George Clooney: Oscarová kampan je cirkus!
Pridano: 19.01.2008 12:24:55
O: Ve filmu predstavujete cloveka urceného v právnické firme na špinavou práci, který se stará o problémové prípady klientu. Jaká je vubec legrace hrát ve filmu z právnického prostredí?
Jsem herec, tedy delám to, co se mi rekne. Takže nemám problém ani s prostredím právníku, i když je trochu nárocnejší na pamatováka. Proti dalšímu filmu, Leatherheads (Drsnáci) z prostredí profesionálního fotbalu 20. let minulého století, jejž jsem i sám režíroval, to byla hracka.
O: Postava Michaela Claytona ovšem není ani uplne kladná, ani dokonce hrdinská. Nevadí vám hrát charaktery, které nemusejí být pro publikum tak atraktivní? Není to práve na hereckém povolání ta nejvetší výzva? Ztelesnit postavu, která není jenom obdivuhodná, ale pro niž presto získáte sympatie publika?
Mám radeji normální lidi než superhrdiny.
O: Co je to vlastne za film?
Byl to velký projekt režiséra filmu a scenáristy Tonyho Gilroye, který napsal treba Bourneovo ultimátum. Ale na to, že šlo o debutující režiséra, byl obdivuhodne presvedcivý. Myslím si, že jde o divácký film, který je zároven o tom, jak každý z nás denne ciní drobná rozhodnutí, a aniž si to uvedomujeme, rozhodujeme jimi o tom, jestli se nemusíme za sebe pozdeji stydet. Zvykneme si na pohodlí, na peníze a nakonec zavíráme oci nad tím, ceho jsme se stali soucástí. A pokud si diváci reknou, že snímek je zároven o korupci dnešních velkých korporací, tím lépe.
O: Jak se vám líbí popularita?
Herectví je bájecná profese. Chtel jsem být hercem od té doby, co jsem chodil na univerzitu a akorát oblézal vecírky a nic nedelal - tehdy me bratranec vzal na natácení filmu. Celá ta posedlost hvezdami a celebritami však dnes prerostla v neco obludného. Stanete se slavným a brzy zjistíte, že nemužete delat spoustu vecí, které jste doposud delal, ani navštevovat verejná místa. Za chvíli už nechodíte nikam a sedíte doma. Jenže to vždycky nejde, musíte koneckoncu nekdy i žít.
O: Jak to rešíte?
Zvykl jsem si jezdit treba na motorce, v helme vás snadno nepoznají.
O: Co si o tom myslíte?
Naše spolecnost je zkrátka zvedavá. Pokaždé, když natrefíme na bouracku u cesty, zpomalíme, abychom se podívali, co se stalo. Jsme už takoví. Nyní je pozornost médií uprena už i na malé d?ti, to byl p?ípad takové Paris Hiltonové nebo Lindsay Lohanové. Za nic na svete bych nechtel být v jejich kuži. Kdybych se stal slavným už v tak mladém veku, jako jsou nekterí z tech, co se v jednadvaceti objevují na titulní strane casopisu, píchal bych si už dávno crack pod ocní vícka.
O: Jenže sami herci pracují na své popularite a budují image.
Nejhorší jsou oscarové kampane. To je skutecný cirkus. Objíždíte slavnosti, predhazují vás médiím, a dokonce to jde tak daleko, že musíte brát do nárucí malé deti a pred lidmi jim dávat pusu. Clovek si potom pripadá trochu jako podvodník.
Zdroj: Právo, Michal Procházka