Mlčení jehňátek

Kina právě hrají již čtvrtý díl thrillerové série o kanibalu Hannibalu Lecterovi. Pro puntičkáře: objevil se sice již ve filmu Lovec lidí z roku 1986 (jako Hannibal Lecktor), kde ho ztvárnil Brian Cox, ale populární se stal až díky Anthony Hopkinsovi v pěti Oscary oceněném Mlčení jehňátek.

Můj bezprostřední dojem po shlédnutí byl, že na to, jaká je to oslavovaná klasika, to zas tak vynikající nebylo. Snad to možná v roce 1991 až tak neplatilo, ale zápletka mi přišla zcela průměrná a celkově nijak zvlášť napínavá. Zkrátka jsem čekal, že film zaujme něčím víc, než hereckými výkony Anthonyho Hopkinse a Jodie Foster. Nicméně ty jsou výborné, i když to, co předvádí Hopkins, občas působí jako herecká exhibice - zejména jeho úšklebek, když rdousí policisty, je řekl bych až moc cool. Bohužel jsem film sledoval v televizi, takže působivosti herců myslím ublížil dabing. Ačkoliv rozhodně nejsem jeho zapřísáhlým nepřítelem, dabing dojem z herce vždy změní a pokud film na hereckých výkonech stojí, je to ke škodě věci. Nicméně do hodnocení filmu to samozřejmě nepromítám.
Přestože jsem si stěžoval na celkově málo napínavou zápletku, závěrečná scéna ve sklepení to do značné míry zachraňuje. Napětí strmě stoupá vzhůru a scéna obstojí i před dnešními filmy typu Saw apod. Akorát mi přišla zbytečně brzy utnutá.
Suma sumárum: Mlčení jehňátek je zaslouženě uznávaná klasika, která ale už dnes trochu ztrácí a z průměru ji vyzdvihují jen herecké výkony.

Hodnocení: 80%

Hannibal

Přiznám to hned na začátek: druhý film ze série o Hannibalu Lecterovi se mi líbil víc než klasika Mlčení jehňátek. Ale tím neříkám, že Mlčení je horší, jen je prostě jiné.

Co si vzpomínám na tehdejší recenze Hannibala, buď film strhaly nebo popisovaly rozpaky a jako klady zmiňovaly především řemeslnou dokonalost. Ale recenzím se nedá věřit :) Ohlasy diváků na csfd.cz jsou už veskrze kladné.
Hannibal si z Mlčení jehňátek sice vypůjčuje některé motivy, ale pracuje s nimi jinak. Především se to celé posouvá do větší fikce. Zatímco Mlčení jehňátek celkem stálo nohama na zemi, Hannibal nabízí motivy více románové: znetvořený milionář chovající stádo agresivních prasat, italský polda co chce Hannibala dopadnout na vlastní pěst ad. A funguje to.

Oceňuji na filmu gradaci a působivost, nadchl mě zejména závěrečný sled scén: agresivní prasata, servírování mozku a prostá, leč mrazivá tečka v podobě setkání malého chlapce a Hannibala v letadle. K tomu dobře vykreslená tajemná atmosféra italské Florencie. Vyčítat můžu zbytečně přepjatou úvodní akční scénu na tržišti - na co zařazovat zpomalené záběry padající ženy s dítětem, když ona v ději žádnou roli nemá? A trochu mi vadilo, že Anthony Hopkins místy opět přežene míru a herecky exhibuje.
Příběh, který je o poznání širší a velkolepější i forma, jakou režisér Ridley Scott zpracoval kanibalské téma mi sedli více, než u Mlčení jehňátek. O nějakém ždímání a parazitování na slávě úspěšného filmu se v případě Hannibala nedá mluvit.

Hodnocení: 80%

Červený drak

Třetí díly různých sérií se často vyznačují tím, že po dvojce, která se snažila být co nejvíc jiná a nová, se vrací k formě a příběhu dílů prvních. Přesně to je případ Červeného draka, který se ale dějově vrací ještě před Mlčení jehňátek.
Předlohou ke všem filmům s Hannibalem Lecterem jsou romány Thomase Harrise. Červený drak vznikl podle stejnojmenné knihy a nutno uvést, že jde již o druhé zfilmování - první adaptací je film Lovec lidí z roku 1986. Ten jsem neviděl, nicméně prý v něm Hannibal v podání Briana Coxe nemá tolik prostoru a jedná se o spíše nevýraznou postavu.

Na Mlčení jehňátek navazuje Červený drak podobným schématem příběhu: aby kriminalista odhalil jiného psychopata, musí spolupracovat s Lecterem. Potěší i stejná podoba Lecterovy cely a kromě Hopkinse další dva stejní herci. Naopak poslední scéna, která odkazuje přímo na začátek Mlčení jehňátek je už zbytečná a filmu spíš ubližuje. Promyšlený scénář - tak trochu se dá chápat i jako vylepšená verze Mlčení jehňátek - napsal navíc stejný scénárista Ted Tally.
Červený drak strhne už svojí úvodní scénou a napínavě se děj odvíjí i nadále. Brzy po začátku zařazuje režisér jednu pořádnou lekačku, která ačkoli je ryze samoúčelná, vylekala mě jako málokterá. Jinak režisér napětí buduje zpočátku spíše náznakově, ačkoliv ukáže dost. Vysokou úroveň kvalitního napětí se mu daří udržet dlouho. Oproti Mlčení jehňátek je děj více přímočařejší a drsnější, snad by se i dalo říci v dobrém slova smyslu komerčnější. K mému potěšení byl použit princip "vodění za ručičku" - hlavní hrdina komentuje buď do diktafonu nebo sám pro sebe své myšlenky a divák si nemusí nic domýšlet. Sice je to v podstatě scénáristická berlička, ale při rozumném využití spolehlivě vtáhne do děje.
Jenže čím více se odhaluje osoba masové vraha v podání Ralpha Fiennese, tím víc mi přišel - nemůžu si pomoct - směšnější. Jeho vztah se slepou ženou a schizofrenické stavy mi přišly jak zápletka z nějaké - byť kvalitní - německé kriminálky (nějak jsem si při sledování vzpomněl na epizodu Moserova smrt ze seriálu Komisař Rex). V posledních minutách také režisér zbytečně tlačí na pilu - scéna v hořícím domě nechtěně připomene Terminátora, výbuch je na spíše komorní thriller zbytečně bombastický (a rušivý) a finální scéna s útočícím vrahem je sice velmi napínavá, působivá, děsivá a i trošku ozvláštněná překvapivým jednáním hlavního hrdiny, ovšem režisér ji pak nepochopitelně zabíjí zbytečným patosem. Ne že bych vrahovi takový konec nepřál, ale méně okázalosti by té scéně neuškodilo. Zkrátka: místo toho, aby režisér scénář v závěru vylepšil, tak ho naopak pohřbil. Důmyslně, citlivě a inteligentně budované napětí bylo v tu ránu v tahu.

Na rozdíl od Mlčení jehňátek a Hannibala jsem Červeného draka sledoval v původním znění s titulky a musím říct, že v případě Anthonyho Hopkinse byl rozdíl hned znát. Proto pokud máte možnost si takto film pustit, rozhodně ji využijte.

Hodnocení: 60%