Pirates of the Caribbean: Dead Mans Chest (2006)
(Piráti z Karibiku : Truhla mrtvého muže)
Piráti z Karibiku se před třemi lety stali zjevením, které rozhýbalo vody filmového průmyslu, dalo se tedy čekat, že vznikne pokračování už po prvním týdnu v kinech.
A začínáme tam, kde jsme skončili. Elizabeth a Will se chystají ke svatbě, Jack společně se svou posádkou pátrá po blyštivých úlovcích a komodor Norrington z potupy raději rezignuje. Jenže to by všichni nesměli být odsouzeni k šibenici. Tři z nich za to, že pomáhali tomu čtvrtému, pirátovi, utéct. Jak se ale ukazuje, nožíř Beckett, který sem přijel dotyčné uvěznit, má zájem hlavně o Jackův kompas. Všichni se ho postupně vydají hledat, aby jej každý získal z jiného důvodu. Sám Jack Sparrow se svého drahocenného majetku ale nehodlá vzdát tak lehce a s trochou konversačního umu o tom ostatní přesvědčí. Přeci jenom mu jde tentokrát o krk ještě víc než minule. Davy Jones, kapitán Bludného Holanďana, chce Jackovu duši, kterou se mu před dvanácti lety upsal za získání Černé perly. Jestli tak Jack nesvolí, čeká ho setkání se slizkým, mnoha chapadly oplývajícím Krakenem, pro něhož jsou obrovské námořní lodi jednohubkou k večeři.
Prokletí Černé perly bylo dobrodružnou pohádkou plnou strašidelných výjevů, které nepostrádalo nezaměnitelný, jemný humor a postavu Jacka Sparrowa - tohle se nám na tom filmu líbilo, nechápu tedy, že se tvůrci vydali trochu jinou cestou. Snaží se vytvořit mnohem reálnější příběh, který se ztrácí ve své komplikovanosti a přeplácanosti. A při tom začíná docela dobře – mysticky a tajemně. Nepochopitelně pak příběh rozvětvuje do několik mělkých dějových rovin, které se snaží tvářit příliš vážně a vytvářet mytologickou hloubku pod celým obrazem. Stejně ale vše přichází vniveč, protože hlavní úspěch Pirátů z Karibiku – Truhly mrtvého muže stojí a padá s postavou Jacka Sparrowa více než v jedničce, proto nepatříte-li k jeho skalním obdivovatelům, možná se tomuto filmu obloukem vyhněte, protože tvůrci udělali jednu zásadní chybu – nechali si kolektivní film ukrást jednou postavou. Ale zároveň musím upozornit, že i milovníci Jacka Sparrowa by si měli dát velký pozor – fakt, že byl v jedničce ze strany studií omezován se v tomto díle odhaluje jako pozitivum, neboť nyní se z Jacka Sparrowa stala karikaturní figurka plná očekávatelných grimas. Přestože ho budete mít stále rádi a jeho výstupům se zasmějete (zmínil bych hlavně scény z ostrova kanibalů), není to ten kapitán Jack Sparrow, jako ho známe z Prokletí Černé perly, obzvlášť když z něj udělali dvojznačnou postavu. O to více si máte možnost užít dalších postav, které zůstaly. V prvé řadě je jí Orlando Bloom v roli Willa Turnera, kterému změna od minule jenom prospěla, přesvědčit se o tom můžete ve scénách s jeho otcem na palubě Bludného Holanďana. Už není jen pouhou figurkou sladkého prince, ale rozumným, mladým a zamilovaným mužem, který má tentokrát hodně problémů. Když už jsem to nakousl, tak v roli jeho otce se vám s trochou digitálních úprav představí Stellan Skarsg?rd, jehož tkanička Turner nepostrádá správné otcovské charisma, jemuž podtrhává autoritu synova nevraživost. Skarsg?rd byl pro tuto roli vybrán skvěle, protože si s Bloomem ve společných scénách opravdu dobře vyhovují. Za to Keira Knightley jako Elizabeth Swann, která hrozně moc toužila dostat se k boji s mečem, dostala příležitost. Jestli je to pro diváka dobré, to si netroufám říct. Choreograficky jsou její výstupy povedené, ale musíte tak oželet pohled na Keiru Knightley v něčem lepším než jsou umolousané mužské pirátské šaty. Zajímavou změnou od minule prošla postava (bývalého) komodora Norringtona v podání Jack Davenport, který slušivé šaty na úrovni a přísný výraz vyměnil za láhev rumu a špínu ze všech koutů Karibiku. Postava na první i druhý pohled zbytečná, která je jednou z těch věcí, co zbytečně komplikují děj (a prakticky vzato i kvůli němu musí vzniknout další díl). Od blockbustru takového ražení, jakým Piráti jsou, nemůže člověk při jejich rozpočtu přesahujícím dvě stě dvacet milionů dolarů čekat nic jiného, než pořádnou podívanou. A ta se mu dostává do rukou, ať už prostřednictvím monumentálních útoků Krakena na bezbranné lodě, šermířských soubojů na mlýnském kole nebo posádky Bludného Holanďana. Na té je vidět, že si s ní digitální kouzelníci vyhráli podobně jako s kostlivci v Prokletí Černé perly, a i když se neubráníte pocitu, že vzhledem k jejich různorodosti nebyli moc využiti (jen si vzpomeňte na trefné a vtipné nápady v bojích s kostlivci), při pohledu na monstrózního, neuvěřitelně realistického Davyho Jonese vám spadne čelist, i když si ho moc neužijete jak po stránce času, kdy se vyskytuje na plátně, tak po stránce charisma, kdy ve srovnání s kapitánem Barbarossou nevychází zrovna nejlépe. Možná je to tím, že Bill Nighy měl kvůli zvláštním efektům ještě těžší práci než Geoffrey Rush, ale spíš to bude tím slaďoučkým jablíčkem.
I hudební doprovod, ve kterém se známého refrénu dočkáme až uboze málo, vás příliš neupoutá, sic není vysloveně špatný a jako kulisa dobrodužného pirátského filmu sedí. Soundtrack nevytvořil nikdo menší než Hans Zimmer, tvůrce hudby k Lvímu Králi, Gladiátorovi, Batman začíná nebo Šifra mistra Leonarda, který mimo jiné spolupracoval i na předchozím díle s Klausem Badeltem. Hodně věcí tak zůstalo při starém a někdo by si to mohl vykládat jako vykrádání, i když jím vlastně není.
Závěr:
Nemám rád druhé díly, které mě až na výjimky nezklamou, proto (spolu s mnoha negativy) dávám horší hodnocení ve víře, že se příští rok v květnu dočkám satisfakce v čele s tím pravým, navrátivším se Jackem Sparrowem v třetím dílu.
