Chicago (2002)
Retro muzikál s kriminální zápletkou z doby 30. let a odehrávající se v Chicagu, to samo o sobě má velmi slušný potenciál. Otázka je, kdo se toho ujme a jak se s námětem popere. Pan Marshall to zvládl celkem slušně.
Velma (Catherine Zeta-Jones) a Roxie (Renée Zellweger) jsou na konci filmu obě na stejné úrovni. Ne vždy tomu tak bylo...zatímco Velma, živící se vystupováním v kabaretech, byla zatčena za vraždu, Roxie ji teprve spáchá. Obě se znovu potkají ve vězení a popravdě se nemají příliš v lásce. Všemu velí Mama Morton (Queen Latifah), která sjednává vězeňkyním za nekřesťanské peníze telefonáty a dohazuje právníka Billyho Flinta (Richard Gere), prohnaného manipulátora s médii, který ještě neprohrál žádný případ. Obhajoba může začít...přelíčení skončilo
Srovnání s Moulin Rougev tomto případě není možné. Jiná doba, jiný režisér. V Chicagu se narozdíl od výše zmiňovaného titulu objevuje jedna píseň za druhou, skoro by se chtělo říci nonstop, zatímco příběh se pomalu, zvolna sune dál. Obě herečky zpívají velmi slušně, režisér svou práci také odvedl, zajímavý je karikaturní výstup Richarda Gerea, který si coby loutkář zahrává s loutkami novinářů, na tom všem je vidět opravdová ovlivnitelnost médií. Muzikální výstupy jsou zajímavé z hlediska jak choreografického, tak co zajímavosti všech muzikálních čísel. na druhou stranu film nikterak nezaujme, do pár minut se vám bude zdát plochý jak stěna, atmosféra není nikterak výrazná. I menší role potěší, například malá rolička vězeňkyně Lucy Liu, která působí opravdu vražedným dojmem.
Střihač odvedl dobrý výkon, stejně tak i všichni zúčastnění na soundtracku a celkové vizáži filmu. Mám radost, že se na muzikály nezapomíná úplně. Už se těším na Guys and Dolls s Vinem Dieselem, třeba to bude druhý Sinatra, ten hlas by na to měl. Pokud se divíte, jak může hrát Diesel v muzikálu, nezapomeňte se zeptat Tima Burtona, jak dokáže udělat divadelní muzikál z Batmana.
