The Assassination of Richard Nixon (2004)
(Zabiji Nixona)
S ročním zpožděním se k nám konečně dostává film Zabiji Nixona, jenž je nejen propracovaným psychologickým dramatem o vnitřním rozpadu jednoho člověka, ale i další hereckou etudou vynikajícího Seana Penna.
Zcela neznámý scénárista a režisér Niels Mueller natočil tento film jako svůj debut a podílel se i na jeho scénáři, je to vlastně tak trochu jeho autorský film. Vybral si pro svůj snímek téma vrcholící politické krize v období aféry Watergate a konkrétně i jeden ne nijak moc v historických análech zmiňovaný pokus o atentát na prezidenta Nixona, o který se nepokusil žádný vrah ani násilník, ale zcela obyčejný a životem zmítaný člověk jménem Samuel Bicke (Sean Penn).
Film nás k jeho životním potížím staví velice těsně – jsme svědky všech jeho útrap, ať už kritické situace v oblasti manželství, kdy Sam dělá vše proto, aby se ke své ženě a dětem mohl vrátit zpět a nabýt u manželky znovu důvěry, nebo v práci, kdy je jakožto obchodník s kancelářským nábytkem neustále šikanován svým šéfem (a jeho synem) a dožene ho to až k nápadu zřídit si vlastní podnik, zabývající se distribucí pneumatik ve vyprázdněném školním autobusu, což zamýšlí ještě se svým černošským kamarádem Bonnym (taktéž vynikající Don Cheadle). Jenomže Samovi se všechno bortí před očima a čím dál tím víc upadá do stresu a každý si nad ním myje ruce – až najde „viníka“, který neštěstí takovým jako je on způsobuje, a rozhodne se udělat velké dobro pro všechny a zúčtovat s prezidentem Nixonem a jeho planými sliby.
Toliko k ději. Co se týče postav, všechny jsou opravdu dobře napsané a stejně dobře obsazené a zahrané. Nemluvě o Pennovi, jehož Bicke je určitě jednou z jeho životních rolí, a herecky ne zrovna vděčné postavě Bonnyho Simmonse, z níž přeci jen na relativně malé půdě dokázal Don Cheadle vybudovat docela sympatickou a hlavně na plátně „skutečně žijící“ postavu, vyskytuje se tu ještě další dnes už dosti známé jméno Naomi Wattsové, jejíž výkon coby Pennovy bývalé ženy není také nijak špatný a po 21 Gramů je to další film, na kterém se herecky podílela se Seanem Pennem. Režisér Niels Mueller odvedl solidní práci a na svůj první film může být opravdu hrdý. Takových vyhrocených dramat tu pochopitelně máme stovky, ale málo které je tak kvalitní, aby stálo za zmínku – byť bez Seana Penna by úspěch byl sotva poloviční – a to říkám jako někdo, kdo Penna kvůli jeho politickým názorům moc nemusí. Přesto je to celé dobře napsané a svižně zrežírované, stopáž není ani nikterak dlouhá, hodinka a půl vám ale uběhne příjemně pomalu a vy po většinu času budete soucítit a trápit se spolu s hlavním hrdinou, jemuž film jako reálné postavě neslouží jako obhajoba, ale jako pochopení, které Sam Bicke nikdy nedostal a určitě nejen já si budu myslet, že mu patří. Solidní je i práce s kamerou, která například po většinu záběrů, kdy Sam někomu naslouchá, nebo není zrovna středem pozornosti (což není zrovna často), zabírá jinou osobu stejně přes jeho rameno či z něj ukáže alespoň nějakou část. Nejen to nás váže blíž k němu a sbližuje nás s jeho osobou – ve chvílích, kdy se stupňuje jeho „šílenství“ se kamera opravdu o něco víc klepe a třese a vyvolá v divákovi požadovaný dojem (je to opravdu uvedeno v distribučních materiálech, nejde tedy o můj subjektivní pocit:-). To vše má na kontě Emmanuel Lubezki, který už spolupracoval třeba s Timem Burtonem na Ospalé díře, Řadě nešťastných příhod nebo na Cuarónově Mexické jízdě.
Když už jsme u Cuaróna – zajímavostí je, že se na filmu podílel jako jeden z producentů, přispěli také Leonardo Di Caprio nebo třeba Alexander Payne – režisér úspěšné Bokovky, jemuž je v tomto filmu věnováno poděkování ve formě jeho zarámované fotky, která visí Samovi na stěně v pokoji coby portrét Leonarda Bernsteina, kterému nahrává svůj „odkaz“ na pásku (tato „lahůdka“ ale není zaručena, možná jsem měl vidiny:-).
Nebudu už natahovat – celkově se jedná o moc příjemný filmový zážitek a po dlouhé době i film, který v člověku vyvolá nenucené emoce a lítost k osudu hlavního hrdiny a obojí bez nějakých drastických „dojících“ metod. Nemohu tedy jinak, než doporučit.
