X-Men 3: The Last Stand (2006)
(X-Men 3 – Poslední vzdor)
Závěrečná kapitola velkolepé trilogie o mutantech je dopsána. Teď stačí už jediné, podívat se na něj a zhodnotit, zda-li je Ratner lepší režisér než Singer.
Mutanti mají ve třetím pokračování opravdu horko pod nohama. Ostatně lidé také. Worthingtonova společnost vyvinula způsob, jak „vyléčit mutaci. Jedni jásají, druzí neskrývají opovržení na svých tvářích. A hodlají i něco udělat. Zničit zdroj léku – malého chlapce - Leeche. Začínají tak shromažďovat dostatek mutantů, aby svět viděl, jaké hrozbě čelí. Na druhé straně barikády se však musí počínat ještě s jinými problémy. Jean Greyová, která měla být oficiálně mrtvá, tak rozhodně nevypadá. Když se ale dozvídáme, že je z ní teď ďábelská Phoenix, která zabíjí i své nejbližší bývalé přátelé, naši hrdinové mají problém. Musí vytvořit pevný tým, do kterého se z nouze dostávají i nováčci, aby zastavili Magnetovu armádu a Jeanino řádění. Nadchází den posledního souboje. I když…vysoké tržby dělají zázraky.
Posledním vzdor se nevyhne srovnání se svými mladšími sourozenci. Oproti nim vypadá…komiksověji. Zatímco Bryan Singer v prvních dvou dílech vsázel hlavně na propletence osudů, psychologii postav a jejich problémy, Bratt Ratner dává do filmu mnohem víc akce a možností pro jednotlivé mutanty ukázat, co v sobě mají – tento proces jistě prospěl postavě Storm, která předvádí jednu akrobatickou scénu za druhou, a Wolverinovi, kterého poznáme v jeho nejživočišnější podobě, ve velkolepých scénách muže proti muži. Třetí díl má prostě úplně jiný styl než Singerovi X-Meni. V komorních scénách, které patřily k dominantě X-Men a X-Men 2, Ratner trošku uklouzává a scény nemají potřebných lidský nádech – divák jim prostě moc nevěří. Za to u těch akčních se alespoň pobaví. Celých (pouhých) 94 minut filmu se pak nese postřehnutelná aura rukopisu jiného autora, který se velmi moc snaží kopírovat po Bryanovi, ale při opisování nejspíš viděl rozmazaně, a tak doplňoval dle svého umu. Docela mu to i prochází.
Každým dílem je série X-Men monumentálnější. Tentokrát tvůrci přelezli přes míru účelnosti a tak jim na to nestačí ani přidělených 150 milionů dolarů. Jedná se hlavně o efekty, kterých se tu člověk nabaží až až, ale přesto by ocenil, kdyby se něco nekonalo a něco bylo vylepšeno do přijatelných hodnot – příkladem budiž postava Colossuse, jehož železný vzhled byl pro trikové odborníky až příliš tvrdým oříšek, a tak v mnohých scénách vypadá neuvěřitelně nepřirozeně. Oproti tomu Iceman ve své krystalicky ledové podobě je okouzlující. Možná právě pro to, že je v této podobě jen na okamžik. Oceníte i scénu, kde se poprvé seznámíme se schopnostmi Dark Phoenix – digitální kouzelníci dokázali vytvořit reálně se rozpadající prostředí na pozadí důležitého okamžiku děje, které jej pak činí ještě úžasnějším. Stejně tak to platí i pro poslední Phoenixin počin v přebudovaném vězení Alcatraz, kde vytváří skutečně pekelné místo zkázy.
Postavy, aniž by se na to na první pohled zdálo, se od minula nepatrně změnili. Ani za to nemůžou herci jako spíš režisér, který jim nebyl schopen dát pevnou vizi. Z polidštěného Logana se stal v určitých momentech arogancí zaslepený tvrďák (Jackmanovi to vyhovuje), a Magneto, který na okolí dštil respekt, kromě proslovu v lese nemá výraznější možnosti pro podložení svých radikálních názorů, což tak nádherně předvedl v X2. Ian McKellen se nejspíš obrací…na posteli. Vývoj v ději však dal prostor Famke Janssenové, které role „bad-woman“ sluší. Do postavy zlem prosáklé osoby, která již není starou Jean, dala vše a divák dostává velkou satisfakční injekci za jiné herce. Kromě starých známých se objevilo mnoho nových postavy. A když tvrdím, že mnoho, tak je tomu opravdu tak. Občas jsem měl pocit, že ve filmu jsou jenom proto, aby Magnetova armáda nebyla pouze jednolitá masa bezejmenných komparsistů. Kupodivu však největší otazníky visí kolem Angela v podání Bena Fostera, který je na jednu stranu tragickou postavu, s potenciálem zajímavých možností, na stranu druhou má ve filmu naprosto bezvýznamnou úlohu. Během závěrečné bitvy stále čekáte, kdy přiletí a všechny zachrání. Další postavy – Juggernaut (Vinnie Jones), Callisto (Dania Ramirez) či Pyro (Aaron Stanford) jsou pak už opravdu jen známá jména v pozadí.
Hudba snímku, kterou měl po Ottmanovi na starost John Powell, je nevýrazná a velkou měrou podráží pracně vybudované pilíře atmosféry X-Men filmů. Nejen mnoho osobních scén, ale i většina vrcholných, akčních scén filmu je tím handicapovaná a ani příval monstrózních záběrů a emocemi nabitých hereckých výkonů ji nijak nezachrání. Ať už to je scéna z traileru - ohromující utrhovaný Golden Bridge nebo střet v Alcatrazu, obě měli možnost stát se scénami historickými, brzy však zapadnou do řád průměrných a na výsluní se budou hřát spíš scény typu Xavier a Jean v Greyovic domku.
Závěr:
X-Men 3 si užijete, fanoušci komiksu v podstatě nebudou nespokojeni, ale po těch 94 minutách a pár hodinách navrch si uvědomíte, že jste čekali něco víc. Tohle není finále, na které jsme čekali celé tři roky, i když se tak tváří. Proto, těšme se na X-Men 4. Mutaci zdar.
