Notes on Scandal (2006)
(Zápisky o skandálu)
V novém filmu režiséra Richarda Eyra nám Judi Dench a Cate Blanchett ukazují, co všechno ženy dokážou cítit k sobě navzájem.
Postarší konzervativní učitelka Barbara Covett, zaměstnaná v chátrající anglické škole, žije sama s milovanou kočkou a deníkem. Vlastně deníky. Má jich plnou polici a ve psaní nepřestává. Jednoho dne do jejího života a prostředí školy přichází mladá učitelka výtvarné výchovy Sheba Hartová, krásná žena s manželem ve středních letech, synem s Downovým syndromem a pubertální dcerou. A ačkoliv má u pubertálních klučinů díky svému vzhledu úspěch, respekt ve škole jí chybí. Potyčka ve školní knihovně svede cesty Barbary a Sheby dohromady a stanou se z nich skutečné přítelkyně. Barbara cítí, že Sheba je onou spřízněnou duší, na kterou celý život čekala. Ale nic není černé nebo bílé a každý vztah podléhá změnám. Barbara náhodně objeví, že Sheba udržuje milostný poměr se svým patnáctiletým studentem a vyhrožuje své přítelkyni prozrazením tohoto nezákonného vztahu. Ví, že když Shebě pomůže, zaváže si ji navždy. Roztáčí tak kolotoč absurdních situací a emotivních dialogů, během kterého vyplouvají na povrch její vlastní skryté touhy a posedlosti, o kterých věděl zatím jen deník.
Nevím, jak se při sledování tohoto snímku cítí muži, ale mě film oslovil tím, že ukazoval něco velmi skutečného. Výborně zachytil ženskou psychologii i ženský způsob jednání. Toto hodinu a půl dlouhé sólo pro dvě velice dobré herečky bylo skutečně uvěřitelné, což je asi jeho hlavním přínosem. Co se týče obsazení, musím říct, že Judi Dench její role výborně sedla. Ať už byla zrovna za chladnou učitelskou megeru nebo osamělou starou pannu, která pláče pro svou umírající kočku. Naproti tomu, Cate Blanchett ze začátku vykazuje všechny znaky „hodné holky“ a divákovi se chce vztyčit transparenty, fandit jí a přát jí šťastný konec. Ale po tom, co se její postava rozroste do šíře (obrazně řečeno), nemůžeme než ocenit kvalitní herecký výkon. Plus – Cate Blanchett mě přesvědčila, že je opravdu velmi krásná. Ve vedlejší roli se představí i Bill Nighy v roli Shebina manžela, který scény s rodinnými hádkami zvládá na výbornou, ale trochu polevuje v závěru.
Většina filmu se odehrává ve zcela běžném prostředí, pohybujeme se od ničím zajímavé anglické školy, přes byty hlavních hrdinek až mezi vlakové kolejiště. Dodává to sice filmu na autentičnosti, ale naopak ubírá pestrost ději, který není až tak komplikovaný, aby sám o sobě dokázal vyplnit 92 minut. Dalším minusem je roztříštěnost a místy bohužel i celkem brutální střih. Psychologie snímku je natolik propracovaná, že by bylo pro oko i city diváka lepší, kdyby se děj odvíjel plynuleji a neuskakoval nám pod rukama jako až příliš slizká žába, kterou nedokážeme udržet. Ani kamera není příliš zajímavá, využívá především statické záběry, což ale na druhou stranu dobře koresponduje s žánrem. I když, nějaký ten pohled z nezvyklého úhlu by rozhodně neuškodil. Ovšem co se musí režisérovi nechat, podařilo se mu film elegantně uzavřít a nerozpatlávat rádoby dojemný závěr po všech stěnách kina, což se stává v poslední době bohužel poměrně často.
Závěr: Dvě skvělé herečky v jednom filmu, které dokázaly nastavit i celkem chudý děj na přiměřeně příjemnou délku. Jenom se bojím, že tento film naučí muže bát se žen, protože tentokrát je vidět, že my jsme někdy fakt mrchy.
