Útěk z vězení – II. série
S druhou řadou nastává v seriálu Útěk z vězení změna. Některé postavy vyprávění opouští a naopak se objevují nové, hlavně se však rozšířilo dějiště událostí na celé USA, Mexiko i Panamu. Bohužel některé neduhy, kterými trpěla už první série, se nyní ještě více zvýraznily.
Úvodem krátká poznámka pro ty, co druhou sérii zatím neviděli: snažím se v recenzi ohledně děje moc neprozrazovat (jako obvykle : ), nicméně pár náznaků se dopouštím, takže pokud si chcete seriál užít na 100%, doporučuji se ke čtení recenze vrátit po zhlédnutí.
Snaha odlišit druhou řadu od té předchozí je znát od první vteřiny prvního dílu, kdy je nám představena nová - pro vývoj děje velmi zásadní - postava a také ústřední téma celé série - honba za vězni. Do věznice Fox River se vracíme již málo. Navzdory tomu zůstává úvodní znělka paradoxně téměř stejná.
Že tvůrci, co se týče pravděpodobnosti, nadsazují, bylo znát už v první řadě. O druhé sérii se často říká, že v ní dochází k ještě větším dějovým nelogičnostem, ale není to tak úplně pravda. Události nejsou o moc více přehnané než dříve, ale díky slabšímu příběhu se stávají výraznější a proto nutí diváka kroutit hlavou. A také jich je o dost více. Snaze diváka překvapovat až šokovat se tvůrci podřizují příliš - to je třeba případ, kdy se zhruba v půli druhé řady prostřednictvím jedné z vedlejších zápletek krátce vrátíme do věznice Fox River. Jde o zápletku hodně vykonstruovanou a její přínos hlavnímu příběhu je velmi sporný. Naštěstí se vše v seriálu rychle mění, takže když přijde nějaká rozpačitá etapa, tak zase rychle uplyne.
V seriálu se toho sice děje velmi hodně a často až moc, ale přitom spousta zápletek má za účel jen pozdržet děj - např. když si T-Bag vezme matku s dětmi jako rukojmí, nebo když se naopak v roli rukojmího ocitne Franklin. Opět platí, že se to sice stávalo i v první řadě, ale fakt, že jde v podstatě o vatu, se nyní nedaří tvůrcům tak šikovně maskovat.
Zdánlivým hlavním záporákem byla v první sérii postava prezidentky Reynoldsové. Jde o velmi charismatickou postavu a velmi mě mrzelo, že se do druhé série vrátila jen v jednom díle. Asiat, který je tu dlouho za toho hlavního zlého, takové kouzlo osobnosti nemá. Každopádně určité charisma má i on, takže když je konečně ukázán ten, který se zdá být opravdu tím hlavním a už nikomu se nepodřizujícím záporákem (ale kdoví, co všechno se stane ve třetí sérii), nastane velké zklamání, protože jeho vzhled i chování je velké klišé a charisma má nulové.
Zhruba tak do osmého dílu si seriál ještě udržuje kvalitu první řady, pak už to jde jen dolů (s výjimkou již zmíněného dílu v druhé polovině série, kdy se do děje vrátí prezidentka Reynoldsová). Nejhorší je na druhé sérii konec, resp. poslední díl. Vše už směřuje k uspokojivému závěru, když tu přijde událost, která vše zase oddálí. Je tak vynucená a snaha mít záminku pro třetí řadu z ní tak čiší, že na mě působila jako pěkný podraz od scénáristů. A to není vše: vyvolat v divákovi pocit "teď to ještě přece nemůže skončit" se snaží tvůrci i tím, že velmi jemně v posledním díle naznačí nový motiv - poněkud záhadný, tak trochu jako z Akt X. Snaha je to však dost rozpačitá a vyvolá spíš myšlenky typu "proboha, co to zase je?".
Závěr: Druhá série je jakž takž důstojné navázání na první řadu, ovšem nešťastně zakončené. Místo aby diváka na třetí sérii navnadilo, jen ho znechutí.
