Muzikálová ekologie v pokračování animovaného filmu pro děti.
Blu se dlouhou dobu nemohl pyšnit příslušností k třídě ptáci. Když ho v dětství odvezli z džungle pašeráci se zvířaty, skončil v americkém městečku, kde se stal dobrým přítelem člověka jménem Linda a byl si jistý víc ve světě lidí než mezi ptáky. Nakonec se však seznámil s Perlou, modrým papouškem stejného druhu, naučil se létat a nalezl štěstí v Rio de Janeiru. Linda a Tulio ale nyní učinil v Amazonii objev, podle kterého by Blu a Perla nemuseli být poslední svého druhu. Celá rodina tak vylétá na cestu za nalezením svých kořenů.
Příroda je dobrá, tečka
Tvůrci vyměnili městské prostředí za džungli, a i když si někteří myslí, že město dokáže být také pořádná džungle, záměrem bylo vytvořit půdu pro ochranářské téma – ne nadarmo tak Rio 2 evokuje vyprávění Avatara (modrá je dobrá) nebo Království lesních strážců. Není ale možné hovořit o plagiátorství, liberální téma ekologického přístupu k životnímu prostředí souzní s hollywoodskou náturou, v níž kapitalistickou povahu obestírá idealistickými filmy. Platí, že není nic špatného prezentovat dětem kladný vztah k přírodě (zvlášť když se nepřiblížíte k úrovni Chlupaté odplaty) a jednorozměrné vykreslení těžařských padouchů dává tušit, že poselství filmu je určeno právě a pouze mladším divákům.
Jinak nezůstává film nic dlužen masopustní, karnevalové a muzikální tváři, která (nyní už) sérii odlišuje od jiných amerických animovaných filmů. Film obsahuje hned několik pasáží zachycující veselice – hned na úvod stihne zužitkovat ulice Rio de Janeira, než se pomocí komediální montáže vydá do nitra Amazonie, jejíž neprobádaná zákoutí skýtají prostor pro živelné kmenové tanečky ptačích postav i parafráze na talentové show. Volná kamera, svoboda barev i četnost zachycených objektů pak plně souzní se stereoskopickou prezentací, takže 3D umocňuje zážitek z bohatě zaplněných záběrů, v nichž taneční variace zazářily.
Nezábavný hrdina, padouši s postranními úmysly
Tvůrčí tým Ria 2 vynaložil dost sil na vymýšlení hudebních vložek a vtipů, že nám zanechal standardní příběhovou rovinu, která kombinuje cestu měšťáka do přírody (víme, že nadbytečná zálesácká výbava nepomůže pochopení divočiny) a seznámení přítele s tchánem (víme, že fort, umí být lotr). Tímto pak ponejvíc trpí postavy ústředních hrdinů, Blu, Perla a jejich tři potomci, protože nejsou výjimeční ani zvláštní, a tak příběhovou mdlost nezkrášlují.
Zato dost nápadů se urodilo na straně zla, kterou kromě lidských těžařů představuje skupina zvířecích pronásledovatelů. Tu tvoří poražený Nigel z prvního filmu, stepující mravenečník a tragicky zamilovaná jedovatá žába. Tvoří komické uskupení, což víceméně nahrazuje jejich zlovolný cíl msty na Bluovi, který se tragikomicky nedaří naplnit. O to víc je z jejich přítomnosti užitek. Nigel inklinuje k renovaci své divadelnické povahy, žába Gabi je nucena potlačovat svou lásku k Nigelovi kvůli své jedovatosti, přičemž její slizká, fialová pokožka je výtečně zanimována. Mravenečník ctí tradici němého komika, kterou tříbí o dlouhý jazýček.
Režisér a spolutvůrce příběhu Carlos Saldanha tak po dvojici filmů ze série Doba ledová zručně pokračuje v tom, co začal s filmem Rio. Nezastírá, že je to jen pohodová zábava pro děti, vizuálně však dokáže být atraktivní.
