Mexická vlna
Jsou nenápadní a přitom výborní. Normální diváci je přehlížejí, ale ti, kdo chtějí, tak o nich vědí. Všichni tři jsou osobití a všichni tři představují čerstvý vítr v americké kinematografie. O kom mluvím? O trojici mexických režisérů.
Někteří nedokáží jejich jména vyslovit, zapamatovat si je a napsat je. Přesto patři k režisérské špičce současnosti a pronikli do Hollywoodu, kde prokazují svůj um. Pojďme si Guillerma Del Tora, Alfonse Cuaróna a Alejandra Gonzáleze I?árritu představit.
Guillermo Del Toro
Z představené trojice je Guillermo ten, který se nejvíce nechal ovlivnit Hollywoodem, což ale neznamená, že se jím nechal pohltit. Přistoupil na hollywoodskou hru s velkofilmy ( i když ty jeho jsou poněkud menší). Tento zavalitý čtyřicátník má ale bujnou fantazii a rád se s ní prostřednictvím plátna dělí s publikem po celém světě. Nepřekvapí, že dobrou polovinu jeho filmografie tvoří filmy s prvky nadpřirozena. Pojďme se na jeho kariéru podívat pěkně od začátku, úplného.
Narodil se devátého října čtyřiašedesátého roku minulého století v Guadalajara Jalisco, což je město severozápadně od hlavního města Mexika, kde byl vychováván silně katolickou babičkou, která ho natolik ovlivnila, že katolicismus často zmiňuje ve svých filmem. Už během dospívání přičichl k filmařině a o něco později se přiučil o maskách a efektech od Dicka Smitha, který tvořil triky hlavně pro hororové filmy (Exorcista, Poltergeist, Dům hrůzy aj.), ale pracoval i na Kmotrovi . Del Toro tak začal experimentovat a natočil pár krátkých filmů, kterým v jeho jednadvaceti kraloval první oficiální krátký film Do?a Lupe. Po následujících osm let se věnoval hlavně práci supervizora zvláštních efektů a rozvoji vlastní produkční společnosti Necropia. Stihl natočit jen další krátký film Geometria a až v roce 1993 vytvořil svůj první celovečerní film. Jednalo se samozřejmě o horor a Cronos nepostrádal mysteriózní prvek – malého, pozlaceného „pavouka“. Cronos byl v Mexiku oceněn devíti prestižními cenami, což bylo nejspíš důvodem otevření bran Hollywoodu. Jeho prvním hollywoodským filmem tak byl Mimic zakládajíc se na krátké povídce Donalda Wollheima v žánru sci-fi hororu, kde jsou děti ohroženy epidemií, kterou roznášejí šváby. Geneticky je vytvořen mutant, který je má zahubit a sám je neschopen reprodukce. Jak se dá očekávat, vymyká se to kontrole. Mimic se sice neřadí k vrcholům hororové produkce, přesto dokázal zaujmout producenty, kteří hledali režiséra pro pokračování slušně našlápnuté hororové adaptace komiksu Blade. Ještě než tuto nabídku přijal, odskočil si zpět do Mexika, aby si plně ve svém stylu natočil Prince bez království, který se odehrává na sklonu občanské války ve Španělsku, kde se v jednom sirotčinci začínají dít prapodivné věci, a který byl přijat s podobnou chválou jako Cronos. Ihned po dotočení tedy přijal nabídku na režii Blade II a vydal se do Prahy, kde učinil z druhého dílu nejlepší díl „břitví“ série, který dominoval hlavně po akční stránce. Navíc triumfoval i ve finanční sféře, a tak se mu naskytlo víceméně volné pole. Opustil však možnost natočit závěrečný třetí díl filmu Blade a odmítl i nabídku na Vězně z Azkabanu (který převzal druhý z mexické vlny), aby si mohl natočit adaptaci svého milovaného komiksu – Hellboye. Než však tuto možnost získal, autor Hellboye Mike Mignola si ověřil jeho schopnosti při tvorbě Bladea, na kterém se podílel jako výtvarný poradce. Do Hellboye Guillermo promítl svou lásku k upilovaně rohatému ďáblíkovi a přes jeho neoddiskutovatelné kvality, finančně relativně propadl. Není divu, že se o přípravě druhého dílu vlekly táhlé diskuse. Přesto se už na pokračování pracuje a do kin by se mělo dostat příští rok. V tomto mezidobí se Del Toro opět navrátil do Mexika, kde si natočil poeticky bizarní variaci na Alenku v říši divů Pan’s Labyrint, který sklízí úspěchy všude po světě. Jen na Oscary je nominován v šesti kategoriích.
Guillermo Del Toro se rozhodně neztratí, horší je to s potenciálním diváctvem, protože není magnetem na masy. Ať už tématy svých filmů, tak jejich technickým provedením. Má tak štěstí, že jeho filmy mají relativně nízké produkční náklady.
Alfonso Cuarón
Z naší trojice je Cuarón z určitého pohledu nejzajímavějším, protože je nezávisle rozkročen mezi Hollywoodem a svou osobností, která zůstává pevně v domovském Mexiku. Na jeho tvorbě se odráží jeho schopnost pro jasnou vizi a spolupráci s těmi nejlepšími. A tak si ho po letech práce v Mexiku všimli v Hollywoodu a začaly mu nabízet velké věci. On je však na rozdíl od Guillerma neodmítal, ale přijal a natočil v duchu své předchozí tvorby a svého stylu. Je pro něj typické, že se v každém svém filmu s velkým zájmem, který občas odsouvá do pozadí samotný příběh , zaobírá hlavně lidskou duší, vztahy a jejím vývojem. Typickým znakem by pro něj při dostatečném nadhledu bylo, že za velké peníze točí malé filmy – Vězeň z Azkabanu je z celé dosud natočené čtveřice nejskromnější a Potomci lidí, i přes neomylně artový nádech, stáli víc jak 70 milionů dolarů (nepočítaje velkou reklamní kampaň). Pojďme se podívat, jak začínal.
Když se podíváme na jeho život pozorněji, zjistíme, že se Alfonso Cuarón Orozco narodil a vyrůstal v samém srdci Mexika. Již v raném dětství převládla jeho touha stát se režisérem nad touhou stát se astronautem, a tak lze vidět úplný počátek jeho kariéry ve dvanácti letech, kdy dostal k narozeninám videokameru. Po dokončení nutného základního vzdělání se pokusil nastoupit na zdejší prestižní filmařskou školu Centro de Capacitación Cinematográfica, kam jej ale nepřijali, kvůli nízkému věku. Musel se tak spokojit s Centro Universitario de Estudios Cinematográficos. Nakonec však pro něj znamenala důležité životní období, protože se zde setkal s několika lidmi, kteří velkou měrou ovlivnili jeho život. Luis Estrada, Carlos Marcovich, Emmanuel Lubezki a Mariana Elizondo. S Luisem Estradou a Emmanuelem Lubezkim natočil na škole svůj první film Who's He Anyway, který kvůli přítomnosti angličtiny způsobil, že byli vyhozeni. S Emmanuelem se pak setkal na natáčení mnoha svých dalších filmů (včetně Potomků lidí) a on sám je vysoce ceněným kameramanem. Mariana Elizondo pak představuje Cuarónovu životní lásku, s níž má syna Jonáse. Po přechodném pracovním místě v muzeu se vrátil k filmařině, následujících osm let točil kratší, mexické filmy. Až v roce 1991 dostal příležitost a vytvořil svůj první celovečerní film Sólo con tu pareja. Ten zaujal i významné lidi z Hollywoodu, kteří si ho povšimli na Torontském filmovém festivalu, kam byl vybrán. Do Ameriky tedy přijel na žádost Sydneyho Pollacka, který o něj měl zájem. Z jejich filmové spolupráce sice na konec sešlo, ale Pollack Cuarónovi dohodil místo u jednoho seriálu, a tak natočil několik epizod z kriminálního seriálu Padlí andělé. I těch pár epizod zvýšilo Cuarónovu reputaci a byl mu svěřen dětský film Malá princezna, který ale v žádném případě nespadá do tradiční škatulky. Příběh byl remakem remaku filmu z roku 1917 o holčičce vyrůstající v internátní škole, která ale nepřestává doufat v nalezení ztraceného otce. Výborný náhled na věc a technické provedení zase o malinko zvýšily jeho renomé. S jeho dalším projektem zas tak velké štěstí neměl. Namísto fantazijního příběhu s Richardem Gerem byl „donucen“ natočit moderní adaptaci Dickensova románu Velké naděje. Cuarón kvůli nátlaku přijal a i bez kompletního a kvalitního scénáře film natočil. Jako jeho asi nejhorší film to pro něj byla tvrdá zkušenost, a tak se raději vrátil do Mexika, aby nechal uklidnit břehy a natočil něco osobitého. Po třech letech se tak ukázal světu s Mexickou jízdou, která zaznamenala velký úspěch. Cuarón v ní po Malé princezně rozvedl svoji práci s mladými herci a zároveň v ní naplno rozvinul svůj styl, patrný v následujících filmech. Ihned začal pracovat na dalším projektu. Zaujalo ho vyprávění jednoho přítele o budoucnosti bez možnosti reprodukce, což měl z sci-fi románu P. D. Jamesové. Cuaróna tato vize fascinovala a začal na filmu pracovat. Záhy ale dostal nabídku, která se neodmítá. Společnost Warner Bros. mu nabídla režii Harryho Potter a Vězně z Azkabanu. Cuarón nechtěl zopakovat neúspěch s Velkými nadějemi, ale bez jakékoliv znalosti knižní předlohy (obdobné je to s Potomky lidí) nabídku přijal a vytvořil sice komerčně nejméně úspěšného (na druhou stranu je to s více jak 700 miliony dolarů jeho největší finanční úspěch) Harryho Pottera, ale po stránce kvality byl přijat nejlépe. Následně se vrátil k pozastaveným pracem na Potomcích lidí a film dodělal. Potomci lidí jsou mnohými považovány spolu s Letem č. 93 za nejlepší film roku 2006, protože oba svoji syrovostí a emociální agresivitou představují neobyčejný filmový zážitek. Cuarón se loni stihl podepsat ještě pod jeden ze segmentů z romantického celku filmečků Paris, je t’aime. Do budoucna má naplánovány dva hollywoodské projekty a jeden, kterým se vrátí do Mexika. V snímku Mexiko 68 chce zachytit studentské nepokoje, které v roce 1968 v Mexiku propukly.
Alejando González Iňarritau
A dostáváme se k poslednímu z trojice. K tomu, který oblažil svět svými filmovými skvosty. Každý film z jeho tvorby je skvělý možná proto, že je jich zatím jenom pět, z nichž tři tvoří jakousi uvolněnou trilogii. Spojuje je obsah a forma. Přičemž oba tyto prvky jsou prolnuty s takovou jistotou a nadhledem, že komplexně vytváří neobyčejný celek. I?árritu sice své dva zbylé filmy z trilogie natočil už pro americké publikum, ale zůstává při tom mezinárodní a je v nich více než v dílech Del Torových a Cuarónových patrná mexická krev.
Je přitom zajímavé, že začínal jako DJ. Narodil se stejně jako Cuarón v Mexiko City, ale o dva roky později. V dětství sice neprojevoval fanatickou touhu po filmu, přesto se po skončení základních studií uchýlil ke studiu filmu a divadla. V té době (bylo mu devatenáct) si přivydělával jako DJ v úspěšné rádiové stanici WFM. Práce s muzikou a studium filmu se nejprve vyvinula v práci na hudbě k šesti mexickým filmům koncem osmdesátých let. Začátkem devadesátých let přestoupil do dalšího oboru, tentokrát televizní produkce, kde vydržel do doby, než si založil vlastní malou produkční společnost Zeta Films, v níž produkoval hlavně reklamní spoty. V roce 2000 pak přišla jeho první velká příležitost a velký úspěch. S ovacemi na různých festivalech byl přijat jeho debut Amores Perros – Láska je kurva. Představil zde poprvé svůj propojený povídkový koncept. Jeho první film měl nějaké mouchy, ale ty mohl v následujících třech letech, kdy pracoval na druhém propojeně povídkové filmu, vypilovat. Mezitím však stihl několikero věcí. Dostudoval filmovou univerzitu v Maine a Los Angeles. Pro fanoušky, které si získal filmem Amores Perros, a ty, kteří o jeho talentu stále pochybovali, pak ještě v roce 2001 předvedl krátký film, který byl součástí bloku reklam pro automobilku BMW. Nebylo to obyčejné a všední. Bylo to neuvěřitelné, syrové a realistické, v hlavních rolích s Clivem Owenem a Stellanem Skarsgardem (v té době podobně neznámí, v dnešní době hvězdy). V roce 2002 pak byl jedním z jedenácti režisérů, kteří byli vybráni z celého světa, aby natočil jeden ze segmentů do 11'09''01, což byla první filmová památka na tragické události jedenáctého září. Pak se mohl nerušeně věnovat 21 gramům, ve kterých se chtěl vyjádřit k tématu smrti, která ho už od dětství fascinovala. Kromě předních herců, kteří byli Američané (Sean Penn, Naomi Watts, Benicio Del Toro), protože se 21 gramů natáčelo jako americký film, si s sebou vzal důležité členy štábu z Amores Perros, kteří s ním zůstali i při natáčení Babelu. Jmenovitě jde o scénáristu Guillerma Arriaga, hudebního skladatele Gustava Santaolalla a kameramana Rodriga Prieta. 21 gramů je všeobecně hodnoceno ještě lépe. I?árritu si zde hodně vyhrál s kompozicí záběrů a střihem a zároveň si film udržel vysokou hodnotu po scénáristické stránce, přestože se může jevit zbytečně moc zašmodrchaný. Oscarových želízek v ohni měl hned několik, ale neuspěl. Další tři roky pracoval na Babelu, který se natáčel na třech různých lokalitách a vypráví čtyři příběhy. Známými tvářemi jsou Brad Pitt a Cate Blanchett a znovu spolupracoval s Gaelem Garcíou Bernalem, kterého proslavil v Amores Perros. I?árritu, přezdívaný El Negro, otec dvou dětí je skutečně filmařem, který se nebojí mluvit otevřeně, i když přitom nekritizuje žádnou vládu. Je to filmař, který má rád své jistoty, proto vždy před natáčení probíhá květinový rituál. Je to muž na svém místě.
Je zajímavé, že se letos filmy od všech tří setkaly na Oscarech, jejichž výsledky budou odtajněny tuto neděli. Každý má své zastoupení - Alejando González I?árritu s Babelem, Alfonso Cuarón s Potomky lidí a Guillermo Del Toro s Pan’s Labyrinth. Babel má sedm nominací, přičemž bojuje i o to nejcennější – Oscara za nejlepší film. Po ocenění Zlatým glóbem k tomu má slušně našlápnuto. Pan’s Labyrinth usiluje o cenu v šesti kategoriích, přičemž nejvíce si troufá na cenu pro nejlepší zahraniční film. Potomci lidí se pak musí spokojit s třemi nominacemi, ale troufám si říct, že cenu pro nejlepší kameru mají jistou.
