Eragon (2006)
Každoroční fantasy nadílka má letos opět nový háv. Na základě celosvětového bestselleru vznikl stejnojmenný film - Eragon.
Přiznám se bez mučení, že knihu jsem nečetl. Považuji to spíš za plus, neboť můžu k dané látce přistupovat mnohem objektivněji. Paolliny vytvořil království Alagaesia, v němž se nekalými praktikami dostal k moci Galbatorix, bývalý dračí jezdec, který nechal všechny své bývalé spolubojovníky pobít, aby mu nic nestálo v cestě neomezené vlády. Existuje však jedno vejce, jedno proroctví a jeden čeledín, jejíchž cesty se setkávají. Rodí se nový drak a z mladého chlapce oplývajícího sny dračí jezdec. Tyto nově nabité schopnosti není snadné zvládnout, a tak mu v počátcích jeho poutě pomáhá Brum, také bývalý dračí jezdec. Musí se dostat za rebelantskou skupinou, aby spojili síly a krále i s jeho stinným pomocníkem Durzou přemohli.
Eragon se nevyhne srovnání s jinými fantasy filmy. Minimálně těmi, ke kterým má blízko. Na rozdíl od lednových Letopisů Narnie není tak dětinský, prvoplánově jednoduchý a herecké kreace ne vždy vzbuzují smích. A protože s Pánem Prstenů jej nelze dost dobře srovnávat (mnohem komplikovanější a dospělejší děj), hodně společného má s Dračím srdcem, v němž také hrál jednu z hlavních úloh drak. Ovšem velký rozdíl je v tom, že historicky skromné Dračí srdce nikdy nemělo takové ambice jako Eragon. A to je to hlavní, co mu sráží vaz. Snaží se vyrovnat mnohem dospělejším a vyzrálejším snímkům, ale zůstává v podivném stádiu, které odpovídá věkové skupině, pro kterou bude z velké části určen – pubescentům. Vždyť i jeho hlavním hrdinou je pubertální výrostek, který je drzý k autoritám a má „kopec odvahy a špetku rozvahy“. Film se tak ve velké míře nezabývá fantasy nebo bojem o záchranu království. Soustřeďuje se spíš na Eragona, jeho vývoj, vnější vlivy, které ho formují od zapšklého mladíka v rozum nabývajícího jinocha, který se vyrovnává s dvěma druhy citů. Mateřskou láskou a láskou k dívce. Ani zdaleka však obě nevyčerpaly své možnosti, a s očekáváním tak můžeme vzhlížet k Eldestovi.
Tvůrci měli v případě herců stejně náročnou roli jako tehdy, když se vybíralo osazenstvo Harryho Pottera a Narnie. Výhodou bylo, že role Eragona je vytvořena pro sedmnáctiletého hocha, který by už nemusel film ohrozit svým infantilním herectvím, jako se v případě Narnie a Pottera stalo (více však u Narnie). Z mnoha kandidátů byl vybrán devatenáctiletý Edward Speelers, který oproti trailerům nehraje až tak špatně a v některých momentech jeho výkon potěší. Ale stejně jako se to povedlo Jacku Sparrowovi v Pirátech z Karibiku nebo veverce v Době ledové, tak i zde si svým charismatem a hereckým umem ukořistila film jiná postava. Nemluvím ani o drakovi a ani o Johnu Malkovichovi (který pro jednou hraje nevýrazně a má hlavně málo prostoru). Tím někým je Jeremy Irons v roli starého, všemi odvrhovaného muže s tajemnou minulostí. Právě to, že jako jediný má jakous takous minulost, mu dává možnost vytvořit ze svého svěřence hlubší postavu, která jako jediná dokáže rozesmát (nepočítám přehršle nechtěným úsměvných momentů) a která jako jediná ve vás vzbudí i emoce. Podstata jeho úspěchu tkví právě v Speelersově nezkušeném herectví a trefně napsaném scénáři, díky čemuž z každé scény vychází jako morální vítěz. Zajímavou zahranou i vzhledově nejvíce poutající pozornost vytvořil Robert Carlyle v roli Druzdy, který šikovně smíchal typického zloducha s pokorným sluhou a zatraceně nebezpečným parchantem ovládajícím temné síly.
Jako se předloni čekalo na Gluma a loni na znovu oživeného King Konga, byl letos s neskrývaným nadšením očekáván drak, lépe řečeno dračice Safira. Safira, jakožto neurčitý kříženec ještěrky a labutě, je neobyčejně krásnou potvůrkou. Několikero úžasných pohledů nám dává příležitost pořádně si ji prohlédnout a žasnout nad umem specialistů na digitální triky. Je pak otázkou, zda-li bylo obsazení právě jednoho z nich na post režiséra nápadem, který si zaslouží potlesk. Na jednu stranu se totiž nemusíte obávat, že by drak a další digitální hrátky byly vysloveně špatné, na stranu druhou je tu obava z poklesu kvality celého filmu, neboť u filmu je vždy důležitý vzhled, ale obsah stojí na prvním místě. Texasan Stefen Fangmeier si však s tímto úkol poradil nebývale dobře. Ovšem zpět k dračici. Ta je po vizuální stránce prakticky dokonalá, ale ve férovém souboji neporáží Draca z Dračího srdce, který na rozdíl do ní oplýval větší autoritou, vzhledovým charismatem a i živým duchem (o hlasu Seana Conneryho nemluvě - Safiru v originále namluvila Rachel Weisz). Safíra připomínajíc starostlivou matku tolik lidí nezaujme, přestože jí zbroj sluší, oheň chrlit umí pořádně a rvát se se zubatým démonem taky.
Závěr:
Pokud k Eragonovi budete přistupovat s touhou po zábavě a nijak valným očekáváním, Eragon vám tyto požadavky splní bez jediného problémů. Není to ani dokonalý, ani nedokonalý fantasy film, tvůrci uvízli někde uprostřed. Pořád ale o řád předčí Letopisy Narnie. Navíc by vám neměl uniknout Jeremy Irons v jedné ze svých nejironičtějších a nejsympatičtějších postav své kariéry spolu s překrásnou dračicí.
