Hell's Angels (1930)
(Pekelní andělé)
Píše se rok 1927 a Howard Hughes natáčí svůj první film. Píše se rok 2004 a vzniká film Letec, jehož prvních 25 minut se první uvedenou skutečností podrobně zabývá. Zřejmě se nenajde nikdo, kdo by aspoň na chvíli nekoketoval s myšlenkou, jaké by to bylo úžasné, mít možnost Pekelné anděly shlédnout.
A jakéže se to k nám dostávají informace? Při natáčení bylo použito 26 kamer, celý projekt přišel svého tvůrce na magické 4 miliony dolarů, výsledný film byl po dotočení přetočen do zvukové podoby a pro letecké scény bylo životně důležité sehnat mraky. A skutečnost? Dvouhodinový film, který i v dnešní době může ohromit. Do kin byli Andělé uvedeni v roce 1930. Jelikož tehdejší Oscaři neobsahovali technické kategorie, získal pouze nominaci za nejlepší kameru. O tři roky později svět ohromil King Kong a jeho (na svou dobu) skvělé triky. Jenže to, že je obří opice pouze loutka, poznáte okamžitě. Nad tím, které situace v Andělech byly natočeny pomocí modelů a miniatur, budete přemýšlet ještě dlouho po konci filmu. Za zmínku stojí přinejmenším výbuch majestátní vzducholodě nebo vybombardování muničního skladu.
O čem vlastně Pekelní andělé jsou? Příběh ve své podstatě může připomínat film Pearl Harbor. Dva muži (bratři), jedna žena, válka, letadla, nebezpečná mise… Vše začíná v předválečném Německu. Mladší Monty (Ben Lyon) se zaplétá s manželkou barona von Kranze a prchá před výzvou k souboji do Anglie. Jeho bratr Roy (James Hall) musí vše vyžehlit. Přesouváme se do Anglie. Začíná První světová válka. Oba bratři nastupují k letectvu. Společně se přihlásí na životně důležitou misi, při které musí s německým letadlem shodit bomby na nepřátelský muniční sklad. Následuje impozantní letecká bitva, která končí havárií britských pilotů a jejich následným zajetím. Celý film končí happyendem (pro lidstvo), avšak příběh obou bratrů je završen tragicky ve stylu brilantního Sinisova filmu O myších a lidech.
Natáčení leteckých scén stálo život 3 piloty. Sám Hughes několikrát havaroval. Výsledek ale stojí za to. Pohled na kolosální zeppelin vynořující se z mraků, je přinejmenším působivý, a balet dvouplošníků při finální bitvě vám jen tak z hlavy nezmizí.
Něco málo by se slušelo říct i o hlavní ženské postavě. Devatenáctiletá Jean Harlow v roli přelétavé Heleny ve mně několikrát vzbudila představu, že se dívám na odbarvený klon Juliet Lewis. Přesto scény s ní působí v překvapivě svižném filmu mírně rozvlekle.
Celý film byl také původně ručně kolorovaný (dokážete si představit tu práci?). Kromě večerních (a nočních) záběrů, které jsou od denních odlišeny tmavě modrým nádechem, se s původním vzhledem zachovala bohužel pouze jediná osmiminutová scéna.
Na závěr malá zajímavost. Pokud by vám hudba při úvodních titulcích Pekelných andělů připadala povědomá, pusťte si skladbu Hollywood 1927 ze soundtracku k Letci. Howard Shore tyto dva filmy provázal přímo dokonale.
