Marta (2006)
Marta je film, který bezpochyby nedosáhne na TOP 10 nejnavštěvovanějších filmů týdne, ale to neznamená, že by postrádal jisté kvality.
Marek se svým otcem žije kdesi uprostřed lesa, uprostřed války. Musí se skrývat před okolím, aby se vyhnul narukování do armády, neboť jeho chromý otec by se bez jeho pomoci neobešel. Každý den tak skrytě vyráží do lesa, aby posbíral to, co se nachytalo do jím nalíčených pastí. Jeho otec pak s kůží z králíků odchází nebo odjíždí (ve filmu to není patrné) do vesnice, aby si vydělali nějaké peníze a přežili. Jednoho obyčejného dne nachází Marek v jedné z pastí ženu oblečenou ve vojenském úboru. Je zraněná, a tak ji odnáší do jejich chalupy, aby se o ní postarali. Jeho otec však z nečekané návštěvy není nadšen – ať už proto, že se může vyzradit Markova přítomnost, nebo že jako ženský element v jejich domě může narušit už tak křehké vztahy.
Na filmu je od začátku (hlavně v prvních minutách) patrný amatérismus, který plyne především z kamery, obrazu nebo hudby, jež až příliš evokují nedostatek financí pro film, který je absolventským a zároveň prvním celovečerním snímkem Marty Novákové, absolventky FAMU. Jedině režisérská ruka a práce s herci nezavání začátečnictvím, což by mohlo být příslibem pro její další filmy, které snad budou vznikat už s větším zajištěním. Kde koho by jistě překvapilo, že tento film vznikal dlouhých šest let. Překvapí to obzvlášť kvůli tomu, že film má pouhých sedmasedmdesát minut, a i přesto obsahuje na jednu stranu spoustu nevyužitého potenciálu, a na stranu druhou jsou některé momenty zbytečně natahovány. Fakt, že během prvních cca patnácti minut neuslyšíte jediné mluvené slovo, je toho důkazem. Zato velkým plusem jsou nápady, jímž takto malý film hýří. Děj je zasazen do doby, která není přesně určena, a do místa, které taktéž není známo. Jediné, co víme, je, že probíhá válka. Koho, s kým a kde? To diváky a ani autorku nezajímá. Diváci nejsou zatěžkáváni zbytečnými informacemi a autorka aspoň ušetřila na výpravě. Dalším prostředkem, s nímž si autorka zahrává, je jazyk. Otec i syn mluví česky, ale vojačka Marta a potažmo i otec mluví spatlaninou ruštiny, litevštiny, latiny a slovinštiny. Ocitáte se tak definitivně v kůži mladšího muže, jež je nejen jaksi opožděn za okolním světem, ale nyní i spolu s ním poznáváme tento jazyk, kterému dokážete částečně porozumět (ovládáte–li ruštinu, neměl by to pro vás být větší oříšek).
Velkou oporou mladé autorce jsou herci. Do dvou rolí se jí podařilo získat dvě velké malé osobnosti, herecké trio uzavírá nepříliš zkušený absolvent konzervatoře. Jako první je samotná Marta, kterou ztvárnila Petra Špalková. Propůjčila své postavě promíchanou dávku realistické bolesti, prozíravosti a oddanosti své vlasti. O tom, že zvládá náročnou „neřeč“, nemluvě. Jan Novotný, který jakožto pedagog na pražské konzervatoři, se do role zmrzačeného otce, který nalomen ztrátou své manželky tvrdě vychovává svého syna, vžil na tolik, že nelze neuvěřit, jaký život plný utrpení prožil. Posledním hercem je Vojtěch Štěpánek, který se doposud věnoval ranému herectví ve Švandově nebo Strašnickém divadle. Ten se spolu s Petrou Špalkovou dělí během filmu o hlavní party, ve kterých je mezi nimi přehazovaná pozornost. Je sice patrné, že s filmem ještě nemá příliš zkušeností a že vedle dvou zkušenějších herců se jeho herectví může zdát méněcenné, ale bylo by na škodu ho ze začátku tak přísně kárat.
Závěr:
Je to první film a navíc absolventský…co by jste nechtěli. Rozhodně můžeme od Marty Novákové čekat další zajímavý film.
