Jake Gyllenhaal v romantické komedii a Anne Hathaway v dramatu o degenerativní chorobě nesourodě hrají pod vedením Edwarda Zwicka, kterého si spojujeme hlavně s historickými velkofilmy. A podle toho to vypadá.
Jamie je veselý člověk, jehož sexappeal působí jako magnet i prodejní artikl. Dokáže lidi ukecat tak, že si koupí cokoli, a tak když dostane padáka z posledního zaměstnání, protože si trochu moc užíval s přítelkyní svého šéfa, chvíli trvá, než se pohne dál, ale pak se uchytí u farmaceutické firmy, kde začne dělat jako jeden z prodejních agentů a obchází doktory. Při jedné lobbingové stáži narazí na pacientku Maggie, která mu padne do oka. Ona mu na oplátku zkusí vymlátit pár zubů a to ho tak nadchne, že se pustí do jejího balení. Jak záhy zjistí, skutečně trpí vážnou chorobou, ale protože se jejich setkání točí kolem sexu, nikdo to příliš neřeší…zatím.
Sledovat stále dokola, jak se on a ona dají navzdory vší nepravděpodobnosti dohromady, jak dojdou nečekaného zlomu, v němž se rozejdou, a jak se pak hledají důvody, proč spolu zůstat, je tak omleté, že recenzenta z toho začne bolet hlava a je pomalu nešťastný, kde ta všechna láska je, když ve filmu je jí tolik. Čistá láska se dneska ještě ke všemu koření sexem, který je pomalu důležitější než vztah, vývoj postav nebo příběh. Měl jsem původně za to, že nás letos čekají dva snímky založené na principu ona a ona jsou sexuální přátelé a pak je z toho nečekaně vztah, ale ještě se sem připletla tahle Zwickovina, která si svému režisérovi není ani za mák podobná a kterou natočil nejspíš z toho důvodu (promiňte tuto implikaci), že mu na další historický biják nechtěli dát peníze, a tak si zvolil menší formát, ve kterém ale může využít svoje zkušenosti s milostnými zápletkami, které se většinou jeho filmům nevyhýbají. Korunuje to neobyčejně sladkobolný závěr, ve kterém se on vyznává jí, ona jemu, tečou slzy, zájezdní autobus plný důchodců vzdychá a my si jen můžeme všímat velmi vynalézavé kamery, která nebetyčnost scény potrhuje silou dvou megatun.
Láska a jiné závislosti má minimálně dva body, které by mohla rozvinout, pokud by chtěla, ale nemyslím si, že kdy měla takové ambice, a tak jen doplňují příběh jako nějaké rekvizity, které tam scenárista omylem zanechal. Jedním z nich je počátek Viagry, kolem kterého se mohl film točit víc vzhledem k playboyovitosti Jacka Gyllenhaala, ale nový přípravek na erekci, který způsobí davové šílenství, přichází až ve velmi pozdní fázi filmu, neudává žádný zvláštní tón, neznamená v příběhu žádnou metaforu a ve vztahu obou postav hraje roli menší než nejposlednější komparsista. Přitom se z toho dalo při troše umu a hromadném brainstormingu vykřesat plejáda humoru, která by nebyla prvoplánová (viz. příšernosti, které se děly v posledním Fotři jsou lotři), ale měla by lehce sarkastický nádech.
Se sarkasmem se totiž dozajista snaží přistupovat k vztahovému románku, který leží v jádru Lásky a jiných závislostech a nechává se jím opít tak, že upadá do němoty a divák spolu s ním. Postavy Jacka i Anne Hathaway jsou totiž docela svérázné a nabízejí vcelku zajímavý pohled na vedení vztahu, nicméně nejen konec, ale i nesouznění postav zabíjí víc než opilost za volantem. Druhý bod, kolem kterého mohl být vybudován zajímavý vztahový okruh, se nachází v nemoci Maggie. Zároveň skutečnost, že každý se nachází v trochu jiném světě a tyto světy dělí právě degenerativní onemocnění Maggie, stojí za tím, proč film upadá do letargie a nedokáže ani bavit, dojímat, pouze nudí. Téma nemoci jednoho partnera ve vztahu je odbyto velmi laxně, rozvíjí se až ke konci, kdy si Jamie začne uvědomovat, co by to znamenalo z celoživotního pohledu. Do té doby se o tom nemluví, příliš se na to nereaguje a musíme se spokojit s čistě průměrnou romantikou, v níž se tvůrci zbavili aspoň toho pokrytectví, že když jde o sex, neschovávají úzkostlivě každou část těla.
Láska je totiž nejen závislost, ale také lék, a to ten nejmocnější, který by mohl uzdravit i Maggie, pokud dovolí, aby mohla být milována. Placebo efekt vládne, Gyllenhaalově postavě jsem na to ovšem neskočil. Nuda na nudě – chce to zase trochu víc akce, Zwicku, pronásledování autobusu totiž připomíná úplný opak toho, co představovala taková Nebezpečná rychlost.
