Charlie And The Chocolate Factory
(Karlík a továrna na čokoládu)
Tvůrce prvního Batmana či Ospalé díry nám letos přináší zřejmě ten nejsladší film roku. Podle knihy Roalda Dahla nám nabízí pohled do zákulisí výroby cukrovinek v trochu netypické pohádce Karlík a továrna na čokoládu. Už při úvodních titulcích vám ale bude jasno, že to nebude jen tak.
Možná, že kdyby neměl Willy Wonka za otce sadistického zubaře, tak by nikdy tento příběh nevznikl. Ale bohužel to tak je a nám nezbývá nic jiného, než tento bláznivý příběh sledovat, abychom zjistili, proč vlastně Wonka vyhlásil tu soutěž. Soutěž, v níž každý nálezce zlatého kuponu (celkem jich je pět) získává výlet do Wonkovy čokoládovny. Charlie je chudý chlapec v ještě chudší rodině. Má rád čokoládu, i když jí dostává pouze jednou do roka, a za brány podivné továrny by se rád podíval. Když už ale byli čtyři kupony nalezeny, ztrácí naději, ale tu se mu dostává třetí šance pokusit štěstí. Je tam a Charlie se stává jedním z pěti šťastných. Ostatní děti, které vyhrály, se mu ale vůbec nepodobají…první, August, je nenažranec a chamtivec, druhá, Veruca, je rozmazlená, třetí, Fialka, je soutěživá (se zálibou ve vyhrávání) a čtvrtý, Telekuk, je dítě ovlivněné módními trendy (televizí a počítači) a vůbec nemá rád čokoládu. Všichni ale chtějí jednu věc, zvláštní prémii, která na jednoho z nich čeká. Během prohlídky se Willy Wonka za přispění Karlíkových otázek rozpomíná na dětství a stává se z něj normálnější osůbka.
Karlík a továrna na čokoládu má z Burtonových předešlých filmů asi nejblíže Velké rybě. Kromě toho, že oba mají knižní předlohu, tak jejich tématem je hledání vlastního já (v tomto případě Wonkova) a poznání vlastní rodiny (opět Wonka). A již podruhé se to Burtonovi daří. A děkovat za to může i Johnnymu Deppovi, svému nejoblíbenějšímu herci, a Dannymu Elfmanovi, svému nejoblíbenějšímu skladateli. Johnny Depp si s filmem Karlík a továrna na čokoládu může připsat na seznam další roli podivína. Tentokrát je to excentrický majitel továrny na čokoládu. Dokazuje tak, jak výborný herec je, zejména pokud jde o grimasy a pohyby v obličeji (včetně pohybů celého těla). Zdatně mu sekunduje i Freddie Highmore, který za ním nezůstává pozadu a který se vyvíjí ve velmi nadějnou mladou hvězdu. Během filmu mezi nimi vzniká zvláštní kouzlo, které film polidšťuje. Doufejme jen, že se zase v nějakém dalším projektu setkají. Typově dokonale hrají i další herci, kteří jsou součástí Wonkovy šarády s exkurzí. Dokáží sice vystihnout přesnou povahu své postavy a tyto povahy naprosto vyhnat do extrému, ale to je všechno. Výraznější projev nadání u nich nečekejte. Kdo ovšem za zmínku stojí, je děda Joe, kterého si vystřihl David Kelly a jeho projev poněkud dementního, ale pozitivní myšlení neztrácejícího muže je perfektní.
Kdo říkal, že Karlík a továrna na čokoládu je film pro děti, lhal vám. Sprostě vám lhal, protože už jen sarkastický humor (z úst postav), který místy přechází v humor černý (z hlediska děje) děti mnohdy nestráví. A stačí jen pět slov, abych vám to dokázal: agresivní útok veverek na dítě. Všechny scény jsou ale natočeny tak mistrně, že si každý ze snímku odnese něco jiného. Děti pomyšlení na čokoládový ráj a malé Umpa-Lumpy, dospělí dojemný příběh o milující, ale chudé rodině, díky které se Wonka usmíří se svým otcem.
Celý film je neustávají pastvou pro oči i uši. Co se očí týče, nebude chvíle, aby jste nezírali na pestrobarevný a hravý svět továrny a neuslintli, když procházejí kolem čokoládové řeky, lízátkových stromů a marcipánových hub. Ale samozřejmě nejen továrna dává Burtonovi příležitost k vizuálním orgiím. I pohled na rozpadlou chajdu Karlíkovy rodiny uprostřed periférie vzbuzuje určitý úžas a Burtonův cit pro načasování je neuvěřitelný. Každá scéna je jednoduše uměleckým dílem. Na druhou stranu to po chvíli začne přehánět a stavět před nás nejen zbytečné, ale hlavně kýčovité scenérie (např. ohňostroj). A jde-li o uši, tak z reproduktorů v kinosále se k vám bude linout podmanivá hudba Dannyho Elfmana. Sice jsou některé (většina) skladby infantilní, ale zároveň geniální, že se vám až vryjí pod kůží. Může možná trochu zamrzet, že se k nám Karlík dostává v dabingové podobě a že tudíž neuslyšíme ty skvělé zvukové prostředky, které Depp používá, ale na druhou stranu se jedná o vcelku povedený dabing, na kterém si dali distributoři konečně jednou záležet.
Hodnocení:
Burton se Karlíkem a továrnou na čokoládu sice ještě nevrátil do žánru horor (počkejte si do listopadu), ale rozhodně se jedná o jeho dalšího pěkně vypaseného kapříka. Stačí si vzít rovnici Burton + Depp + Elfman + bizarní příběh a nemůže vám vyjít nic jiného než naprosto skvělý film, na kterém už jednou jeden režisér ztroskotal.
