv a do ní vstoupivší imigrantky Amiry je provedena s citem a hlavně scénáristicky jsou zvraty, jednání a uvažování jednotlivých postav vyvedeny dokonale, za což přísluší scénáristické polovině Minghelly velká pochvala. Avšak dost zvláštním způsobem byl vytvořen závěr, jež končí (pro diváka nejbolestnějším) happyendem, jaký by ho v tu chvíli mohl napadnout. Minghella si necelé dvě hodiny buduje příběh, aby si uvědomil, že divák se pomalu začíná nudit, a tak mu rychle naservíruje nejkompromisnější konec. S tímto problémem je spjat i sociální příběh Amiry a jejího syna Miry, který je místními podvratnými živly nucen páchat trestné činy. Minghella s ním až příliš sympatizuje, neboť ani náznakem nepředstavuje „zlou postavu“, a my se vlastně ani k podstatě tamních problémů nedostaneme, takže je zvolené prostředí zhola zbytečně nevyužito. Minghellovy úmysly se míjejí s výsledkem
Jakkoliv se však Minghella mohl nechat unést komorností, obyčejností a koncentrováním se na romantickou linii, výtečná práce s herci se mu nedá upřít. Už po několikáté využil dobrých styků s Judem Lawem a obsadil jej do hlavní role architekta Willa, jenž se potácí v duševní nerovnováze a hledá lásku. Law mu propůjčuje určitou obyčejnost, kterou se nevymyká z davu, uzavřenost, kterou způsobuje nejistota, ale i agresivitu, vyplavenou na povrch stresem, a konec konců i šťastnou zamilovanost. Robin Wright Penn ztvárnila jeho manželku, která je svou unaveností, flegmatickým postojem ke svému manželovi a melancholickou zasněností důležitým a krásně zahraným jemným opakem Amiry francouzské herečky Juliette Binoche, která předvádí úžasný výkon. Jako zástupce anglických řad funguje britský herec Martin Freeman, známý především jako komik, ale rolí v Hezkých snech dokázal, že umí i víc. A na rozdíl od Hezkých snů dokázal do Dveří dokořán protlačit trochu své úsměvnosti. Všichni herci jsou neuvěřitelně uvolnění. Žádné křečovitosti, dokonce ani u mladé generace herecky debutujícího Rafiho Gavrona a Poppy Rogers.
DVD od nové distribuční společnosti Forum Home Entertainment Czech se může prezentovat jako (skoro) dokonalé DVD komorního filmu. Po technické stránce se dočkáte kvalitního obrazu, originálního zvuku v 5.1 a českého dabingu, který se vymyká předpokladu úděsných českých dabingů, v 2.0. Z pohyblivého menu, které v poslední době postrádají i velkofilmy, se dostanete do bonusové sekce, která se kompletně vešla na jedno DVD. Zde na vás vykoukne patnácti minutový dokument Film o filmu, který se ale v nějakých věcech kryje s komentářem režiséra, ale na druhou stranu přináší pohledy do zákulisí natáčení a vyjádření aktérů. Samotný audio komentář režiséra je věcný, zaobírá se mnohými atributy filmu a vysvětluje detaily a (co je hlavní) je česky otitulkován, což uvítají i ti, kteří nemají rádi mumlající komentáře bez české podpory. Po dvou hodinách konzultací s rejžou se můžete podívat, co se do filmu nevešlo (a nejedná se o veselé nepovedené záběry) s režisérským komentářem, osvětlující střihačské nůžky a úsměvnost existence vystřižených scén. V neposlední řadě nechybí trailer, který uvede do děje každého, kdo po filmu sáhl hlavně kvůli pěkné, namodralé obálce. Studenti ruštiny pak jistě ocení ruský dabing.
Závěr:
Mighella už dokázal mnohem lepší, promyšlenější a tématicky vážnější filmy, ale s přivřenýma očima se mu dá oproštění k uvolněnější struktuře odpustit, jen by si to měl ujasnit hned na začátku natáčení. Celkovému hodnocení napomáhá také kvalitní DVD edice.
