Filmový materiál ještě nikdy nezažil tak nadupané a pestrobarevné závody. Má na to vaše domácí kino?
Sourozenci Wachowští jako malí hltali dovezený anime seriál Speed Racer podobně jako řada jejich vrstevníků. Dnes se příběh o mladém závodníkovi, který se účastní neskutečných závodů, pokusili převést v hrané podobě do celovečerní podoby s Emilie Hirshem, Susan Sarandonovou, Johnem Goodmanem, Matthew Foxem, Christinou Ricci, spoustou barev, plejádou digitálních triků a několika zničenými očními sítnicemi.
Tenhle film jsem zatracoval od té doby, co nefandím Matrixu a hlavně od té doby, co jsem zjistil, že v tom má figurovat jakási opice a malý otravný bráška. Skutečnost je ale jiná než předsudky a člověk by si měl odnést ponaučení do života. Jako kdyby se Wachowští proměnili v párek naprosto šílených Japonců, kteří se minulou noc hrozně zchlastali a tohle jim v jejich opojné magorii přišlo jako nejlepší nápad, jak svět upozornit na styl anime. Speed Racer působí dojmem, že je mnohem osobnější než Matrix a že vlastně až teď odhalují celou svou pravou tvář hračičkářů. Speed Racer oplývá neobyčejně dobrou dramaturgií, díky které vlastně nenastává moment, při kterém byste se nudili, a každý závod vás uzemní do sedadla. Kromě několika skvěle přetavených prvků jako amatérsky kreslené závody v představách malého školáka, bráška a opice hrající si na anime seriál, co běží v televizi; auta metající kozelce, během toho do sebe mlátící a vybuchující za přítomnosti širší palety barev, než jakou dokáže naše oko pojmout; prolínavé záběry, jež dokážou za stejnou dobu říct třikrát víc, než je tomu zvykem u „normálních“ filmů. Příběh snového závodníka není totiž normálním filmem, je kromobyčejně neobyčejným. Wachowští si zřejmě spletli rok, nebo přinejmenším natáčeli v budoucnosti, protože Speed Racer nabízí tak ultimativní, adrenalinový zážitek psychedelických vjemů, že v případě promítání v IMAXu by měl být zajištěn bezplatný odvoz do psychiatrické léčebny.
Ve všem to barevném cirkusu nezapomínají sourozenci Wachowští na myšlenku a poselství, jakkoliv naivní může být. Částečně se Wachowští navážejí do nadnárodních korporací, či jiných velkých podniků, které ničí rodinné, starosvětské a léty prověřené podniky. Spíš ale okrajově, důležitější je jejich sdělení o poznaní svého údělu, nalezení jeho smyslu a uvědomění si jeho důsledků. Právě to prožívá mladý Racer, ať už je podporován rodinou, usměrňován neznámým jezdcem, utlačován milovníkem fialových hadříků nebo ztracen kvůli vší korupci. Dojde k momentu, kdy o všem, v co věřil, co pro něj znamenal život, začne pochybovat. Neřekl bych, že je to přímočaře jednoduché téma. Dnešní společnost založená na kapitalistickém úspěchu ničí dětské sny a předurčuje je k lukrativní, i když nudné práci. Ale i tak tu jsou pro i proti. Wachowští na tuto situaci nahlížejí právě prostřednictvím Racera a myslím, že závěrečný závod je deklarováním jasného postoje a podpory všem podobně smýšlejícím.
Chápu, že je to kasovní propadák, lidé to berou jako hloupou zábavu pro děti, ale Speed je schválně tak naivní, sentimentální a pestrobarevný. Je to prostě jiný film, který je tak natočen se záměrem, protože v důsledku všechno zapadá do sebe a má svůj význam. Hlavně to tak je kvůli bombastickému finále, ke kterému film graduje přes řadu dech beroucích scén a které vás prostě MUSÍ vrhnout do naprosté extáze filmového nebe. NIC tak vizuálně pohlcujícího a krásného už nikdy neuvidíte. Závody celkově jsou adrenalinově „naspeedované“, čemuž napomáhá i úderná a hravá hudba Michaela Giacchina (tvořil například hudbu k řadě PIXARovek)
Dost se staví na vizuálech - oči nevědí, kam dřív koukat, často ani nestíhají a vlastně se dost často stává, že nevíte, na co koukat dřív. Koneckonců epileptici všech zemích, kvůli kterým jsou některé díly anime zakázány, by se měli spojit a filmu se vyhnout (ze zdravotních důvodů). Chápete správně, že mě ten film úplně odrovnal (jak jsem rád, že nejsem epileptik a je mi jich všech líto, neboť nikdy neuvidí Speed Racera). Nevím, co přesně se v cílové rovince stalo, ale vím, že to bylo naprosto ultimátní, duhové, výbušné, mrazivé, dojímavé, efektní, velkolepé, velkohubé, digitální a... slova na to nestačí. Některé věci nelze popsat, tohle je jedna z nich Co je podstatné, že jestli něco stojí za to vidět v kině, a ne až doma, tak je to Speed Racer. Což je asi tak první nevýhoda DVD vydání, které se před několika dny objevilo v české distribuci.
Film přepisem na kulatý disk nijak výrazně neutrpěl, ale ani sebelepší LCD obrazovka s maximální možnou šířkou vám nezprostředkuje to, co kinosál. Jeden by zaplakal nad tím, jak chudě disk vypadá, ale věřte, že takto se cítí všude na Zemi. Kromě filmu, který doprovází poměrně povedený český dabing (což je u filmu tohoto druhu plusem, v kině jsem byl rád, že nemusím sledovat ještě nějaká bílá písmenka), naleznete na disku dva kratší dokumenty. První, humorněji laděný dokument „Spritle v první lize“ je procházkou představitele mladšího bratra Pauliho Litta po natáčení. Druhý nabízí obezřetnější pohled na sportovní káry, „Superauta“. Dovedl bych si představit i komplexnější, hutnější a sofistikovanější pohled na Speed Racera včetně ohlédnutí do minulosti, ale budiž. Když není zájem, proč se s tím patlat.
Závěr
Go, Speed, Go!
