Ztraceni - IV. série
Osudy trosečníků z letu 815 pokračují již čtvrtým rokem. Opět nám je slibována další várka překvapivých dějových zvratů, ale tentokrát bohužel není důvod se vzrušovat.
Obvyklé varování pro diváky, kteří sérii ještě neviděli: recenze obsahuje mírné spoilery. Pokud si nechcete kazit překvapení, vraťte se ke čtení až po zhlédnutí.
Druhá i třetí řada začínaly scénou, jejíž překvapení spočívalo v tom, že ukázala, co všechno (resp. kdo všechno) se také nachází na ostrově. A byla to vždy scéna, která definovala směřování začínající série. První scéna čtvrté řady sice sérii také charakterizuje - ta se tentokrát točí hlavně kolem flashforwardů (náhledů do budoucnosti) - ovšem žádné zásadní překvapení nepřináší. Už tohle mě lehce zklamalo a bohužel se zklamání čím dál více prohlubovalo. Dějové zvraty a překvapení tentokrát spočívají většinou právě ve flashforwardech. Dozvíme se, co se s některými trosečníky stane a jaké vztahy mezi nimi po návratu z ostrova panují, ale že by to bylo alespoň trochu šokující? Minimálně. Spíš si řekneme: "Aha, tak takhle to bude." Nemluvě o tom, že tím samozřejmě zpětně upadá napětí u scén na ostrově.
Momenty překvapení ve většině případů vypadají tak, že někoho vidíme pouze zezadu či ho jen slyšíme mluvit, o koho se jedná, se však dozvíme až za okamžik. Často to nicméně není těžké odhadnout předem - např. pro koho Sayid pracuje. Na stejném principu je postavena i poslední scéna celé série. Je z ní sice cítit, kdovíjak nemá šokovat, ale opět platí, že stojí akorát za to slůvko aha. A na slova jedné postavy, že "na ostrově se stalo něco hrozného" lze tvůrcům už jen odpovědět: "No a?" Nemůžu si pomoct, ale jakoby tvůrci hráli o čas. Děj čtvrté řady začíná velmi pozvolna. Jak bylo naznačeno minule, na ostrov přichází nová skupina - lidé z lodi. Nejde o nijak zajímavé postavy a z většiny zápletek točících se kolem nich čiší, že jejich účelem je pozdržet vývoj děje a vyplnit co možná nejvíc dílů - např. když trosečníci vyzvídají pravé úmysly příchozích. Většina dialogů v celé sérii je prázdných a rádoby osudových. Dočkáme se i pár vyloženě vycpávkových dílů (např. Desmondovo cestování časem). Teprve poslední tři díly naberou nějaký spád - vrátíme se k záhadám ostrova a konečně se aspoň něco málo odhalí (ale rozhodně zdaleka ne tolik, kolik ve třetí sérii).
Dost mi vadí, jakým směrem se děj vyvíjí. Scéna s tajemným Jacobem působila ve třetí sérii velmi rozpačitě, ve čtvrté se už záležitost s Jacobovou chatou stává trapnou. Jednak jakýsi Jacob zkrátka nepůsobí tak tajemně, jako působilo sdružení Dharma, ale budiž. Ovšem když v závěru jednoho dílu Locke vystoupí z chaty a oznámí, že bude nutné přemístit ostrov, nevěděl jsem, zda se smát nebo brečet. Nakonec k této věci opravdu dojde... Zní to jako blbost, vypadá to jako blbost a je to blbost - jako z nějaké parodie (i kvůli tomu, čím je toto přemístění spuštěno). Možná, že situace kolem stávky scénáristů v USA způsobila, že čtvrtá série dopadla tak špatně. Nic moc výpravu a špatné triky bych ale s klidem odpustil. Ne už ale překvapení, co nejsou překvapivá, trapné události a trapné zdržování děje. Po třetí sérii, kdy mě seriál chytl, jsem dost zklamán.
Koukat ale nepřestanu, přece jen mě zajímá, jak to dopadne. Jsem sice skeptický, ale stále věřím ve slib tvůrců, že konec má být opravdu uzavřený a vše se má vysvětlit a také jsem zvědavý na to velké překvapení, kterým má seriál končit. Zda bude opravdu velké a překvapivé se máme ale dozvědět až po dalších dvou sériích o sedmnácti dílech.... Závěr: Čtvrtá řada může bavit už jen opravdu oddaného fanouška. Méně oddaného (mezi které se počítám) zklame a seriál mu znechutí. Foto: Lost Media, ABC
