Planeta opic
Opice. Tvor nejvíce podobný člověku. Mohl by lidem vládnout? Francouzský spisovatel Pierre Boulle tuto myšlenku v roce 1963 zpracoval v románu Planeta opic a na jeho motivy vznikl o pět let později stejnojmenný legendární sci-fi film. Dodnes strhující a mrazivý, dodnes nepřekonaný.
Tvůrci se románem inspirovali poměrně volně - především převzali myšlenku opičí civilizace, jména několika postav a pár motivů. Zatímco v knize astronauté na cizí planetě normálně přistanou, ve filmu na ní za dramatických okolností ztroskotají. Což je výborná výchozí situace, která pokaždé zaujme - astronauté přijdou o svoji raketu a s minimem prostředků se ocitají na neznámém území. Dlouho nepotkají nikoho a poté narazí na skupinku divokých lidí, kteří se vyjadřují pouze skřeky. Astronauté se chybně se domnívají, že tito divoši jsou jediní obyvatelé planety. Ve skutečnosti však slouží pouze jako lovná zvěř pro opravdové vládce, kteří se už rychle blíží…
Nemá cenu zde děj filmu podrobněji dále popisovat, protože ho asi neviděl málokdo (pokud ne, rychle to napravte). Já ho poprvé viděl snad někdy už v šesti letech a o to víc na mě v tomto útlém věku zapůsobil. Gorily ve fialových uniformách mě strašily ještě hodně nocí…
Popišme si rozdíly filmu oproti knize: opičí civilizace je oblečena do uniforem - militaristické gorily nosí fialové, umírnění šimpanzi zelené a bojácní orangutani (vědci) světle hnědé. Film i kniha jsou známy také svými překvapivými konci (kniha má dokonce dva). Filmaři si ale oproti knize vymysli zcela novou závěrečnou pointu, která u nich vyzní více působivě a poselství příběhu dodá na síle. Nicméně musím se přiznat, že jsem ji jako překvapivou nikdy nevnímal - čímž samozřejmě nechci dělat chytrého, jen mi to bylo prozrazeno předem :).
Kvalita filmu spočívá jasně na dvou pilířích: strhující příběh a dokonalé masky (mimochodem stejný maskér pracoval i na filmu Ostrov dr. Moreua). Potenciál masek byl tak velký, že ho tvůrci ještě využili v dalších čtyřech filmech a televizním seriálu. Všeobecně bývá kvalita filmových pokračování označována jako klesající a poslední filmy už pak jako pouhé ždímání úspěšného prvního dílu. Osobně to tak rozhodně nevidím. Jakkoli první díl uznávám jako nejlepší, ty další vidím jen o maličko slabší. Přísně hodnotím jen televizní seriál, který příběh zcela restartuje a na filmy už dějově nenavazuje. Ale popořadě.
Druhý díl Do nitra planety opic (1970) a následující díly jsem poprvé viděl opět v útlém dětském věku (asi 7 let), ale tentokrát na německých stanicích – a ačkoliv jsem nerozuměl ani slovo, zapůsobily i tak (akorát mě štvalo, že jsem nevěděl, co přesně mají za lubem lidé v podzemí ve druhém díle :). Právě díky tomu, že je mám tak v krvi, je nehodnotím příkře. Strhnou mě i dnes - závěrečnou podzemní pasáž druhého dílu prožívám pokaždé znova, i když vím, že snaha astronautů je stejně marná a při každém uvedení v televizi mi to nedá a podívám se znovu.
Třetí díl Útěk z planety opic (1971) už je prý horší. Já však tento názor rozhodně nesdílím. Na předchozí dva filmy logicky a zajímavě navazuje. Nápaditě využívá i motivů původního románu – akorát převrací strany opic a lidí. Děj se přesouvá do tehdejší současnosti a tak se může zdát méně výpravný, ale na dramatičnosti mu to neubírá. Z celé pentalogie je rozhodně nejsmutnější a myslím, že mnohem více vybízí k úvahám, že pokud by čistě náhodou opice opravdu dostaly dar řeči, zda by měli mít stejná práva jako lidé.
Čtvrtý díl Dobytí planety opic (1972) – opět skvělý. Již asi ne tak, jako díly předchozí, ale já tu žádné ždímání prvotního příběhu opravdu nevidím. Ocitáme se v blízké budoucnosti (dnes již minulosti), kdy lidé chovají opice jako domácí mazlíčky (i využívají jako sluhy), protože psi a kočky vymřeli. Snad jen zamrzí, že boj o planetu se smrskne na pár pouličních bitek – ale i ty jsou dost silné. Opět film nehodnotím příkře asi proto, že se mi dostal do krve už v dětství, ale znovu opakuji: nezklame mě ani dnes.
Pátý díl Bitva o Planetu opic (1973) je už dějově slabší, nicméně jde o nezbytný závěr celé série – jím se kruh uzavírá. Bez jeho existence by celá série působila neuzavřeně. Konec filmu by se dal označit i jako happy-end... Ždímání tématu už jsem zde ale ochoten částečně připustit. Mrazivých scén už je o něco méně a pár jich působí i trochu směšně.
Co považuji za špatné, je série několika televizní filmů (1981), vzniklá spojením dílů seriálu (1975). Jak jsem již zmínil, děj na původní pentalogii nijak nenavazuje. Sledujeme putování dvou astronautů opičími městy a vesnicemi, ale zápletky jsou spíše banální a dekorace samozřejmě ryze televizní. Působivost a mrazivost je ta tam a pokud vím, tak to celé nemá ani žádný konec. Z původních filmů si seriál vypůjčuje stejný design opičích masek a to je snad jeho jediné plus.
A co se týče remaku z roku 2001 od režiséra Tima Burtona? Dříve, než jsem film viděl, jsem četl literární zpracování jeho scénáře. Nový příběh na opičí téma nezněl špatně, byl i opět docela napínavý (sice ne tak jako první film, ale to zas tolik nevadilo). Ale když jsem poté samotný film viděl, byl jsem zklamán. Z dekorací čišela umělost a to bránilo příběhu zapůsobit a vtáhnout. Opičí rasy se promíchaly a žádné dělení na kasty už zde nepanuje, masky se snažili více zvýraznit opičí rysy a herci se naučili více opičím pohybům, ale to jako by odválo kus kouzla starého filmu. Pointa, kterou snímek nabízí je sice zajímavá, ale ne až tak promyšlená a proto tolik nevyzní. Osobně vidím najmutí Tima Burtona jako chybu. Takový Steven Spilberg nebo Peter Jackson by se do remaku Planety opic zřejmě nepustili, ale bylo by zajímavé, jak by si s takovou látkou poradili, kdyby prostě museli...
Zdroje obrázků: http://www.celluloidheroreviews.com, http://www.badmovies.org, http://www.cloudster.com, http://www.ew.com, http://imdb.com
