Kill Bill: Vol. 2
(Kill Bill vol. 2)
Pět kapitol Mistrova opusu je už od vyprávěno. Je tu ale ještě pořád pěkných pár nezodpovězených otázek. Přinese nám na ně dalších pět odpověď a nebo jen vyvolá stovky dalších, jako tomu bylo u třetího dílu Matrix Revolutions? Dočtete se v této recenzi...
Nemám tu tendenci očekávat ten který film napjatě tak, že si kvůli němu budu okusovat nehty na prstech nedočkavostí. Ovšem výjimka nastala v případě druhé části Kill Billa, to jsem si totiž den před zhlédnutím okusoval celou ruku. Nabízí se tedy otázka, jestli byla míra očekávání úměrná kvalitě snímku, laicky řečeno, jestli si to film vůbec zasloužil.
BUDD: „You tryin to tell me she cut her way through eighty-eight bodyguards 'fore she got to O-Ren?“
BILL: „No. There wasn't really eighty eight of them, they just called themselves The Crazy 88.“
BUDD: „Aka?“
BILL: „ I dunno, I guess they thought it sounded cool.“
Před samým hodnocením filmu je třeba si uvědomit, co přesně jste od filmu očekávali: Akční nářez nebo filozofické pojednání na téma „pomsta“? Ještě lepší akční scény, než v jedničce, či větší počet dlouhých cool dialogů ala QT? A konečně: Více akce, nebo více děje? Jak by řekla kterákoliv z Tarantinových postav, „Mezi tím je kurva rozdíl.“
BILL: „You pawned a Hattori Hanzo sword?“
BUDD: „Yep.“
BILL: „It was priceless.“
BUDD: „Not in El Paso it ain't. In El Pso I got me 250 Dollars for it.“
Co se týče mě, já dávám přednost příběhu. To je možná ten důvod, proč ve mně film dohrává ještě teď – pokud tedy očekáváte to samé, co já, pak pravděpodobně nebudete zklamáni.
Už od začátku je patrné, že Tarantino ze svého stylu nepoleví – když totiž sledujeme v jednom záběru Nevěstu, jedoucí v autě a vyprávějící o tom, kolik, cituji „v prvním filmu zabila lidí“ a že „to byl ten největší krvák všech dob“ (něco na ten způsob, přesně si to nepamatuji), můžeme se s klidem pohodlně rozvalit v „řadové vypolstrované sedačce klasického multikina dnešní doby“ a říci si, že ani po letech náš favorit neztrácí dech, šmrnc, ani styl.
PAI MEI: „It's the wood that should fear your hand, not the other way around. No wonder you can't do it, you acquiesce to defeat before you even begin.“
Jak už jsem se zmínil, každá kapitola má vlastní styl vyprávění, tzn. vlastní vizuální podobu, která vždycky vychází z oblíbených filmových žánrů QT.
Pro příklad uvedu pasáže v Texasu, podbarvené buď vlastní Morriconeho hudbou, nebo hudbou ála Morricone , či monology jako „Zabila jsem tvého Mistra a zabiju i tebe“ nebo Billovo vyprávění o Pai Meiově setkání s Buddhistickým mnichem, „kdysi dávno v Číně“. Když už jsme u sekvence s Pai Meiem, tak ta je bezchybně natočená v duchu starých kung-fu filmů a ani Gordon Liu nepřehrává (mimochodem ve filmu má dvojroli – v jedničce se objevil jako velitel Crazy 88 a shodnost příjení s Lucy Liu, alias O-Ren Ishii je samozřejmě čistě náhodná). Asie si ale ve druhém díle moc neužijeme, jelikož přřevážná většina se odehrává v Texasu, kde jsme svědky Nevěstina pohřbu zaživa (který je mimochodem velice efektně natočen) a scén, v nichž nejen figuruje, ale i exceluje Michael Madsen coby Budd, Billův bratr a kde se odehraje rozhodující střet mezi Elle Driver a Beatrix Kiddo...to jsem možná neměl říkat, i když, Nevěstino jméno přeci není žádná rozhodující informace ani velké překvapení (pozn. ve filmu už je jako „Kiddo“ oslovena někde před polovinou stopáže a přesto titulky její jméno uvedou až ke konci, tomu říkám ignorance).
BILL: „I shot Mommy. Not pretend shoot, like we were just doing. I shot her for real.“
B.B.: „Why?“
BILL: „I don't know.“
B.B. „Did you want to see what would happen?“
BILL: „No, I knew what would happen to Mommy if I shot her. What I didn't
know, is when I shot Mommy, what would happen to me.“
Pokud bych měl ale vybrat nejpůsobivější kapitolu ze dvojky (či celého filmu vůbec, vol.1 i vol.2), pak by to bylo konečné setkání s Billem, do které mimochodem spadá (podle mne) nejlepší akční scéna obou dílů. Není dlouhá, nejsou tam žádné kopy, výkopy a krvavé šrámy a přesto je působivá...nechte se překvapit (pozn. jelikož mám k dispozici scénář, zjistil jsem, že původně se měl střet Nevěsty s Billem odehrávat na pláži, velkolepý dlouhý souboj a s potěšením konstatuji, že Tarantino se nakonec uchýlil k byť kratší, zato ale originálnější verzi souboje). Scéna, ve které se Kiddo shledá se svoji dcerou B.B. je skutečně nezapomenutelná a přesto se v ní postavy chovají naprosto reálně. Ovšem stejně se budete nejvíc bavit tím, jak Bill skoro „nezavře hubu“ , aby nevěstu přiměl k tomu, že není zas takový „bad guy“ a snaží se svou smrt co nejdéle oddálit.
Film byl určitě o hodně scén zkráceno (podle scénáře bylo vypuštěno mnoho scén, ale vzhledem k tomu, že oproti filmu je ve scénáři například místo Go Go Yubari jakýsi Mr. Barrel, jich asi nebylo několik ani natočeno), chybí tu třeba střet Billa s postavou, kterou hraje černošský herec Michael Jai White a já věřím, že se objeví na některé z mnoha plánovaných dvd verzí (budou totiž snad i rozšířená „extended“ vydání, jako tomu bylo u LOTRa).
THE BRIDE: „You know five years ago, if I had to make a list of impossible things that could never happen.You performing a coup de grace on me by bustin a cap in my crown,would be right at the top of the list. I'd've been wrong, wouldn't I?“
Je tu i pěkných pár nepřeložených či nepřeložitelných vtípků, např. když Bill vypráví onu legendu o Pai Meiovi, začíná slovy „Once upon a time in China“, což je jeden z nejznámějších kung-fu filmů čínské produkce a i když to může být jen náhoda, věřím, že Tarantino to udělal schválně, jelikož je velkým znalcem žánru a sám o filmu několikrát mluvil i v rozhovorech, navíc o všem vypovídá intonace s jakou to Bill vysloví. Vrcholem je scéna, v níž Bill mluví k Nevěstě a ohodnotí ji jako „Natural born killer“ (ve scéně s jeho úvahou o Supermanovi), což se vztahuje k filmu Takoví normální zabijáci (Natural born killers, r. Oliver Stone), k nimž tarantino psal scénář, byť se dušuje, že Stone film, slušně řečeno, „posral“ . Opět to může být náhoda, stejně jako záměr, každopádně já jsem se v kině smál a věřím, že jsem nebyl jediný.
A konečně: herecké výkony. Myslím, že tu není ani jeden špatný, jelikož Tarantino má bezchybnou volbu u každého svého filmu, takže Uma Thurman hraje výborně, stejně jako Michael Madsen (Budd), Gordon Liu (Pai Mei) a další. David Carradine alias Bill je podle mě hlavní hvězdou snímku, i když jsem si při odchodu z kina naprosto jasně myslel, že to bude Madsen. Potěší i cameo Samuela L. Jacksona, zkuste ho schválně ve filmu najít, není to nic těžkého (dobrá, abyste se nezaměřili na herce, ale na film, tak je to ten chlápek, co hraje při nácviku svatby nazačátku na piano). Jen mě zklamala. Jen postava Elle Driver (Daryl Hannah) je moc plochá, je totiž opravdu jen zlá. Možná to byl ale záměr.
Film BILL (:-) opravdu skvělý a je jedno, jestli se mé hodnocení vztahuje pouze k druhému dílu nebo oběma dohromady. Teď to totiž beru jako celek a jednička je tím pádem i zpětně lepší.
A ještě něco vám řeknu – myslel jsem si, že Bill odůvodní, proč Nevěstu zastřelil, ale ani ve snu by mě nenapadlo, že to dokáže ospravedlnit. A bude vám ho líto, stejně jako „gaunera“ Madsena. I když u postav, objevujících se ve scénáři Tarantinova formátu je možné asi opravdu všechno.
BILL: „I´m sorry, I...over reacted.“
THE BRIDE: You over reacted?“
