Elizabethtown
Jste mladí, úspěšní, máte skvělou dívku a nic vám nechybí? Takový byl taky Drew. Najednou se stane něco, s čím ani v nejhorších snech nepočítáte. A pohroma za pohromou se na vás valí. A když už s tím chcete skončit tím nejkrajnějším řešením, tak to nejde. Přijde rána ze všech největší a s ní cesta do Kentuckého městečka Elizabethtown.
Drew Baylor je mladý designér bot, má pěknou dívku, dobrou práci a všichni jsou na něj právem hrdí. Vše se pro něj rázem změní, když udělá se svou botou krok vedle. Ano, jde tu o boty. O boty, které jsou reklamovány po celém světě a díky nimž velká firma přichází o miliardu dolarů. Co v takové chvíli dělat? Co dělat, když vás vyhodí z práce? Co dělat, když vás opustí dívka? Co dělat, když díky vaší chybě přijde o práci další spousta lidí? Co dělat, když jste zklamali sami sebe? Drew najde řešení. Konečné řešení všeho. To ale ještě neví, že všechno co předcházelo telefonátu jeho sestry, byla jen špička ledovce. Přichází rána největší. Drew je svou matkou poslán pohřbít Mitche, svého otce. Kam jinam, než do Kentuckého městečka, kde měl jeho otec své kořeny. Do Elizabethtown. Drew při letu nečekaně potkává letušku Claire Colburn. Až později mu dochází, že se jeho život tímto setkáním a příjezdem do Elizabethtown změnil….a to navždy.
Mladého Drewa Baylora ztvárnil geniální Orlando „Legolas“ Bloom. Postava Drewa je jedním slovem tragická. Co taky očekávat od mladého člověka, kterého postihlo snad vše nejhorší co mohlo. Co je na tom však nejtragičtější, tak to, že Drew samotný tomu nedokáže čelit. V té chvíli se na scéně objevuje tajemná Claire a tak se Drewovy dostává porozumění a pomyslného stébla trávy, které ho drží nad vodou. A nejenom toho. Nejdůležitější věcí, která se u Drewa změní, je chuť žít. Bloom hraje postavu s takovou bravurou, že sami diváci mu drží pěsti a věří, že se všechno změní k lepšímu. Protože už se nemůžou dívat jak trpí. Sice v Bloomově tváři neuvidíme ani kapku slzy, ale i tak nás dokáže uzemnit tíha jeho osudu, který tiše nese na svých bedrech. U slz bych se možná ještě zastavil. Poměrně hodně mě překvapilo, že jsem na tváři Blooma neuviděl ani kapičku slzy, když Drew přistupoval k mrtvému tělu svého otce. Jsem si řekl, že tady se to vymyklo režisérovi, či scénáristovi z kontroly. Opak je pravdou. Čím dál víc si divák uvědomuje, že každičký pohyb ve tváři, každičké gesto Orlanda Blooma, má ve filmu své místo.
Kirsten Dunst dodala tvář a ducha Claire Colburn. Dodnes jsem si myslel, že vždy pro mne Kirsten bude (jako pro většinu comicsových fanoušků) Mary Jane Watson (Spider-Man). Role tenistky (Wimbledon) jí sedla už méně, ale když jsem ji prvně uviděl v Elizabethtown, tak jsem až oněměl. Nebylo to jen díky změně barvy vlasů a slušivé uniformě letušky, ale taky hereckým koncertem, který spolu s Bloomem předvedla. Blonďatá, modrooká, chytrá, sexy a okouzlující Claire. Co víc by si chlap mohl přát? Claire je v porovnání s Drewem, až ta druhá hlavní postava. Ale jak se příběh čím dál víc vyvíjí, tak se její důležitost dostává na stejnou úroveň s Drewem. Taky jejich vztah je čím dál víc komplikovaný a samotná Claire je, jedním slovem nepředvídatelná. Kirsten do role Claire patří a dokáže ohromit snad naprosto každého.
Co mi však asi nejvíce vyrazilo dech, tak to byl Alec Baldwin v krátké roli Drewova nejvyššího šéfa, Phila DeVosse. Okamžitě jsem si vzpomněl na jeho roli Jacka McCallistera ve filmu Fun with Dick and Jane. Začínám se obávat, že role bohatých magnátů Baldwinovy už zůstanou. Druhá strana mince je taková, že se jich vždy zhostí z bravurou. Pokud bych srovnával, tak McCallister a DeVoss jsou jako cukr a sůl. Vypadají stejně, ale jinak chutnají.
Dalším milým překvapením byla Susan Sarandon v roli Drewovy matky. Jediné co mě ve filmu dokázalo opravdu rozbrečet, byl její smuteční projev a stepařské číslo. Tolik citu, kolik ze sebe dokázala vydat, bylo až neskutečné. Malá role, přesto tolik snahy, která se více než cení.
Bohužel hudební složka, není taková, jakou bych od podobného filmu očekával. Ve filmu se orchestrální skladby vyskytují minimálně a jsou skoro nepostřehnutelné. Přesto bych chtěl uvést, že tyto skladby jsou dílem Nancy Wilson. Po většinu filmu se ozývají melancholické písně, které tam mají své místo, ale všeho moc škodí. Počet písní, který je větší než třicet, se objevuje v málokterém filmu.
Oh ano, mám rád béčkové romantické komedie a vůbec se za to nestydím. S tímto „předsudkem“ jsem taky k režisérskému a námětovému dílu Camerona Crowa přistupoval. Už v průběhu se mé zařazení tohoto filmu podstatně změnilo. Ovšem, je to film romantický, ale komediálních prvků si divák neužije. Právě naopak. Je to film vyprávějící o životě. O životě, který není bílý, ani černý. O životě, který si svoji cestu prostě najde. Stejně jako jediné klíčící zrnko v betonu. A život stojí za to vidět.
