Ladder 49
(Okrsek 49)
Požárník Jack Morisson během zásahu uvízne v hořící budově a během stále menší šance na přežití vzpomíná na důležité etapy jeho života jak u hasičů, tak se svou ženou. Po delší době opravdu velmi dojemný snímek, který je něco víc, než jen propaganda New Yorským hasičům a ani zdaleka ne taková nuda, jak by se na první pohled mohlo zdát.
Na děj se mě neptejte, žádný tu není. Znamená to, že film nestojí za nic? Je to plus.
Ano, ale zase tak snadné to není. Jde o to, že už během sledování filmu jsem měl pocit, že tento film by musel být zákonitě na dlouho (tzn. tak na dvě a půl hodiny), uvědomujíc si však zároveň, že stopáž je rozhodně mnohem kratší.
Hned v úvodu jsme svědky pádu (a velmi bolestivého dopadu) hlavního hrdiny Jacka Morissona (Joaquin Phoenix) do požárem vytvořené šachty a následuje první z mnoha (nebo velmi mála?) retrospektiv, v níž přichází jako zelenáč na 49 okrsek hasičského sboru a časem se i zaučuje a rychle tuží přátelství s ostatními hasiči a hlavně kapitánem a správným chlapem Mikem Kennedym (John Travolta). V jedné z dalších retrospektiv se staneme zase svědky jeho prvního setkání a následně i poněkud nesmělého seznámení s Lindou (Jacinda Barrett), jeho budoucí manželkou. A film jde dál a dál, přicházejí první zásahy, ztráta dobrého kamaráda hasiče, svatba...nebo to bylo v jiném pořadí? Vážně nevím, pouze tuším a to jsem film viděl předevčírem...těžko říci, jestli je to mínus, nebo jsem jen sklerotik. Nicméně to o kvalitě snímku nevypovídá – to, co tento film táhne dopředu jsou především velmi slušné herecké výkony hlavních aktérů, tedy páně Phoenixe a Travolty, nicméně i taková Jacinda Barrett vlastně odvádí svou práci na výbornou a já měl nevím proč během celého sledování pocit, jako by to byla manželka má a ne jen filmová:)
Další silou a hnacím motorem filmu jsou emoce, EMOCE – typicky nadměrné hollywoodské použití scén a motivů se záměrem vytlačit z vás pár hektolitrů slz a rozmělněného popcornu (to, pokud si film vezmete opravdu osobně). Přiznám se bez mučení, že tentokrát jsem si neodfrkl něco na způsob znechuceného komentáře „klasický doják“, ale spíš si v duchu napjatě a zároveň dojatě politoval „Ježíš, to je smutný...“ ...:)
Co říct vám také snímek má po stránce vizuálních efektů, protože já sám bych si opravdu rád přečetl něco z natáčení a druhý disk, nebo alespoň tučný dokument o práci s ohněm na DVD edici by byl tentokrát opravdu na místě...řekl bych, že všichni herci (nebo alespoň ti ze sboru) museli ještě před natáčením podstoupit nějaký výcvik, nebo si alespoň nějakou dobu hovět na skutečné stanici, protože jako kolektiv fungují poměrně dobře a záchranářské postupy mají také, zdá se, v malíku – tedy na poměry herců, samozřejmě...i když, kdo ví – zručná ruka střihače a neméně šikovné ok(n)o kameramana dokáže také divy...
Režisér Jay Russel na svůj věk příliš bohatou filmografii nemá (v pětačtyřiceti letech pouhé čtyři filmy, včetně toho posledního, Okrsku), nicméně práci odvedl zručnou a efektní. Proč toho ale sakra nenatočil o něco víc? Nemám teď na mysli filmů, ale více materiálu a scén do tohoto – více retrospektiv a civilního života hasičů (i když i teď o něj nouze není), film bez děje mi nevadí, když z něj nebudu mít pocit „něčeho neforemného“ – na film na zamyšlení moc málo a byla by škoda to nezkusit, když už tu (kupodivu) neruší ani ty bonmoty o hrdinství a odvaze, dobrém chlapáctví a přátelství, lásce a zodpovědnosti...očekával jsem trochu něco jiného, nicméně zklamán jsem nebyl a na fakt, že i druhý den po projekci mi ještě leží v hlavě a já osobně mám (v dobrém slova smyslu) na co vzpomínat, je třeba také přihlédnout...ach jo,...70%, chlapi, vy co hasíte oheň a riskujete své životy, abyste zachránili druhé a otázku, proč běháte do domů, ze kterých všichni ostatní utíkají, klást nebudu – protože odpověď jsem díky filmu dostal.
