Natural Born Killers (1994)
(Takoví normální zabijáci)
Mickey (Woody Harrelson) a Mallory Knoxovi (Juliette Lewis) rozhodně nejsou úplně normální zabijáci a tenhle film je jedna velká koláž. Máme tu kousek sitcomu, spoustu televizních pořadů a zpravodajství, máme tu hudební čísla a to ani nemluvím o běžném střídání obrazových filtrů.
Na začátku filmu jsem si říkal, zda-li to nemá navozovat dojem, že hrdinové jsou zhulení, ale on to asi byl režisér. Ne, je to prostě jen forma, kterou si zvolil k tomu, aby podal kritiku soudobé společnosti a ukázal nám, jak jsme všichni zvrácení a odtržení od přírody. Kdo je horší? Vrazi, nebo lidé, kteří z nich dělají hvězdy? Proč jsou dnešní mladí lidé tak neinformovaní, tak zoufale málo zpravení o pravé podstatě zla, která se ve věci, kterou obdivují, skrývá?
Není žádným tajemstvím, že Oliver Stone je kritik formátu dokonce většího, než třeba takový Michael Moore. A kdyby žil Oliver Stone ve středověkém Španělsku, nejspíš by byl inkvizitorem. Tedy za předpokladu, že by inkvizici nekritizoval. Jenže my máme to štěstí, že narozdíl od Michaela Moora (respektive narozdíl od jeho poslední dobou velmi průhledně záměrné propagandě proti prezidentu Bushovi zaměřených názorů), je Stone zároveň i dobrý filmař s úžasným talentem a neváhá ho použít. Pomineme-li jeho úlety na strýčku Fidelovi, má nám vždy co nabídnout. Nikdo nemůže o žádném jeho filmu tvrdit, že je skutečně špatný. Může pouze říci, že se mu nelíbil. A takových režisérů zase tolik není.
Takoví normální zabijáci jsou vlastně groteska, karikatura našeho světa, která přitom ale v mnoha chvílích až děsivě ukazuje holou pravdu a realitu. Mickey a Mallory zabíjí jako pomatení, ale přitom jsou zcela v pořádku. Vždyť na vraždění není nic špatného, oni jsou vyšší evoluční stupeň, tak to je. A mají milióny fanoušků (včetně Japonců), kteří jednomyslně vzývají jejich jména a vůbec jim přitom nedochází, že kdyby se nachomýtli někde poblíž svých milovaných celebrit, schytali by to taky, fanoušek nefanoušek. Protože Mickey a Mallory prostřednictvím vražd občas vyjadřují nějaký názor.
„Nechápejte nás špatně, neschvalujeme vraždění, ale kdybychom masoví vrazi byli, dělali bychom to jako Mickey a Mallory,“ vyjadřují se k celé kauze fanoušci a právě tato pasáž je podle mého názoru zcela věrná potenciální realitě. Mickey a Mallory jsou sice vymyšlení, za to ale zapadají do jinak skutečných reálií – například jejich pomyslná konfrontace s Charlesem Mansonem, co do počtu zabitých, nebo násilnosti.
Když jsou oba psychopati zadrženi a vzati do vazby, nastává čas pro televizní rozhovory a mediální podporu a to je parket pro moderátora kriminálního pořadu Galea (zde svělý Robert Downey, jr. , který se svou „roztěkaností“ vyrovná Bradu Pittovi ve Dvanácti opicích Terryho Gilliama). Celý proces poskytování interview se postupně zvrhne ve vězeňskou vzpouru, kdy Stone zachází až do krajní karikatury spojenectvím Galea, který začne také vraždit a “žít“, nebo uchvácením, krátkým lynčováním a doslova roznesením ředitele věznice (pozornější oko si všimne jeho hlavy, nabodnuté na jakési kovové tyči jednoho z vězňů).
Dobrým nápadem se pak ukazuje i použití krátkých animovaných sekvencí a extrémně krvavých vizí, které si každý může vyložit jinak, stejně jako spoustu jiných symbolů ve filmu.
Zaujala mne také pasáž s indiánem (což je zřejmě Stoneův oblíbený motiv, viz. jeho starší film The Doors) a jeho řečmi o démonech, což postavám dodává trochu mýtický nádech, který ovšem záhy zase ztratí projevem jakýchsi zbytků citu, který ještě mají. Ano, Mickey a Mallory nejsou jen tupé mašiny na zabíjení, i oni mají své pocity a mysl, které ovšem nemůže nikdo porozumět, neboť smýšlí diametrálně jinak, než ostatní, dokonce i než ostatní vrazi.
Možná je dobře, že si Stone scénář trošku upravil, původní Quentinova verze možná byla obdobou Gaunerů, tedy hlavně zábava a dobré dialogy a tady se přiznám, že jakkoliv jindy bych Tarantinovu verzi upřednostnil, u Stonea ne. U Stonea víte, že nikdy nedostanete jen „film“. Nikdy si nevezme téma, které není vrstevnaté nebo plytké. Stone je génius a je mi smutno z toho, že mnozí lidé ho nechápou a neustále ho jen označují za kontroverzního a co hůř, proto špatného. Protože oni jsou v konečné fázi ti, kteří týpkům jako Mickey a Mallory dávají volnost a slávu a dělají z nich hvězdy.
