Počítačové hry na filmovém plátně
V podstatě se ani nedá říct, který film byl úplně první adaptací počítačové hry na stříbrném plátně. Hlavní rozpor je mezi tím, co považovat za plnohodnotný film.
Prvním takovým by mohl být Super Mario Bros. z roku 1993 s Bobem Hoskinsem v hlavní roli a Street Fighter z roku 1994 s Jean-Claude Van Dammem a Kylie Minogue. Na druhou stranu můžete považovat za první filmy podle her krátkometrážní animované filmy, kterých je přehršle. Největším kandidátem tak je Pac-Man z roku 1982. Původní hra je jednoduchá arkáda, kde úkolem hráče je sníst všechny žluté puntíky, než vás dostihnou duchové. Jedno však mají zmíněné filmy společné –nestály za nic ( i když z boje instalatéra a dinosaury mohla vzniknout i větší hovadina, viz Super Mario Bros.).
Významným filmem v dějinách přechodu z bitů na filmová políčka byl Mortal Kombat, který svými kvalitami příliš neohromoval, ale představil nám jednoho z nejdůležitějších režisérů v tomto žánru – Paula W. S. Andersona. Největším nedostatkem Mortal Kombatu kromě chatrného příběhu byly naprosto nevzhledné počítačové triky, což u žánru počítačových her zamrzí ještě více.
Paul W. S. Anderson je čtyřicetiletý Brit, jehož prvním filmovým počinem byl film Shopping, který mnozí až dodnes hodnotí nejlépe. Známým se však včetně Mortal Kombatu (1995) stal díky další počítačové adaptaci - Resident Evil. Film svým základem zůstává věrný předloze a díky poutavé atmosféře je považován za jeden z nejlepších filmů s počítačovou předlohou. Což se ovšem nedá říct o pokračování Resident Evil – Apokalypse, u kterého se spokojil jen s produkcí podobně jako u chystané trojky Afterlife. Podstatu filmu tvoří havárie, při které se uvolní virus, který nakazí všechny v budově společnosti Umbrella. Vydává se tam speciální jednotka, která se má postarat o eliminaci. Netuší však, jaké hnilobné účinky virus má – proti nim totiž stojí armáda zombií. Dalším Andersonovým počinem, tentokrát proti slušným pravidlům kinematografie, byl Vetřelec vs. Predátor, který zohyzdil původní předlohy.
Ale i přesto můžeme Andersonovi pogratulovat, když vedle něj postavíme Uwe Bolla. Už samotný fakt, že natočil filmy House of Death a Alone in the Dark takovým způsobem, že i Kameňáky jsou oproti tomu legrace, jsou dostačující. Navíc svoji neschopnost potvrdil pomocí filmu BloodRayne, který svou umělostí, přeplácaností a slabými hereckými výkony (promiň, Bene, ale tentokrát v tom jedeš i ty), které vyzařují už z traileru, všechny nejspíš předem odradí od návštěvy kina. Bohužel Boll se nevzdává, a tak chystá další tři počítačové adaptace - In the Name of the King: A Dungeon Siege Tale podle RPG hry, kde se ze statkáře v důsledku bojů v království stává neohrožený hrdina, který cestuje se svou družinou (tento film má být kvůli své délce rozdělen na dva a promítán s měsíčním odstupem; uvidíme, zda-li druhý díl vůbec budou promítat); Far Cry podle oblíbené akční střílečky z prostředí zarostlého ostrova a Postal, v jehož předloze je hlavním cílem zničit co nejvíce lidí a věcí, a co nejbrutálnějším způsobem. Máme se tedy vskutku na co těšit…
Vraťme se zpátky do historie a k trochu lepším filmům. Na řadu přichází nejvýdělečnější a po světě asi nejznámější film – Tomb Raider. Když se v roce 2001 chystal tento snímek do kin, vzbuzoval jak očekávání, tak skepsi. Očekávání hlavně kvůli hlavní hrdince – poněkud vyvinutější Laře Croft. Role se ujala Angelina Jolie - co víc si fandové mohli přát. Nakonec však po premiéře přeci jenom zvítězila skepse, protože i když Angelině Jolie postava sekla a film vydělal v Americe 131 milionů dolarů, tak byl spíš lepší průměr a trochu pokulhával v dějové zápletce. Dokazuje to i pokračování, které vzniklo po třech letech a které vydělalo jen pouhých 65 milionů dolarů. Zdá se, že další počítačová hvězda jde k ledu, protože dohady o dalším pokračování byly zamítnuty.
Další herní klasikou, která se pokusila prorazit v Hollywoodu, byl několikadílný Final Fantasy: Esence života, který zaujal hlavně technikou zpracování. Film byl vytvořen nejmodernější počítačovou technikou. Dokladem toho je, že při vytváření byla použita metoda Motion-Capture, která převádí zaznamenané pohyby herců do virtuální podoby. Možná že právě fakt, že se autoři zaměřili více než na děj (i když příběh měl nápad) na celkový vzhled, zapříčinil pouhé vlažné přijetí. Technické zpracování bylo sice místy dokonalé, přesto působilo uměle. To byly jen některé důvody, které za neúspěchem tohoto monstrózního filmu stály. Je pak možná překvapivé, že vzniklo pokračování - Final Fantasy VII: Advent Children. Číslice sedm v tomto případě nemá význam vzhledem k filmu, ale vhledem k hře, podle které vznikl. Tento díl se už tolik nevěnuje grafice (a je to i poznat) a dává přednost dějové složce, za což jsou všichni fanoušci vděční. Možná i proto je považován za nejlepší animovaný film podle počítačové hry. To samé se nedá říct o jiné sérii animovaných filmů, která vznikla hlavně na popud velkého machinačního procesu, který celou hru provázel. Nemluvím o ničem jiném než o Pokémonech. Tato hra se stala přes noc fenoménem po celém světě a možná za to nejspíš mohl i mnohadílný (do dnes nejspíš neukončený) seriál, na který filmy událostmi volně navazují, než hra samotná. Ano, filmy – ve světe se objevily čtyři, v rodném Japonsku pak přibyly ještě nějaké. Jsou prakticky vzato na úrovni seriálu, ale dětem omámených seriálem to nevadilo. První film tak v roce 1999 vydělal na poměry některých velkofilmů úctyhodnou částku – 85 milionů dolarů. Jak ale klesala popularita těchto potvůrek, tak klesaly i tržby. V pořadí čtvrtý tak vydělal 1, 7 milionů dolarů.
V současné době do kin vstupuje film podle kultovní hry Doom. V Americe vydělal pouhých 27 milionů dolarů (v zámoří dvojnásobek), ale jinak je hodnocen lehce nadprůměrně. Fanoušky na jednu stranu naštve skoro ignorance herní předlohy – jiné příčiny zásahu speciálních jednotek, a tudíž žádné peklo; na druhou stranu je potěší skryté narážky. Sami však můžete posoudit, jak dopadl.
Nebojte se ale, že nezdary některých adaptací povedou k vymícení tohoto žánru. Už teď je naplánováno nespočet projektů (včetně těch Bollových). Nejzajímavější z nich jsou bezesporu Halo, Silent Hill, Hitman a Splinter Cell. Hitmana, zabijáka s číslem 47 si zahraje Vin Diesel, hlavní role v Splinter Cell se zhostil The Rock (který si teď řádí v Doomu) a Halo producentsky zajistí Peter Jackson. Jestli bude štěstěna stát znovu při něm, dočkáme se konečně ryze áčkového filmu podle hry. Pak jsou tu i další desítky projektů, i když většina z nich stejně nejspíš špatně skončí.
Na závěr nelze neříct, že filmy podle počítačových her to mají ve světě těžké. Nejde totiž nijak nahradit interaktivitu her a často žádný příběh, hlavní náplní je střílení co největšího počtu nepřátel. Co by asi vzniklo, kdyby někdo natočil slepičí zabíjačku Moorhuhn…
