Cesta do pravěku
Slavný český dobrodružný fantastický film z roku 1955 jistě není třeba dlouze představovat. I kdybyste ho vůbec neznali, tak jeho název prakticky popisuje veškerý děj. Pojďme si na něj zavzpomínat a také si o něm říci pár zajímavých informací.
Cesta do pravěku je první celovečerní hraný film Karla Zemana a spolu s Vynálezem zkázy také nejznámější i nejlepší. Jeho trikové postupy nadchly svět a samozřejmě i Československo - ovšem je nutno říci, že nějaké rekordní sledovanosti u nás film nedosáhl. Přišlo na něj sice diváků hodně - 2 823 323, ale na rok 1955 to byl pouze lehký nadprůměr. Například agitku Hudbu z Marsu ze stejného roku navštívilo 3 614 875 diváků a pohádku Byl jednou jeden král dokonce 5 914 257. I takový dnes již zapomenutý film Ještě svatba nebyla (1954 a opět agitka) měl na kontě diváků 2 545 643. Je vidět, že komerce (jakkoli může toto slovo znít v kontextu 50. let nepatřičně) frčela odjakživa, což v té době znamenalo zejména právě různé agitky. Pro přehled uvádím, že rekord drží Pyšná princezna z roku 1952 s dnes již těžko uvěřitelnými 8 222 695 diváky. Výčtem těchto čísel ale rozhodně nechci kvality Cesty do pravěku nijak snižovat.
Cestu do pravěku objeví čtyřčlenná klukovská parta v tajemné jeskyni, což ale film nijak dlouze nepopisuje - je to zmíněno prakticky jen v úvodním komentáři. Film samotný začíná už plavbou kluků v jeskyni. Způsob, jak se dostali do pravěku, je tedy v podstatě abstraktní a scénář ho neobaluje nějakou složitější zápletkou, jak činí podobné zahraniční filmy (ačkoliv zpočátku se prý uvažovalo i o jakési raketě). Což je jedině ku prospěchu věci a také díky tomu si film i dnes zachovává své kouzlo. Podrobnější popis by musel být dobově chtě nechtě více ukotven, což by dnes film zbytečně kazilo - už pionýrský šátek na nejstarším členu skupiny v úvodním záběru vyvolává zbytečné - a filmu škodící - asociace.
Triky Cesty do pravěku sice dnes už místy působí naivně, ale rozhodně je stále znát jejich poctivost a snaha, aby byly co nejméně rušivé a do filmu zapadly - fungují a své kouzlo mají i dnes. Staví především na kombinaci hraných a animovaných scén a snaze o jejich co možná největší soulad. Také se hojně využilo takzvané dokreslovačky - nutno říci, že tvůrci si s ní vyhráli mnohem víc, než leckteří pozdější filmaři. Exteriéry - často však spíše jakési podklady k trikovým úpravám - byly natáčeny na Slovensku na řece Váh, na přehradě Souš u Tanvaldu, u Strmilova u Jindřichova Hradce, na zlínské přehradě a v Německu na Rujáně (závěrečná scéna u moře).
Triky však nejsou to jediné, co činí film krásným. Je to především fakt, že pravěkem nepostupuje výprava nějakých dospělých vědců a badatelů, ale parta kluků. Díky tomu se hlavním hrdinům dá dodnes věřit jejich okouzlení a nadšení dávnými živočichy a fantastickou krajinou. V případě zahraničních starších filmů s dospělými hrdiny vyvolává jejich překvapení už jen shovívavý úsměv. Cesta do pravěku v tomto ohledu funguje i díky povedenému výběru dětských herců, jejich hereckým výkonům a řekněme foglarovsky vykresleným charakterům. Film funguje i jako jistý nenásilně výchovný prvek - kluci postupují proti proudu řeky, což je tedy jakási metafora k cestě proti proudu času a učí se poznávat jednotlivá pravěká období. Obzvlášť kouzelně a mile na mě dodnes působí scéna, ve které kluci měří mrtvého dinosaura. Vždy mi bylo ale trošku líto, že ve čtvrtohorách místo pravěkých lidí poznali jen jejich jeskyni.
Cestu do pravěku sice u nás až tolik lidí nenavštívilo, ale narozdíl od ostatních tehdejších českých filmů zaznamenala úspěch po celém světě. Ostatně pokud vím, tak v tomto ohledu byla Cesta do pravěku první a dodnes nepřekonaná. Ve světě je v kruzích filmových odborníků a fanoušků starších filmů známa a uznávána dodnes. Ne, že by téma a triky byly až tak přelomové (film Ztracený svět vznikl už v roce 1925), ale právě díky jejich již zmíněnému poctivému zpracování. Ale pozor: Američané si ji poněkud svérázně upravili, lépe řečeno - dovolte mi ten výraz - zprznili. Úvod vyhodili a přidali právě to dobové ukotvení způsobu, jak se kluci do pravěku dostali. Natočili tedy pár nových (!) scén - přirozeně s jinými kluky (jsou zabírání pouze zezadu nebo z dálky). Celý snímek mnohem více posunuli do polohy vzdělávacího filmu. Podrobněji a velmi zajímavě o tom informuje tento článek na serveru nostalghia.cz. V souvislosti s nedávným článkem o Ikarii XB 1 si dovoluji upozornit, že s tou naložili v Americe podobně (z lidí hledající mimozemský život udělali mimozemšťany hledající lidi...). A dovolte ještě jednu malou perličku: v českém kinematografii se něco podobné dinosaurovi objevilo už v úvodu filmu Červená ještěrka z roku 1949. Jde ale jen o snovou sekvenci jedné z postav, jinak se jedná o úplně jiný žánr.
Z dnešního pohledu se může nabízet otázka, proč Karel Zeman s celovečerními filmy skončil v roce 1970 - trikově stále povedeným, ale jinak už slabším snímkem Na kometě (Zeman zemřel v roce 1989). Důvod byl i ten, že trikové postupy ve světě velmi pokročily a on už jim nemohl v Československu konkurovat. Osobně bych to označil za zbytečnou skromnost, ale na druhou stranu to činí Cestu do pravěku ještě více jedinečnější. České stanice ji často reprizují (další Zemanovy filmy bohužel o poznání méně) a je příjemné vědět, že okouzluje i nové divácké generace.
Použité zdroje faktů:
Lexikon českého filmu 1998 od Václava Březiny (údaje o návštěvnosti filmů)
www.cfn.cz (exteriéry)
www.zlin.cz (zmínka Zemanovy dcery, proč její otec s hranými filmy skončil už v roce 1970)
www.nostalghia.cz (americká verze)
televizní cyklus Tváře českého filmu (zmínka o původně uvažované raketě)
