Lady in the Water (2006)
(Interview – Žena ve vodě)
Bryce Dallas Howardová se dala opět dohromady s M. Night Shyamalanem v temné pohádce, Žena ve vodě.
Shyamalan z ní udělal hvězdu ve Vesnici a myslel si, že pro roli v tomto novém filmu bude ideální. Bryce je ale „členkou Hollywoodu“ už dávno. Její otec je herec a Oscarový držitel za režii Ron Howard. Bryce začíná být více a více oblíbená. V ještě očekávanějším filmu Spider-Man 3 hraje Gwen Stacyovou – kvůli filmu přišla o své typické rudé vlasy a stala se velice atraktivní blondýnkou.
Která „pohádka na dobrou noc“ byla vaše nejoblíbenější?
Vím, že si budete myslet, že to říkam proto, že to k tomu náleží, ale Malou mořskou vílu. Když jsem byla malá, sbírala jsem malé skleněné postavičky. Milovala jsem úplně všechny pohádky bratří Grimmů. A pak se mi dostaly do rukou knížky od Christophera Pikea, když jsem byla ještě pořád malá. To ale nejsou pohádky.
Vaše postava toho ve filmu moc nenamluví. Nevadila vám ta řídkost vašich dialogů?
Ne, vlastně to bylo moc fajn. Když jsme poprvé nacvičovali, došla mi zajímavá věc. V mém osobním životě používám tolik slov, abych vytvořila tu pomyslnou „hranici“. V podstatě s lidmi moc nekomunikuji. Na tom příběhu je úžasné, jak je schopná dorozumívat se, aniž by říkala cokoliv složitého. Pokusila jsem se to trochu okopírovat do mého osobního života. Myslím, že mnohem důležitější je poslouchat a ne mluvit.
Změnila se nějak vaše spolupráce s Shymalanem od předchozího filmu?
Bylo to tak nádherné. Jsem členem divadelní společnosti v New Yorku. A můžu to se spoluprácí s ním bez výčitek srovnávat. Protože ta nádherná věc na pracování s lidmi pořád dokola a dokola je, že během Vesnice jsme se navzájem seznámili. Povídali jsme si spolu jen sem tam, bylo to sice příjemné, ale až úplně na konci natáčení jsme teprve znali metody toho druhého. A tak v Ženě ve vodě můžeme začínat už na tomto bodě. Je to mnohem silnější chvíle pro začátek. Zná moje schopnosti. Ví, kdy se dostávám do role a kdy zase ne.
Celý film máte na sobě oblečenou jen košili. Bylo tohle natáčení zatím vaše nejpohodlnější?
Každé ráno jsem musela strávit tři hodiny v maskérně, jen aby se odstranily veškeré moje pihy. Ale bylo fajn mít na sobě tak nenucený kostým. Díky bohu bylo léto, takže mi v něm nebyla zima. Dříve jsem se oblékala hodně umírněně, takže sem vypadala jako...(lapá po dechu)...no, moje nohy poznaly sluneční svit, až když mi bylo šest let. To bylo něco, na co jsem si musela zvyknout.
Kolik času jste vlastně strávila ve vodě?
Většinu ve sprše. Myslím, že je ironické, že tenhle film se jmenuje Žena ve vodě, a přitom Paul (Giamatti, pozn. redaktora) je ve vodě většinu času. Ale já jsem byla docela často v té sprše a v jedné scéně v bazénu. Takže jsem byla navlhlá a ne promočená...
Jaké bylo pracovat s Paulem Giamattim? Myslím, že je příliš podceňovaný jako herec.
Souhlasím s vámi. Byla jsem se nahoře dívat na film Těžká váha. Otočila jsem se na nejlepší kamarádku a řekla: „Já ti přísahám, že až mu bude 88 let, lidi budou říkat, že to je ten nejlepší herec, jaký kdy žil.“ On je tak neuvěřitelně talentovaný. Není zde žádná neuróza doprovázející jeho talent. Je prostě dosažitelný. Nepatří mezi ty herce, kteří musí zmizet a být zaškatulkován. Tahle jeho skromnost, kterou vždycky odmítá, ta pokora a ochota otočit svůj výkon o 180 stupňů jen kvůli nějakému cizímu návrhu... Opravdu ho obdivuji. Je to jeden z nejčitelnějších mužů, žen, to je jedno, které jsem kdy potkala.
Mluvili jste spolu někdy o tom, že vlastně nedávno spolupracoval s vaším otcem na Těžké váze?
Bylo lehce nevhodné, že nedávno pracoval s mým otcem, to mi došlo už první den, kdy jsem na sebe oblékla tu drobnou košili. A pak přišly ty části, kde jsem si tu košili musela svléknout. A on skoro řekne: „Znám tvého otce.“
Probírali jste s Shymalanem jeho mytologii skrývající se v příběhu?
Ano i ne, ono to je velice dobře vysvětleno v samotném filmu. Veškerá mytologie tam byla, tak to je i ve scénáři. Z nakolik odlehlých míst přišla, kdo byla, jak moc dobře se znala s lidskými bytostmi, tyhle přesnosti ano, o tom byly dialogy, které jsem s ním vedla. Byla to vážně zábava mít možnost všechno si vymýšlet a řídit se různými směry. Neexistoval zde žádný vědecký výzkum, na jehož základech jsme se mohli rozhodovat. Jen jsme absolutně a kompletně museli použít naši představivost. Mohu říct „naši“, ale stejně to byla jen Nightova (Shymalanova, pozn. redaktora) představivost. A pak já, vymýšlející na něj spoustu otázek.
Slyšeli jsme, že jste se rozbrečela, když jste prvně četla o této postavě. Co vás konkrétně tak vzalo?
Ve skutečnosti to byl moment, kdy mi Night nabídl roli. Tehdy jsem ještě ani nečetla scénář. Nebylo to jako kolaps; jen jsem měla zamlženo před očima. Zrovna jsem poprvé viděla Vesnici. Byli tam moji rodiče a Nightova rodina a i jeho děti. Právě sestříhával Vesnici a povídal mi o filmu, který nazval Žena ve vodě a který se chystal napsat. Byli jsme v jeho kanceláři a já před chvilkou viděla nový film. Nedokázala jsem uvěřit tomu, že jsem v tom filmu hrála, a byl to pro mě velký zážitek. Poodešli jsme a on se na mě otočil: „Bryce, chtěl bych, abys byla žena v Ženě ve vodě.“ (vykřikne) Pak to řekl i svým malým holčičkám. To mě vážně dostalo, ten příběh byl totiž napsán pro ně. Tenhle moment byl pro mě opravdu výjimečný.
Vaše filmová kariéra se stále týká vedoucích žen. Myslíte, že byste se dokázala vrátit zpět, a hrát méně výrazné postavy?
Jo, to je drsný život. (směje se) Ne, není to tak těžké, ale řekla bych, že právě teď je mým cílem pracovat s velkými filmaři. Chci zábavné zkušenosti. Vím, že je to povrchní, ale prostě to tak cítím. Například teď natáčím Spider-Mana 3 a mám tam malou roli. Ale stejně to byl velký zážitek. Je pro mě snadné to říkat, protože mám vždy poměrně obsažné role, ale není to jen o tom. Je to víc o té zkušenosti, kterou si z toho můžu vzít a co se můžu nového naučit.
Jaké bylo natáčení v New Yorku a mít blond vlasy ve Spider-Manovi 3?
Bylo to děsivé. Je tu moment ve Spider-Manovi, kde musím sletět dolů z pátého podlaží. Bylo to přesně na ulici, kde jsem dostala svoji první divadelní práci. Vlastně jsem došla až k uvaděčům a řekla: „Teď dělám Spider-Mana!“
Kdy jste si přebarvila své vlasy zpět?
Ihned jsem se odbarvila na svou červenou. Je fajn být zase doma.
Váš otec je skvělý filmař, vy jste pracovala se skvělými filmaři, je zde nějaký rys, který mají všichni společný?
Řekla bych dvě věci. Především skromnost. Řekla bych, že velký filmař je opravdu skromný. Jsou ochotni poslouchat, ochotni se učit, neustále sami na sebe naléhají. Řekla bych, že velký filmař, je hodně skromný člověk. A pak ta druhá věc, která je stejně důležitá, je poctivost. Říkají pravdu, nemanipulují. . Co řeknou, že předají, opravdu předají. Myslím, že můj otec má obě vlastnosti...a to samé všichni režiséři, se kterými jsem zatím pracovala.
Jaká jsou pro a proti na tom mít za otce Rona Howarda?
Pro na tom je (a vy to těžko pochopíte), že je vůbec mým otcem. Je tou nejlepší věcí v mém životě... Vždycky jsem dojatá, když mluvím o tátovi. Není tu žádné proti. Tu a tam se někde objeví nesprávné výklady našeho vztahu. Za to, proč jsem tam, kde jsem, náleží díky pouze jemu. Ale to je v pořádku, nevadí mi, že to tak je. To je všechno fajn. Mám toho nejskvělejšího tátu na téhle planetě!
Má úžasný smysl pro humor. Dělá si z vás někdy legraci?
(směje se) Něco vám povím. Před dvěma dny jsem přijela z rodinného výletu. Byli jsme na lodi s asi třiceti jedna členy rodiny. Ostatní jezdili na vodních lyžích. Já se zase tak trochu bojím vody, jsem totiž přesvědčená, že by mě sežral žralok nebo něco podobného. Byla jsem tedy na vodních lyžích s mým manželem. Můj táta a jeho bratr se ženou po vodě opravdu rychle, snaží se mě vyděsit. A já si v tu chvíli myslela, že spadnu do vody. Dostali se k nám poměrně blízko a já začala ječet: „Tati, nepodrážej mou zku*venou důvěru!“ Druhý den vyrobil trička a každého donutil, aby ho nosil. Vážně má skvělý smysl pro humor.
Došla jste si někdy za svým otcem pro radu ohledně herectví?
Nikdy jsem úmyslně nechtěla, aby tohle téma bylo pro nás „tabu“. Chodím si za ním pro radu, když mám pocit, že nějakou potřebuji. Častěji spíš potřebuji radu ohledně mého citového rozpoložení. Když jsem v dobré citové pozici, skončím všechna rozhodování, se kterými si jsem už jistá nebo na která jsem hrdá. Vždycky se vracím k rodičům, když se cítím nejistá.
Zajímá se o režiséry, se kterými zrovna pracujete?
Naprosto.
Už se někdy stalo, že někoho potkal a chtěl, abyste jednoho druhému vzájemně představila?
Jo, je to vždycky: „Můžu jít s tebou na natáčení?“ Hlavně u Spider-Mana.
A co máte dál v plánu?
Byl by tu jeden krátký film v srpnu, který režíruji. Natáčí se v Los Angeles.
Co bylo pro vás podnětem k natočení krátkého filmu?
Šlo to skrz organizaci Film Aid. Jedná se o dobročinný spolek, který využívá svoji filmovou moc ke vzdělávání. Glamour Magazine a Cartier to zase financují. Je to skvělá šance a opravdu se o to zajímám.
Vidíte se, jak jednou v budoucnu režírujete filmy?
Nevím. Ještě se mám hodně co učit.
Zdroj: MovieWeb.com
