Dark Water (2005)
(Temné vody)
Po remaku Kruhu Kôji Suzukiho se k nám dostal další jeho „inteligentní“ horor. Rozumějte horor, kde hlavní zápletkou není vyvraždění všech hlavních představitelů.
Dahlie se s dcerou Ceci kvůli těžké životní situaci (rozvod a souboje o dítě) stěhuje na Roosvelt Island, kde si najde vcelku levný byt v paneláku. Je tu ovšem jedno ale. V ložnici mají na stropě mokrou skvrnu. Nikdo se nemá k tomu to opravit a začínají se objevovat první domněnky, proč tam vůbec ta skvrna je. Domovník Veeck se jim snaží namluvit, že za to mohou nějací chuligáni, ale jak se později ukáže, podíl na tom má duch ruské holčičky Nataši, kterou tu omylem zanechali její rodiče a která si jen tak náhodou hrála na střeše(a jaksi nechtěně si zaplavala v nádrži na vodu). Pro Dahlii tak po chvíli nevinnosti, kdy si prý její dcera vytvoří imaginární kamarádku, začíná peklo, protože Nataša chce novou maminku. A udělá proto všechno, i kdyby to mělo stát život malou Ceci. Navíc to v Dahlii znovu vyvolává staré pocity, kdy ji její matka zavrhla.
Temné vody je film na pomezí sociálního dramatu, psychologického thrilleru a lekacího hororu. Sociální drama se projevuje z počátku, kde se ocitáme v těžkém životním období Dahlie. Psychothriller a horor se začínají mísit asi od poloviny a gradují až do konce, kdy stále nevíte, jestli je vše pouze výmysl choré mysli zdeptané ženy, či v bytě 10F skutečně straší duch malé holčičky. Autor posouvá příběh dopředu pomalu. Postavy se po malých kouscích dobírají řešení, co že se v tom domě děje. Ale vám to bude jedno, protože vše budete vědět už od začátku. Někdy vám způsob vyprávění bude připadat tak polopatický, že by jste film opustili stejně jako matka Dahliu či Ruska Natašu. Ale neuděláte to hlavně kvůli atmosféře celého snímku. Jistou dávku hororu poskytují ve filmu tři faktory – panelákové obydlí, tmavá voda a duch holčičky. Zatímco panelákový dům (a vůbec celý Roosvelt Island) ve vás vyvolají pocit stísněnosti, potemnělosti a jisté zchátralosti (kdo by nezavzpomínal na svůj panelák, kde se věčně něco rozbíjí J ), tak temná voda vám přivodí nechutenství a duch malé holčičky nejen strach z každé další její návštěvy, při které si brouká písničku o pavoučkovi, ale i jistou lítost. A když vám do toho pěkně kapou dešťové kapky, mrazí vás z nich v zádech. Je sice fakt, že některé prvky děje tu už byly, ale rozhodně nebyly podtrhnuty tak skvělou atmosférou, která vás dokáže dostat do deprese.
Lítost, v poněkud horším slova smyslu, ve vás vyvolají ale také jakési vedlejší postavy, jejichž význam v ději nikdo nevysvětlí. Nejhůř je na tom psycholog v podání Tima Rotha, který si všechny fotí a který předstírá, že má rodinu. Proč? Kdo ví. Pete Postlethwaite jako domovník Veeck je spíše zajímavou postavou. Roli samotářského a zarostlého člověka hraje dobře, jen občas nevíte, co je ve skutečnosti zač. Poslední záchranou oporou by mohly být dvě hlavní postavy – matka a dcera v podání Jennifer Connely a Ariel Gade. Jennifer Connely by se za určitých okolností do této role hodila skvěla, ale bohužel toto není pouze drama, a tak je její výkon kolísavý – v dramatičtější části, kde je prostor pro herectví, jí to jde skvěle, ale v té hororové je to horší . Naopak malá Ariel Gade je uvěřitelná ve všech scénách.
Hodnocení
Temné vody je lehce nadprůměrný film. Sice je to z určitého hlediska horor, ale mnohem víc vás zaujme životní příběh Dahlie a hlavně atmosféra panelákového domu a vůbec celého okolí. Jen škoda těch poněkud nesourodých výkonů jednotlivých představitelů.
