Brothers Grimm, The (2005)
(Interview – Kletba bratří Grimmů)
Terry Gilliam, Matt Damon, Heath Ledger a Monica Bellucci jsou vystaveni otázkám nejen na jejich nový film Bratři Grimmové!
Matte Damone a Heathe Ledgere, co vy a reálný život? Mohli byste být bratři?
Damon: Páni, my se ale navzájem děsně nesnášíme! Ne, vážně, doufám, že toho máme hodně společného. Máme shodný přístup k práci a vyhlídky na naše filmy, svoji budoucnost chceme stejně ovlivňovat.
Navíc má takový ten australský smysl pro humor (ukazuje na Heatha). Během práce jsme se hrozně nasmáli! A vůbec si myslím, že ten smysl pro legraci máme podobný.
Ledger: Jeden druhého jsme udržovali ve varu a skvěle jsme se doplňovali. Když jsme byli ještě malí, oběma nám rodiče četli pohádky bratří Grimmů. Myslím, že tohle už něco dokazuje.
Tyto příběhy jsou ale v originálu celkem strašidelné. Nebáli jste se jako děti?
Damon:Doma mám sbírku pohádek od Grimmů. Heath taky a oba jsme je dřív přečetli. Možná to tehdy bylo tím, že jsem byl „jen“ dítě, a nebo moje matka mi nečetla úplně všechny, ale teď, když jsem se k nim po letech vrátil, zjistil jsem, že jsou opravdu velmi tajemné.
Musím ale přiznat, že si už pamatuji jen stěžejní body a detaily ne.
A když se tak vezmou různé překlady knihy, je tu třeba jedna scéna v pohádce „Rapunzela“. Je tam chlápek, který pořád šplhá k jedné dívce po jejích vlasech do věže. Postupně jí začne růst bříško, protože se v jejím pokoji, když k ní vždy vyšplhá, spolu milují, a tak je těhotná. Některé věci v těchhle pohádkách jsou prostě pro dospělé.
Pamatujete si z dětství nějaké strašidelné zážitky?
Ledger: Mě teda žádný strom nehonil…
Damon:Když mi bylo tak 8 let, vzal mě táta na Invazi zlodějů těl (Invasion of the Body Snatchers – pozn. překl.). Můžu vám říct, že tohle bylo od něj opravdu nezodpovědné. Někdy se o tom spolu ještě bavíme. Rok jsem si myslel, že jsou v mém pokoji lusky a bál jsem se chodit do postele. Už se mi nikdy nestalo, že bych se bál víc.
Originál tohohle filmu jsem viděl, až když mi bylo 10 let. Pořád jsem si říkal: „Hej, tohle jsem už viděl!“ Ten remake s Donaldem Sutherlandem, který byl barevný, byl ale děsivější – úplně jsem se z něj pos*al strachy!
Před Terry Gilliamem jste oba pracovali s hodně rozdílnými režiséry. Heathe, ty jsi filmoval s režisérem Angem Leem (Hulk) a Matt zase s Martinem Scorsesem natáčel film The Departed. Vidíte mezi nimi nějaké výrazné rozdíly?
Damon: Ang a Terry jsou úplné opaky v zábavním průmyslu!
Ledger:Terry o mně ví všechno, Ang vůbec nic. Všechny rozhovory s Angem jsou takové nejasné, týkají se jen režírování nebo splynutí se svou postavou. Ale i tak tu jsou jen dva filmy, na kterých ta práce byla výrazně jiná. Například film Brokeback Mountain byl dost osamělý a uzavřený, jenže takový prostě měl být!
Někdy je Ang i takový, že říká jenom: „Okay, potáhni si z cigarety. Okay, típni to. Okay, podívej se na hory. Okay, teď se podívej na svoje nohy. Podívej se zpátky k horám. Okay.“ A teď musíte tohle podat tak, aby to vypadalo přirozeně.
Terry v podstatě dělá to samé. Křičí na vás nějaké věci, ale je to tak trochu v různých tónech… Terry se ale mnohem víc směje.
Damon: Scorsese byl neuvěřitelný! Miluje herce. Miluje a rozumí celému procesu hraní. Má k němu velkou úctu. Je to takový ten opravdový režisér pro herce, upravuje pro ně složité záběry a pomáhá jim. Ale nestará se jen o herce samotné, zároveň režíruje překrásný film. The Departed bude podle mě opravdu ohromný snímek, jestli bude i úspěšný, to se ještě v příštím roce nedozvíme. Nemyslím si, že se do kin dostane před koncem roku 2006.
Co Terry Gilliam vkládá do režírování?
Ledger:Svoji potrhlou energii, nadšení a vášeň pro tvoření. Je to ale tak nakažlivé. Nakonec se to prolíná i do vašeho podání postavy.
Má aspoň jeden z vás nějaký skutečný nadpřirozený zážitek?
Damon:Já jsem měl dlouhodobou aféru s jedním duchem. (směje se) Ne, nemám s nadpřirozenem žádné zkušenosti.
Ledger: Já jsem k tomu docela náchylný...
Co jste vy dva museli udělat pro své role bratří Grimmů?
Damon: No, myslím, že když začala nějaká akční scéna, já a Heath jsme to udělali úplně naopak. Zkoušeli jsme je zahrát co nejvíc zbabělé a jako ohromné břídili. A tohle nás právě hrozně bavilo! A ukázalo se, kdo dokáže ječet ve vyšších polohách.
A to byl kdo?
Damon: No, bylo to asi nerozhodně…
Monico Bellucci, vy jste si naposledy vzala volno kvůli své dceři. Budete jí někdy číst pohádky bratří Grimmů?
Belluci: Myslím, že na tohle je ještě moc malá. Ale já jsem třeba vyrostla se všemi pohádkami bratří Grimmů. Vlastně se mi na tom filmu nejvíc líbí, že tu je o každé pohádce nějaká zmínka, a tak můžete pochopit ten potemnělý rys těchto příběhů.
Děti strach zbožňují a chtějí ho mít. Všichni snad milujeme vlka! Znáte takové to: „Mmmm, velké uši, velké pracky…“ Každý chceme přijít s těmi příběhy do styku a sami je odhalit. Je to skoro až vzrušující. Každý se potřebujeme bát, každý potřebujeme fantazii, takže pohádky jsou sice pro děti, ale zároveň i pro všechny dospělé. Potřebujeme snít, abychom vydrželi i ty horší chvíle v našem životě.
Samozřejmě jako každý rodič budu svoji dceru co nejvíce chránit. Ale myslím, že pohádky jsou důležité. V každé je totiž ukryto nějaké ponaučení…
Jako pětisetletá čarodějnice jste musela nosit spoustu kostýmů navíc. Nebyl tohle problém?
Belluci: Bylo to příšerně těžké, to víte – ta hora make-upu… Ale když pak vidíte film, uvědomíte si, že to mělo důvod. Když jsem viděla už konec filmu, byla jsem hodně překvapená. Řekla jsem si: „Můj bože, zašlo to opravdu hrozně daleko!“ Tahle role byla dost náročná taky kvůli dvojitému kostýmu. Mladá královna a stará královna, musela jsem mluvit oba hlasy. Terry chtěl na začátku použít nějakého jiného člověka na namluvení staré královny, ale já mu řekla: „Hele, myslím, že je důležité, aby mluvila stejně.“ Tak jsem zkusila mluvit i starou královnu a nakonec to šlo perfektně! Je to pořád můj hlas, i když je stará. Zbožňuji hrát zlo (směje se).
Terry Gilliame, tohle je váš nejdražší film, rozpočet má 80 milionů dolarů. Také cítíte, že to má být prodejní trhák?
Gilliam: (směje se) Ano. Protože jestli jste si všimli, zuby hlavních postav jsou děsivě čisté! Tohle je poprvé, co jsem natáčel dobový film a hlavní postavy v něm měly pořádné zuby!
Když jsem zamýšlel tohle natočit, řekl jsem, že chci natočit komerční film, ať to znamená cokoliv. A kdo vůbec ví, co to komerční film znamená? Dostanete se s lidmi do sporů, znáte to, říkají: „Tohle není komerční,“ i když jste to tak udělali. Myslím, že snad Matt mi řekl, že neví, jak natočit komerční film. Řekl mi: „Jediný, co umím, je udělat to, v co doopravdy věřím, když to dělám.“ A tak jsem ukončil to, o co jsem se původně snažil. A stejně doufám, že tu bude spousta lidí, kteří si i tak zaplatí za to, aby tenhle film viděli.
Když natáčíte s velkým rozpočtem, vždycky počítáte s tím, že budete pod velkým tlakem, a já jsem si jistý, že Michael Bay už podlehnul tomu, že natočil komerční film Ostrov. No a myslím, že Van Helsing byl taky komerční film, ne? (směje se)
Původně jste zkoušel ve filmu použít roboty a modely, ale ukončil jste to využitím počítačových triků. Co si myslíte o užívání CGI?
Gilliam: Zbožňuji to! Je to vážně dobré. Mám svoji vlastní společnost a ta zatím v mých filmech dělala všechny efekty. Ale tenhle film jsem chtěl začít točit s modely, protože jsem chtěl, aby byl co nejvíc hmatatelný. Chápejte, modely souvisí s reálným světem, takže když ze země vyrůstá kořen, kolem to udělá trochu bláta. Je to těžké vytvořit tuhle věc přesvědčivě a naneštěstí model, který jsme udělali, nepracoval tak, jak by měl. Takže jsme nakonec skončili u CG. Začal jsem přeměňovat věci pomocí CG mnohem víc, než jsem dělal dřív. Vadou CG je, že někdy se to tím zkazí, ono to je totiž potom úplně perfektní! Takže jsem strávil spoustu času s animátory tím, že jsem pořád říkal: „Ne, ne, ne…“ když třeba vyskočil vlk a pak zase přistál. Chtěl jsem, aby trochu sklouznul, klopýtnul, nechtěl jsem nádherné stromy a podobně. Řekl jsem jim, že to musíme udělat víc uvěřitelné. A tak byli trochu otrávení, protože oni dělají tuhle věc krásně a já jsem jim to v podstatě úplně poku*vil.
Jaké byly pro vás ty hlavní výzvy při vytváření velkorozpočtového filmu?
Gilliam: Cena filmu se týká jenom toho, jak velkolepé to chcete udělat, takže pak potřebujete velkolepější výpravu, koně – koně jsou vážně příšerní! Všechny věci, co jsem potřeboval, v podstatě celá práce CG, v tom jsou miliony. A stejně to je výhodná koupě, je to 80 milionů dolarů a mohlo by to být i 160, jak mívají jiné filmy.
Trochu jsem se inspiroval v Sin City a taky ve Světu zítřka, protože tam udělali film, i když nepoužili moc peněz, a já si myslím, že to je OK. Tam jsem začal se svou věcí. Víc peněz, které potřebuji = víc omezení, které se lidem snažíte vnutit. A to je špatně.
Vyrostl jste s pohádkami bratří Grimmů? Která byla vaše oblíbená?
Gilliam: Ano, vyrostl jsem s nimi. Znám je, staly se mi v podstatě vzorem toho, jak vidět svět. A nedokážu se toho zbavit.
Myslíte si, že děti mají rády strach? Není tohle pro ně příliš strašidelné?
Gilliam: Vlastně jsem strašně naštvaný, že to je přístupné od 13 let! Tenhle film je pro děti stejně jako pro všechny ostatní. Tak dejme tomu 9 let je hranice, 9 až 10. Už jsme to párkrát vysílali, takže vím, jak to tak vypadalo. A tak jsem si přebral to, co jsem pak od dětí vyslechl. Dal jsem dohromady partu z nich a zeptal se: „Co si myslíte?“ Všichni mi odpovídali: „Víte, mé mladší sestře je 8 a je na to příliš…“ To je právě ta hranice, no a my máme oficiálně 13! Takže se vážně snažím přesvědčit rodiče a starší bratry a sestry aby menší děti vzali s sebou. Nesnáším skutečnost, že děti jsou teď chráněny před pohádkami.
Před pár lety jsem potkal jednu ženu – byla to Němka – která nedovolila své dceři číst pohádky bratří Grimmů, protože by jí mohly způsobit noční můry. Řekl jsem: „Dobře, ale vždyť mají dobré konce!“ Je to takový druh cvičení pro děti, aby si uvědomily, že svět je plný zvláštních, nebezpečných ale i úžasných věcí a že jsou všude kolem! Musíte se naučit rozlišovat, jako dítě musíte těmto zážitkům umět čelit. Takhle jsme to už prostě udělali!
Vyrostl jsem s filmy Walta Disneye a v podstatě jsou to první, co si pamatuji. Sněhurka a Pinocchio jsou na mém stupínku nejoblíbenějších! Myslím si, že Pinocchio je mimořádný a překrásný film! Ironií toho všeho bylo, že Grimmové začali vykrádat své příběhy jako úplně první.
V prvním vydání si Rapunzela stěžovala, že její šaty jsou těsné kolem břicha, zcela jasně dávala najevo, že je těhotná díky princi, který vždy šplhá k ní do komnaty. V posledních vydáních to zjednodušili, protože usilovali o úspěch u širší veřejnosti, a taky toho i dosáhli. Takže tu byli mnohem dříve, než Disney začal pracovat… (směje se)
A vaše oblíbená pohádka?
Gilliam: Asi moje nejoblíbenější pohádka je trochu překvapivě od Hanse Christiana Andersena a ne od Grimmů – Císařovi nové šaty. I dnes je tento příběh úžasný. Znáte to: jediný, kdo může vidět, že císař jde po ulici nahý, je malé dítě, které je stále nevinné. Tím úplně setře žvásty těch všech dvořanů shromážděných kolem císaře.
Tohle bude vždy můj příběh…
Zdroj: http://www.scifi.com
