Smokin' Aces (2007)
(Sejmi eso)
Parta neonacistů, milovník gumových masek, jedna rozzuřená lesba (a její kamarádka) a pár dalších magorů. Slibná vize masové šílenosti, ne? Ne!
Zaplést se s mafií má své výhody a nevýhody. Nemusíte se bát, že by jste strádali, ale stačí jednou promluvit a na brzký pohřeb, na který vás přijdou i oplakat, nemusíte dlouho čekat. Buddy „Eso“ Israel bezpochyby počítal s první částí. Netušil však, že se dožije i té druhé a nyní spoléhá na vládní ochranu, jež kromě skupiny vyškolených policistů zahrnuje luxusní apartmá a dostatek prostitutek na každou noc. Stačí ale, aby se rozkřiklo, že šéf mafie Primo Sparazza nabídl jednomu Švédovi milion dolarů, když mu obstará jeho srdce, a ani celé FBI by vás nedokázalo ochránit. Do hry tedy vstupuje několik skupin i jednotlivců, které šestimístná suma zaujala. A ti všichni míří do jednoho hotelu, aby sejmuli Eso.
Režisér Joe Carnahan se viditelně potácí. Sice vytvořil efektní film, svým obsahem je ale velmi nekonzistentní a roztříštěný stejně jako sklo, kterým proletí kulka. Nejvíce však zraňuje ty, kteří na film jdou s očekáváním, který v nich vzbudil nevšední trailer. Problémem Carnahanova dílka totiž je, že vůbec není tak akční a už vůbec ne zběsilý a do šílenosti mu mnoho schází. Právě díky tomu mohl film Sejmi eso uspět, ale ve výsledku vznikla spíše pochybná snaha o zachycení života několika vrahů (na ploše hodiny a půl). Carnahan zbytečně velký prostor nechává tomu, aby se diváci s jednotlivými postavami této šarády seznámili, i když tím ztratíme půlku filmu, aby pak paradoxně rychle exnuli. Divák je po právu rozčilen. Z jakého důvodu tak režisér činí? Proč se to vše navíc snaží dát dohromady dějovou strukturou, která je velice banální a navíc se ji v závěru snaží rozvést šokující pointou? Něco takového se ve filmu kalibru, jakým měl být, nedělá. Věřte, že se tím nesnaží bourat nějaké hranice, jen prostě špatně uchopil látku. Během celého filmu se pak snaží některých potřebných momentů dosáhnout nepříjemně nečekanými kličkami, které si jsou v rozumovém rozporu s tím, že se vůbec nějaký příběh snaží vytvořit. O pronikání emocionální stránky bych raději pomlčel. A když ohlédneme od problému samotného scénáře a dozajista režisérského pochybení, musím pochválit charakterové profily jednotlivých účastníků masakru (když nepočítám podivného, japonského klučinu).
Za ty dobré v tomto případě kope Ryan Reynolds, známý jako jeden z lovců upírů v Bladovi 3, Ray Liotta, který s Carnahanem pracoval na Narkoticích, a Andy García, který se k nám v červnu chystá se třetím dílem Dannyho parťáků. Každý z nich odehrává svůj part dobře, největší prostor dostal právě Ryan Reynolds, který se neočekávaně dobře popral se svým prvním větším hereckým výkonem ( i když by tohle byl poslední film, kde bych herecké výkony očekával), zatímco Andy García předvádí slušný standart a pocit, že hraje dobře, ve vás vzbudí právě lehce trapné rozuzlení. Co se týče opačné strany mince, každý je opravdu zajímavý, i když nejvíce bezpochyby zaujme trojice sadistických neonacistů, kteří s podivnými účesy, odporným chováním a celkově ohyzdným vzezřením byli ztvárněni Chrisem Pinem, Kevinem Durandem a Maury Sterlingem. Potěší i párek původní profesí zpěváků – Alicia Keys a Common, kteří na rozdíl od běžného trendu předvádí solidní výkony. Zmínil bych ještě Jeremy Pivena v roli titulního Esa, který je svou hereckou kreací zpitého a zdrogovaného mafiána skutečným esem, který přebíjí všechny ostatní.
Za očekáváním ale rozhodně nezaostala vizuální stránka, i když pravdou je, že se do klipovitého stylu mohl režisér a kameraman Mauro Fiore (praxe od Michaela Baye – Ostrov) více ponořit. Uznávám ale, že pokud se neustále jenom mluví, tak lze tento styl implantovat jen těžko. V akčních scénách však neselhává a dokáže správnou kombinací, kdy kameru doplňuje rozvržení místa děje a nápady, zvednout hladinu adrenalinu. Škoda, že takových chvil je jen poskrovnu. Větší akční nářez je totiž prakticky jen jeden spolu s jednou menší sekvencí. Jaká to škoda.
Závěr: Moc se mluví a málo jedná. Mělo to být naopak a možná by film dosáhl většího ocenění. Když se však na truc snaží o nudu, budiž mu dopřána brzká smrt.
