Spike Lee byl jeden z mnoha, které nadchnul korejský Oldboy. Byl jeden z několika, komu přišlo fajn natočit jeho americkou kopii. Počet těch, kdo po zhlédnutí nového Oldboye změní názor, bude asi úplně nejméně.
Se staronovým Oldboyem lze zažít podobné deja vu, jako když se amerikanizují jiné neanglické hity. Nadbytečnost, zeslabený účinek, vynucené porovnávání. Všechny tři aspekty jsou přítomné, ať už máme před sebou Ať vejde ten pravý, Funny Games nebo čerstvě Oldboye. Ani násilná estetika asijských filmů, která naplnila Oldboye z roku 2003, se neztrácí v bezpečně opatrné americké kinematografii, protože film s takovým zvukem si může dovolit být mládeži nepřístupný a nebát se kasovního fiaska. Asi.
Twenty Years a Prison
mJoe je hovado. Věčně opilé, nadmíru sebevědomé, sexuchtivé, neplatící alimenty a nechodící na dceřiny oslavy narozenin. Důvod je jasný: protože jí jsou tři a sotva si všimne, že tam není. Jedno probuzení z kocoviny je pro něj podobně nepříjemné jako pro protagonisty Pařby ve Vegas. Zjistí, že je uvězněn v napodobenině bytu, z níž není úniku. Nosí mu jídlo, k němu na zapití flašku vodky a pro zábavu se buď musí obrátit na televizi, číst Bibli, nebo sepisovat nápady na hollywoodské scénáře, s nimiž, až ho pustí, prorazí ve filmovém průmyslu.
Zatímco on je uvězněn, jeho bývalá manželka je zavražděna a on je hlavní podezřelý. Rok ale stíhá rok a on se mění pod vlivem záběrů z televizního pořadu o nevyřešených případech, kde uvidí svou dceru. Začne na sobě makat, alkohol vymaže z jídelníčku a začne psát dcerce dopisy. Po dvaceti letech, když už má únik na dosah, ho sami pustí. Při hledání pravdy a pomsty se dá dohromady se zdravotní sestrou sociálně slabých Marií.
Přes kopírák, jen poslední řádek ujel
Americký Oldboy se zásadně neliší od korejského, a tak může být vhodnou alternativou pro anglofily i znavené diváky původního Oldboye, kteří nepohrdnou tím samým, ale v lehce odlišné bleděmodré. Přesto zůstává mezi kulturou Hollywoodu a kulturou asijskou poměrně velký rozptyl. Chan-wook Park před deseti lety stvořil dílo, které je zakořeněné ve svém prostředí, se svou exaltovanou emocionalitou, absurditou a smrtelně vážnými osudovými přečiny. Kýč, patos a osudovost se pěstuje i na západě, ale nebývá přirozenou součástí krvavých dramat a thrillerů.
Scénář poskytl Mark Protosevich, který je autorem Já, legendy a Petersonovy verze Poseidona. Neměl moc cest, kudy se vydat. Pokud chtěli natočit Oldboye, nemohli se odklonit od jeho příběhové podstaty, a tak se mění drobnosti, zatímco se do příběhu ukrývají odkazy významných propriet originálu (andělská křidélka, živá večeře). Všechny tyto prostředky nám zavdávají důvod k porovnávání, i kdybychom nechtěli. Navíc jako by Leeův Oldboy přitahoval víc hlavně ty, kteří se s ním už setkali. Alespoň nějakou významnou změnu si tedy přichystali do závěru, který odhaluje důvod Joeova věznění.
Zloducha poznáš podle holiče
Mění se tím pádem i role padoucha, kterou ztvárnil Sharlto Copley, oblíbený herec Neilla Blomkampa (District 9, Elysium). Zatímco původní Oldboy disponoval zaměnitelným, zdánlivě obyčejným, nechutně bohatým a mocným typem muže, kterého by třeba s ohledem na Americké psycho docela dobře alternoval Christian Bale, Spike Lee sáhl po Jihoafričanovi, jehož přízvuk a šaškovství ho vylučují z obyčejnosti. Pomocnou ruku mu nedalo ani kostýmní oddělení a make-up – Copley je prostě příliš výstřední, příliš sociopatický, než aby ze své pozice nevyčníval. Podobně je na tom i Samuel L. Jackson, který ve své postavě křičí extravagancí, ale bez důvodu. Není ani směšný ani hrozivý, natáčení si spletl se Spiritem.
Kulturní nekompatibilita se projevuje i tím, že Copleyho vztah s Joem Joshe Brolina nefunguje pitoreskním a nelítostným způsobem. Brolin totiž nevypadá jako taková padavka, realismus současné americké produkce budí cynismus, dvacet let vězení, z toho deset let tréninku, ho muselo otužit. Zopakujeme si tak drsnou scénu bitvy jednoho proti třiceti s kladivem v ruce, která místo prostého stylu dvourozměrného pohybu nabyla trojdimenzionální formu. Jenomže tváří tvář Copleymu se finální rozuzlení jeví jalově. Místo toho, aby mu Joe vmetl do tváře, že jeho rodina jsou magoři, že on je magor a že dvacet let (!) odkládaný plán je magořina, nechá se zlomit společenským tabu, nechá se pokořit člověkem, který to (v kontrastu s citlivějším originálem) nemá v hlavě ale vůbec v pořádku.
V součtu není nový Oldboy nezajímavý film, všichni zúčastnění se snaží, ale Parkův stín na nich leží jako předzvěst tragédie. Radikálně jiný styl, do něhož by byl příběh zaobalen, se nedostavil, a tak se Spike Lee od začátku do konce potýká s tím, proč to točí.
