New York, I Love You (2010)
(New Yorku, miluji Tě)
Tato pseudo-pocta americkému velkoměstu ale není o lásce. Spíš je o sexu – o chvilkovém zážitku. Podíváte se, usmějete se a vrátíte se zase poslušně domů. Nic dlouhodobého, nic zapamatovatelného. Nezamilujete se.
Před několika lety odstartovala série Města lásky filmem Paříži, miluji Tě. A dalším městem, které si skupina režisérů vzala na paškál, byl tentokrát New York. Opět vás čekají krátké povídkové úseky, pokaždé natočené „někým slavným“ s „někým slavným“. Paříž se orientovala spíš na známé a šikovné režiséry, New York raději sáhl mezi zvučná jména herecká. A nebyl to zrovna nejlepší tah.
V New Yorku jsem sice nebyla, ale přesto mám pocit, že bych jeho atmosféru poznala. V tomhle filmu chybí. Jen párkrát se mihne, aby vás podráždila, navnadila, a zase zmizí v nedohlednu. Těžko se hodnotí film složený z několika malých částí – těžko můžete říct, že jako celek je to nuda, když víte aspoň o dvou, třech kouscích, které stály za podívání.
Další smutný fakt je i to, že nejvtipnější postavu ztvárnil 95letý Eli Wallach (určitě znáte zlého banditu ze Sedmi statečných, že ano?). Že by neexistovali mladí, dobří herci? Jako starý pán se svou starou ženou se procházejí po New Yorku a v podstatě jen mluví. Nakonec vám ale nezbude než se tupě usmívat, jak je ta láska i po operacích, infarktech a mrtvičkách pořád krásná…
Některým filmařům totiž asi nedošlo, že nějaký „náhled na jeden den života obyčejného Američana“ nikoho nezaujme. A takovýchhle rádoby intelektuálních pokusů je v New Yorku, miluji Tě víc. Hlavně by měl někdo Natalii Portman vysvětlit, že je možná skvělá herečka, ale režisérka z ní nikdy nebude. Jistě že jiní to dokázali (Mel Gibson, Gary Sinise), ale ona na to holt nemá. Nebudu se pitvat v její povídce, stačí snad říct, že je neskutečně blbá.
Přitom ale návštěva tohoto velkoměsta není o nějakém odosobnění. Věřím, že New York není tak chladný a nezáživný, jak by se mohl podle této pseudoromantiky jevit na první pohled. Jestli bude příště Řím, Tokyo nebo třeba i Kyjev, ať to raději natáčí někdo zručnější – myslím, že nejsem sama, kdo se obejde bez zvučných jmen hollywoodských herců a hereček. A je sice moc hezké, že režiséři jsou z různých koutů světa (USA, Japonsko, Indie, Německo…), zřejmě to poukazuje na metropolitu New Yorku… Ale k čemu nám jsou metafory, když snímek není nic extra?
