American Graffiti
Šest let před tím, než otevřel prvně vrátka do jedné předaleké galaxie, natočil George Lucas generační podívanou, která ve své době možná nebyla ničím víc, než jen filmem zaměřeným na tehdejší dospívající mládež, ovšem z dnešního hlediska se jedná o ještě daleko hodnotnější kousek, zachycující atmosféru své doby, tehdejší životní styl a opojení svobodou, která byla tenkrát ještě mnohem čistší a voňavější, než je tomu dnes.
American Grafitti se odehrává v časovém rozmezí jedné noci, prostředím pro noční rejdy čerstvých "maturantů" je potom jedno americké maloměsto, které je (jako většina jiných tehdejších amerických maloměst) na řádění lokální omladiny zvyklé. Policisté se tak v tomto filmu až na pár komičtějších kousků téměř neminou, hlavní hrdinové stejně jako zbytek jejich vrstevníků tak celou noc brázdí ulice, nabírají dívky, vysazují dívky, nabírají další dívky (někdy i mnohem mladší) a předvádějí před nimi jak samotné vozy (které občas ani nejsou jejich), tak vlastní řidičské schopnosti.
Curt Henderson (Richard Dreyfuss) má spolu se dvěma svými kamarády letět pryč, poznat okolní svět, ten VELKÝ svět (přičemž jsem celou dobu během sledování filmu přemýšlel, zda mluví o jiných státech USA, nebo si snad myslí na Evropu), ovšem místo toho, aby sdílel jejich nadšení, je neustále na vážkách a rozvažuje, jestli by přeci jen nebylo lepší zůstat se svými kamarády ve známém prostředí a se známými dívkami, které jsou ovšem slovy jednoho z hrdinů "buď ošklivé, nebo už zadané". Spolu s ostatními kamarády se tak poflakuje kolem drive-in bistra, které je jakýmsi jízdním centrem nočních jezdců, kteří se sem na své denním světlem ohraničené cestě čas od času staví na třešňovou colu a hamburgery. Mezi jeho kamarády vrstevníky je i "velký" John Milner (Paul Le Mat), nejrychlejší řidič a zřejmě i zručný mechanik, který jezdí ve žlutém autě, jež zná ve městě naprosto každý. Má to štěstí, že při jednom pokusu o úlovek z vedle jedoucího auta místo oné slečny nabalí její sestru, které je tak maximálně třináct a ta mu odmítá sdělit adresu svého bydliště, protože si chce prostě užít trochu zábavy. Je zajímavé sledovat, jak se zprvu otrávený John s dívkou přeci jen trochu spřátelí a kolik zábavných epizod spolu ty dva během jejich společné cesty absolvují. Na paty (či spíš na výfuk) mu rovněž šlape i "cizinec" Bob Falfa alias Harrison Ford, kterému kovbojský klobouk náramně sekne a který se s ním chce utkat v závodě, protože o něm zkrátka slyšel, že je nejlepší (Abyste si udělali představu, jak je město asi malé, svědčí fakt, že kolem projíždějícím vždy sdělí "až ho potkáte, řekněte mu, že ho hledám", což ultra pohodovou atmosféru filmu náramně zahušťuje). Jeden frajer libovej vedle druhého, říkám si. Ale to by tu nesměl být Terry
Fields, přezdívaný "Ropucha", klasický prototyp ne ani tak tehdejšího intelektuála, jakožto spíš obrýleného mouly, který auto nevlastní, má pouze svůj skůtr, ovšem až do chvíle, než mu jeho kamarád Steve Bolander (Ron Howard, ano TEN Ron Howard) půjčí své nádherné fáro do té doby, než se vrátí z cest spolu s Curtem. Terry se ovšem snaží za každou cenu proměnit v drsného šviháka, stejně jako o to usilují i ostatní jeho kamarádi až na Johna Milnera, který jím skutečně je. Narazí na slečnu, kterou se mu podaří zlákat do auta a tak dále a tak dále....
Cyklické road movie, tak bych film nejlépe charakterizoval. Jestli jste někdy viděli Jarmuschův Tajemný vlak, zkuste si jej představit v trošičku rušnějších podmínkách a vraťte jej do sedmdesátých let. A nebo to berte jako Lucasovu zpověď o jeho tehdejším mládí, neboť on sám byl (a možná ještě je:-) vášnivý "závodník" a řidič. Ačkoli některé z postav odpovídají tradičním archetypům filmových postav, nejsou ploché. Jsou uvěřitelné, i dnes se v nich můžeme poznat. Každý z nás pravděpodobně zná nějakého Terryho Fieldse, méně z nás se asi potkalo s někým, jako je onen John Milner, který působí jako Lucasův osobní James Dean "světa" tohoto filmu. Ačkoli se vzpírají všichni a kupodivu jim to prochází (ona uvolněnost nás provází celým filmem až do lehce mrazivých vysvětlovacích titulků na samém konci filmu, kdy se dozvíme, co se s každou z hlavních postav stalo), on prostě vypadá a tak trochu i jedná jako James Dean. Hudba se skládá z klasických dobových pecek (resp. populární muziky z doby vzniku filmu) a ačkoli film vznikl v roce 1973, co do tempa, svižnosti a jisté stylovosti si s ním nezadá ani zdánlivě podobné Rychle a zběsile. I když to je trochu nešťastné přirovnání, snažím se poukázat na odkaz tohoto díla, na jeho význam, který není jen zábavného ražení, ale opravdu funguje jako výpověď přemýšlivého jedince, který se snažil najít skulinu mezi tehdejším Hollywoodským mainstreamem a nezávislou tvorbou, ke které nakonec (říkejte si co chcete) cestu také našel, byť byly jeho Americké Graffiti tehdy otevřeny co nejširšímu mladému publiku a byť Hvězdné války na první pohled jako nezávislé dílo nepůsobí. George Lucas pro mě však teď jako umělec znamená ještě o něco víc.
