Jarhead (2005)
(Mariňák)
Historka... Chlap hodně let střílí z pušky, jde do války a po ní odloží pušku do zbrojnice. Myslí si, že je to už konec, ale cokoliv udělá svýma rukama...jeho ruce si tu střelbu budou pamatovat.
Jakákoliv válka je, jak se zdá, filmařsky vděčné téma. Tentokrát do pomyslného pytle s ozbrojenými konflikty sáhl Sam Mendes a vylovil operaci Pouštní bouře (respektive knižní předlohu od Anthony Swofforda).
Ústřední postavou Mariňáka je již zmíněný Swofford, mladík, který doma nechává přítelkyni a vydává se za dobrodružstvím, které skýtá pobyt u mariňáků. Dostane svoji pušku, sniperský výcvik a pět minut slávy jako živá trumpeta a pak už ho čeká cesta na hranice Kuvajtu a Saudské Arábie, kde bude bránit bezbranné kuvajtské děti a střílet zlé Iráčany. A nebo že by ne?
To, co nám Mendes předkládá není nic převratného. Vzpomínáte na Tři krále? Tábor tygrů? Coppolovu Apokalypsu? V Mariňákovi, troufám si tvrdit, nenajdete nic, co byste již někde neviděli, popř. neslyšeli (jen namátkou – hořící ropné vrty, televizní štáb pořizující záznam „ze života vojáků“, výcvikový kurz, Jízdu Valkýr…) a přesto je výsledek natolik dobrý, že ho stojí za to vidět (když už nic jiného, Jakea Gyllenhaala v Santa Clausovské čepičce nevidíte každý den).
Podíváme-li se do hloubky celého filmu, uvidíme demonstraci úvodního citátu. Nikdo nezůstane nepoznamenán, i když se může zdát, že celá válka pro naše mariňáky připomíná spíš (dlouhý) letní tábor (u moře ropy). Pokud čekáte hyperrealistické válečné scény, budete zklamáni. Mendes se ve svém specificky hravém duchu (americký fotbal v protichemických oblecích) spíše dotýká psychiky vojáků (ač se to nezdá, nejsou na tom o moc lépe, než jejich kolegové z Kubrickovy Ocelové vesty). Bitevní scény se omezují na střelbu (povětšinou všech do mariňáků), popř. běh pro baterie do věčně nefungujícího polního telefonu napříč kropeným územím (s krásnou pointou).
Stojí za to ztratit slovo i o hereckém ansámblu, neboť na něm celý film stojí. Z Jakea Gyllenhaala se vyklubal velmi slušný, charismatický herec – velmi se těším, až k nám do kin dorazí Zkrocená hora. Vynikající je i Jamie Foxx jako seržant Sykes, který Gyllenhaalovi zdárně sekunduje. Menší roli si tu střihnul i oscarový Chris Cooper, kterého Mendes prověřil už v Americké kráse.
Nezasklím ani Thomase Newmana – dalo by se říct dvorního skladatele Mendesových filmů. Jeho hudba je sama o sobě specifická. Newton totiž nestaví na melodiích, ale na krátkých (někdy i vteřinových) melodicko-rytmických úsecích, které opakuje, prolíná, pohrává si s nástroji a dohromady vytváří až překvapivě dobře znějící kompozici. Kdybych měla hudbu z Mariňáka k něčemu přirovnat, byl by to nejspíš Černý jestřáb sestřelen v kabátě Americké krásy (mimochodem Zimmerova skladba Synchrotone má k Newtonovi nejblíže).
Závěrem snad jen dodám, že ať už preferujete velbloudy, nebo arabské plnokrevníky, přidejte se k „maríně“ (mimochodem originální název filmu Jarhead znamená slangový výraz pro ni) a nebo jen tak zajděte do kina na dvě hodiny slušné zábavy.
