His Dark Materials: The Golden Compass (2007)
(Zlatý kompas)
Celým jménem: Jeho temné esence – Zlatý kompas, věk: 9 let, médium: kniha…ne na dlouho. V půli letošního prosince vstupuje do kin fenomenální fantasy Zlatý kompas. Pojďte se s námi podívat pod zlatou pokličku očekávaného titulu.
Začal nám advent, v mnoha rodinách už má jedna ze svíček svůj životní úděl za sebou a zbytek čeká. Pro nás Čechy je o Vánocích typické (kromě přejedení se cukrovím), že se díváme na pohádky. Fantasy je takovou americkou (pro puntičkáře západní) pohádkou. Přestože by o Štědrém dnu Harry Potter asi sotva porazil některou z klasických českých pohádek v každoročním televizním klání, i my začínáme mít fantasy dost v oblibě. Rekordní návštěvnosti kin při uvedení kteréhokoliv dílu Pána prstenů nebo zmíněného Harryho Pottera jsou průkazným důkazem a „undergroundový“ čtenáři brakových fantasy románů by to jistě potvrdili. Nelze tedy nikomu zazlívat, když k nám v čase předvánočním doplachtí americký fantasy velkofilm. Narozdíl od loňského Eragona má Zlatý Kompas dvě velké výhody. Kvalitní literární předlohu od Philipa Pullmana a velkou ochotu investovat produkční společnosti New Line Cinema.
Jeho Temné esence dosud tvoří trilogii, jejíž jednotlivé díly nesou názvy – Zlatý kompas, Jedinečný nůž a Jantarové kukátko. Zabíhal bych asi hodně daleko, kdybych popisoval celou trilogii, takže se omezím jen na Zlatý kompas a i tam vynechám pár důležitých detailů, abyste se měli na co těšit. Ocitáme se v paralelní verzi našeho světa v době průmyslové revoluce. Svět vypadá trochu jinak, jen touha objevovat a zažívat nevšední dobrodružství zůstala stejná. Technologicky je na tom tento svět o něco lépe, ale na druhou stranu zde má velký vliv církev. Čím se však razantně odlišuje od našeho světa, jsou deamoni. Každý člověk má svého deamona, který nejenže reprezentuje jeho vlastnosti, ale je součástí jeho duše a bere na sebe vzhled zvířete. Jsou nerozlučnými spojenci, přáteli, věrnými druhy bok po boku. My sledujeme příběh jednoho děvčátka – Lyry Balacquy, která vyrůstá na Oxfordské univerzitě v péči místních scholarů. Její deamon se jmenuje Pant a vzhledem k tomu, že je Lyra ještě dítě, nemá Pant pevnou podobu. Dokáže se měnit z vteřiny na vteřinu do zvířecí podoby, která je pro něj v ten moment nejvýhodnější. Lyřini rodiče jsou už mrtví, a tak jí oznámený příjezd strýčka Asriela velmi potěší. Dozvídá se útržky informací o jistém Prachu - neviditelných částicích, a o podivném městě, které je vidět v záblescích polární záře. On se však vydává na další cestu a ona zůstává napospas paní Coulterové, která se tu objevila ve stejné době jako Asriel a jež uhrane Lyru svými znalostmi a zkušenostmi. Ta hltá každé její slovo a nakonec odchází z Oxfordu spolu s ní, aby se vyučovala pod jejím vedením. Při odchodu obdrží od rektora zvláštní věcičku – Alethiometr, někdy také označovaný jako Zlatý kompas. Tento strojek podobný hodinkám dokáže velké věci. Ve správných rukách může určit budoucnost, ale je těžké orientovat se v jeho proroctvích, protože každý ze 36 symbolů má několikero významů. To se bude Lyře moc hodit, protože se ve světě (zvláště v místním okolí) dějí strašlivé věci. Mizí děti. I někteří z Lyřiných přátel se vytratili. Proslýchá se něco o Absolučním výboru a tzv. Vrahounech, kteří děti unášejí a možná je i zabíjejí! To jsou však jen domněnky. Vše se pro Lyru mění, když objeví pravou identitu paní Coulterové, utíká od ní a nachází útočiště u Romunů. S nimi se vydává na nebezpečnou pouť, aby osvobodili děti, a setká se přitom s národem statečných bojovníků, medvědích kyrysníků a létajících divoženek.
ak je vidno, tahle fantasy je jiná, než co nás při pojmu „fantasy“ napadne. Žádné vyfantazírované země s nevyslovitelnými názvy a geografií tak propracovanou, že školní atlas světa vedle nich bledne závistí, žádní stateční rytíři bojující proti zlu/drakovi/obrům a dalším typickým aspektům fantasy. Děj se odehrává v poměrně známém světě, jež je upraven do podoby, jež si příběh vyžaduje. I s dalšími fantasy prvky pracuje zcela jinak. Mluvící zvířata tu nejsou pro nic za nic. Pullman z nich učinil duševní souputníky, jež mají v životě neotřesitelnou roli. Okolo tohoto vztahu, který může být jistým metaforickým vyjádřením lidské duše, se příběh důležitě točí. Ještě jednou věcí je Zlatý kompas zajímavý. Pracuje zde s byrokratickým církevním aparátem, jež představuje v příběhu zlo tak komplikované, tak složité a tak obrovské, že jej nelze snadno porazit. Lze tu najít asociace s naším světem, respektive světem dospělých, a tím se Zlatý Kompas razantně odlišuje od řadových publikací. Ostatně faktem, že církevní organizace působí v knize jako „padouch“, si vysloužil Pullman kritiku katolické církve, i když ne tak křižovnickou jako Rowlingová. Bohužel se zdá, že film se od těchto náznaků (v knize není na každé stránce napadána katolická církev) bude distancovat. Producenti nechtějí bouři nevole (na druhou stranu si vzpomeňte, že povyk církve zachránil tržby Šifře mistra Leonarda), a tak byla před několika týdny uveřejněna tisková zpráva v níž se jakékoliv výpady proti církvi dementují. Je to škoda, protože bychom se neměli pořád jenom poplácávat po zádech a místo biblických alegorií – C.S.Lewis a jeho letopisy Narnie – bychom občas měli ochutnat i ostřejší směs. V dnešní době, v níž vliv náboženství v západních zemích upadá, by možná takovýto impuls přivedl mladé čtenáře k úvahám a náboženství samotnému.
Začátky filmového přepisu se datují až k roku 2005. Společnost New Line Cinema si moc dobře uvědomovala, že po skončení trilogie Pán prstenů bude potřebovat nový velký projekt, který se zaměřením bude blížit Pánem prstenů. Volba padla na Zlatý kompas, navíc jeho autor Philip Pullman proti převedení knihy na filmové plátno nebyl vůbec proti, jak se to občas stává. Zatímco post scénáristy byl obsazen britským režisérem/scénáristou Chrisem Weitzem, po vhodném režisérovi studio stále pátralo. Z 50 nadějných zvolila v srpnu téhož roku Ananda Tuckera. Podobně jako v případě Pána prstenů, kdy byla režie svěřena poměrně neznámému režisérovi, který měl na kontě pár hororů, tak i Zlatý kompas měl putovat do „neznámých rukou“. Tento britský režisér, původem z Thajska, získal britské ocenění pro nezávislý film Hilary and Jackie a přízeň šéfů z NLC si získal svým přístupem. Vytvořil několik výtvarných návrhů, demoverzi vizuálních efektů a několika stránkový sloh s poznámkami k filmu. To, že se jako první ozval při ohlášení projektu, a nesčetně diskusí s autorem knihy bylo také plusem. „Byli jsme přesvědčení Anandovým zázemím a ukázkami, že on je tím pravým režisérem, který vytvoří náš projekt,“ okomentovali tehdejší situaci Bob Shaye a Michael Lynne z NLC. Nadšení neskrýval ani Pullman: „Vřele vítám Ananda jako režiséra prvního filmu z Jeho temných esencí. Respektuje celistvost vyprávění a zároveň ji dokáže protlačit do procesu výroby filmu. Jeho nápady jsou oslnivé a dobře promyšlené a opravdu se těším, až uvidím, jak se v jeho rukou film rozpohybuje.“ Tenhle optimismus ale nakonec nikomu nevydržel. Po roce příprav byl na post režiséra dosazen Chris Weitz, který spolupracoval na scénáři a který se již s projektem rozloučil. Anand Tucker byl z projektu odvolán kvůli tvůrčím neshodám a ohlášeným rozpočtovým omezením. Navíc se objevila zpráva, že úplně původním režisérem byl Weitz. Zatím se nedá říct, zdali bude tato (již stálá) výměna pro výslednou kvalitu filmu rozhodující, už jen proto, že Weitz nemá s podobným velkofilmem zkušenost. Možná naopak budí rozpaky – zrežíroval teenagerskou komedii Prci, Prci, Prcičky a britskou komedii s Hugh Grantem Jak na věc. Zápal mu přít nelze: „Doslechl jsem se o téhle báječné sérii fantasy knih, které se vám dostanou pod kůži, a jejich imaginace, odvaha a inteligence mě naprosto uchvátily. Pro mě je to jedno z nejúžasnějších literárních děl dvacátého století. Vyrostl jsem na Tolkienovi, ale popravdě řečeno, tyhle knihy ho co do náročnosti a filozofické hloubky nechávají daleko za sebou. To si aspoň myslím já – a právě tak by to měl prožívat každý, kdo se pokouší převést nějakou knihu do filmové podoby – měl by jí být dočista uchvácený.“
Během následujících měsíců se objevovaly zprávy o hereckém obsazení, tedy o tom hvězdném, které přiláká pozornost čtenářů filmových periodik, ačkoliv jako první a nejtěžší bylo objevení představitelky desetileté Lyry. Z 10 000 děvčátek vybrali castingoví odborníci dvanáctiletou Dakotu Blue Richardosvou, která je údajně prvními záběry oslnila. Dále následují už jen slavná jména. Jako první se Pullmanovu fenomenálnímu Zlatému kompasu upsala Nicole Kidmanová, která ztvárňuje dvojznačnou postavu paní Coulterové, a následoval Daniel Craig, který má teď díky postu nového představitele Jamese Bonda dost napilno a který ve filmu sehrál roli lorda Asriela, Lyřina strýčka. Ve stejné době byla obsazena i Craigova filmová partnerka z Casina Royale – Eva Greenová, které byla svěřena úloha jedné z divoženek, jmenovitě Serafiny Pekkaly. Obsazení Sama Elliotta, známého z filmů Big Lebowski, Děkujeme, že kouříte a Ghost Rider, pak proběhlo bez větší publicity.
Čtvrtého září loňského roku pak začalo ve Velké Británii oficiálně natáčení. V Sheppertonských studiích už práce běžely na plné obrátky, i když řada kulis ještě nebyla vyhotovena, jak lze usuzovat z vyprávění Philipa Pullmana. Pochvalu směřoval designérovi Dennisu Gassnerovi, který vzal náš, nám dobře známý svět a něco přidal, něco převrátil, něčím ho obohatil a vznikl svět, který si nikdo nemůže splést s tím naším, ale zároveň je jeho připomínkou v tisíci způsobech. Pullman si užíval návštěvu dílny, ve které zrovna pracovali na mechanických hmyzích špiónech, kteří v sobě ukrývají zlé daemony. Nadšeně hovořil i o kostýmní výbavě filmu. Oblečení Romunů nechybí potřebná drsnost a bohatá vzorovanost, zatímco kostýmů pro Lyru je několik – od poněkud malých a opravovaných šatů, jež nosí na Jordánské koleji v Oxfordu, po kouzelně hedvábné šaty, jež jí obstará paní Coulterová. Sama Dakota přiznala, že šaty obyčejně vůbec nenosí, ale že na place se v nich producírovala ráda. Zatímco uvnitř skládali řemeslníci dohromady obrovské bílé kusy čehosi, co bude ve výsledku vypadat jako ledové kry, venku před studii, připomínajícími spíš obří letecké hangáry, stojí na nákladním autě opravdová loď dovezená z Nizozemí, která ještě projde několika úpravami, než z ní bude romunská loď, kterou vlastní rodina Costů a na které se plaví i Lyra.
Pullman se vrátil na natáčení o měsíc později, kdy už konečně probíhalo natáčení některých zajímavých scén. Asi každý dokáže pochopit, že deamony a lední medvědy – tzv. kyrysníky - nemohli při natáčení dost dobře zastoupit reálná zvířata. Herci se proto museli dost často spokojit s vlastní představivostí, pokud měli štěstí, dostali předmět připomínající naplněnou zelenou ponožku, ve které si měli představit svého deamona. Všechna práce ale nebyla ponechána pouze specialistům na digitální efekty, proto ve zmíněných studiích byl postaven romunský provizorní tábor na zasněžené pustině, která působí kromobyčejně opravdicky, a byly nakresleny a namalovány „stěny“ a „stropy“ tak, aby vypadaly jako v místech za polárním kruhem. Herci se tak určitě mohli lépe vžít do své role, když už museli mluvit se vzduchem, popř. zeleným míčkem místo obrovského medvěda v brnění. HlHlas Nonso Anoziea jim byl jen chabou útěchou. Dojem na Pullmana udělala i vesnice Trollesund, ve které Lyra poprvé potká kyrysníka Ioreka Byrnisona. Když člověk prochází danou ulicí, nevěří, že tyto zašpiněné, rozpadající se domy tu nestojí už desítky let, ale když scénu obejde, naskytne se mu pohled na podpěry držící kulisy pohromadě a člověk pochopí. Na natáčení, které skončilo během února letošního roku, byli přítomni i zástupci společnosti Rhythm and Hues (mohou se pochlubit triky v Letopisech Narnie, Noci v muzeu a Superman se vrací), kteří posléze pracovali na vytvoření zvířecích deamonů pixel po pixelu. Další trikové sekvence, včetně ledních medvědů, měly na starost další studia. Oříškem pro Rhythm and Hues bylo, že Pant se, stejně jako deamoni všech dětí, dokáže libovolně měnit, tudíž pro něj museli vytvořit hned několik verzí a také ladné přechody, které by působily věrohodně. Stejně tak si dali záležet na „smrti“ deamonů, kteří umírají spolu s jejich lidskými protějšky. Naopak oproti knižní předloze si dost vyhráli s mimikry deamonů, které by měly připomínat gesta jejich „páníčků“. Poslední post-produkční práce v oblasti digitálních triků prováděli v polovině října.
Film si 27. listopadu odbyl světovou premiéru za účasti všech hereckých hvězd i autora knižní série, zástupy fanoušků se dočkaly možnosti zahlédnout své oblíbené herce (či literárního autora) a vyrojily se první recenze. Hodnocení jsou zatím různá, ale o mizérii se určitě nejedná. Pokud by navíc film nezaznamenal větší nezdar, Weitz by neměl nic proti režírování dalších dvou dílů. Každopádně zůstaňte s námi, protože vám včas přineseme náš pohled na adaptaci jedné z nejúžasnějších fantasy knih posledních let. Já sám se teď pomalu blížím ke konci a s napětím očekávám, co se stane, když do střediska na severním pólu, kde zadrželi Lyru, přijede paní Coulterová. Díky zprávám o dalších dílech tuším, ale jsem napjat a ještě se rozmýšlím, zdali si nechat nějaké překvapení do kina. Každopádně se těším a doufám, že jsem vás přiblížením vytváření filmu a jeho obsahu trochu navnadil. Výjev zasněžené krajiny polárního kruhu potěší však o blátivých Vánocích rozhodně dvojnásob. Pokud jste hodně nedočkaví, zjistěte si na oficiálních stránkách filmu: http://zlatykompas-film.cz, jak by vypadal váš deamon, a na fanovských stránkách http://hisdarkmaterials.com si můžete stáhnout vlastní alethiometr a do premiéry se procvičovat v luštění budoucnosti.
