The Matador (2005)
Matador, aneb cesta do hlubin duše nájemného vraha.
Nemáte práci? Chcete poznat spoustu lidí? Chcete cestovat? Chcete si užít luxus? Není nic lehčího. Staňte se nájemným vrahem. O jednom ze spousty, vypráví právě tento film. Juliano Noble je normální nájemný vrah. Nic mu nechybí a užívá života plnými doušky. Až do doby, než si sám uvědomí, že je úplně sám a nemá žádné přátele. Není nic lehčího, než se vydat do hotelového baru a tam potkat obyčejného, pracujícího američana, Dannyho Wrighta. Obou se v té chvíli změní život a nikdy už nebude takový, jako dřív.
Zatím se jedná o poslední herecký počin Pierce „007“ Brosnana. Od tajného agenta, přes lupiče gentlemana, zamilovaného právníka až k nájemnému vrahovi. Tak by se dalo definovat posledních pár let této herecké hvězdy. Je pravda, že každé role se zhostil s bravurou, ale nášivku tajného agenta mu už nikdo neodpáře. Prvních pár minut filmu mě šokovalo. Takhle že vypadá nájemný vrah? Jan Rosák s divnými choutky? Ne, to určitě ne. Přesto jsem se nenechal odradit a díval se dál. Nestačil jsem se divit. Do role Juliana Noble vložil Brosnan maximum a nedokázal bych si na jeho místě představit nikoho vhodnějšího. Psychologie postavy je nádherně složitá a to jí dává naprosté kouzlo. Zpočátku bezcitný nájemný vrah, ve kterém se něco zlomí a už nedokáže dál zabíjet.
Postava Dannyho Wrighta je naprostým opakem Juliana Noble. Greg Kinnear je přesný prototyp slušňáka. Vedle bouřlivého Brosnana působí jako nevinný školák. Přesně tohle bych od tohoto filmu očekával. Kontrastování dvou hlavních charakterů při jejich společné cestě. Stejně jako se Julianův charakter skrze ubíhající sekundy mění, není na tom jinak ani Danny. Jako by přebíral něco od Juliana a Julian zase od něj. Danny si bere trochu odvahy a odhodlanosti. Skoro po celý film si divák myslí, že by se měl Danny za něco stydět. Až naprostý závěr nám ukáže, že jsme mu křivdili. Svou roli, dle mého skromného názoru, zvládl Kinnear tak skvěle, že občas zastínil svého slavnějšího hereckého kolegu. To občas je z pár důvodů. Například když se objeví známky truchlícího otce, je Kinnear vedle jak ta jedle.
Kromě hereckých výkonů dotváří jedinečnou atmosféru Rolfe Kent a jeho hudební doprovod. Taky díky němu taky tušíme, jestli Julian mluví vážně a nebo lže. Jinak výraznou část hudební složky vyplňují písně. Některé jsou do filmu vklíněny naprosto bez chyby (Tucson ?) a jsou až návykové. Jsou tu i takové, které rozbíjejí na kousky nádhernou atmosféru okamžiku. Například je to nejvíce cítit na samotném konci filmu.
Závěrem by se dalo říct toto. Režisérský (i námětový) počin Richarda Sheparda není bez chyby. Občas najdeme hluché místo, ale není jich zas tolik. Film úžasné pozdvihují herecké výkony Pierce Brosnana a Grega Kinneara. Narazíme taky na kvalitní hudební doprovod, pár gagů, bravurně vykreslenou psychologii nájemného vraha a jeho přítele. Toto a spousta dalšího vytváří film, který je na pomezí komedie a vážné tvorby. Tohle by jste si neměli nechat ujít.
