Womb (2010)
(Lůno)
Láska jako trám, nebo čiré bláznovství pomatené ženštiny? Nahlédněte do příběhu ženy, která nezvládla rozlišit mezi láskou mateřskou a mileneckou. Lyrický film o klonování.
Rebecca se zamilovala, už když jí bylo devět, jenomže pouto, které navázala s o rok starším Thomasem, bylo záhy zpřetrháno, když se musela odstěhovat do Tokia. Den odjezdu byl o to smutnější, že se Thomas nepřišel rozloučit. Po letech se na známá místa vrací a nalézá Thomase, který zůstal takovým, jakého měla ráda. Tragédie je ovšem znovu rozdělí a Rebecca zvolí moderní metodu, která by jí měla přítele vrátit – klonování.
Problematika klonování je v Lůně vedena na úrovni intimního zpytování a psychologických dopadů na okolí, než že by se autor chtěl výrazně zapojit do politické a etické debaty o správnosti umělé replikace lidí. Potíž s touhle genetickou vymožeností ho zaujal jako člověka a z lidského hlediska ho převrací a zkoumá a v rámci filmového vyprávění se vůbec za ničím nežene. Z toho vyplývá přístup, který vyhoví jenom nejtrpělivějším divákům, kteří dokážou ocenit proklatě vyváženou kompozici a beztvaré prostředí bez času na pomezí země a vody, kde vývoj postav plyne svým vlastním tempem.
Záhy se v něm ale promítá fakt, že nositelem výpovědní hodnoty není ani trochu samotný klon, ale lidé, kteří jej obklopují. Stranou tak Fliegauf nechává vyrovnání se s vlastní identitou a ani trochu se nezajímá o to, že klonování je pouze procesem tělesné obnovy, ale duše, to, čím dotyčná osoba před smrtí a naklonováním byla, je pryč a není možné ji uchovat v novém těle. Návaznost je tak přerušena a nový Thomas je někým úplně jiný, než koho by si v něm rodina přála mít. To se jako osudové ukáže v závěrečném aktu, který přináší (sic) trýznivé uspokojení a navrch tematickou satisfakci po dlouhém očekávání konfliktu.
Kdo má ještě v živé paměti Další rok, výtečný film Mikea Leigha z počátku roku, pousměje se nad castingovým výběrem Thomasových rodičů, kterými se stali Lesley Manvilleová a Peter Wright. Z hereckých představitelů však rozhodně stojí za zmínku dětští protagonisté, kteří měli za úkol sehrát rané party Evy Greenové a Matta Smithe. Ani Ruby O. Fee ani Tristan Christopher nemají s hraním moc zkušeností, ale dětskou lásku dokázali vystihnout s jemnou nevinností i ryzím odevzdáním.
