Rozhovor s elitní Jednotkou příliš rychlého nasazení
Tento týden otevírá v našich kinech nová nabušená akční komedie od tvůrců Soumraku mrtvých. Pojďme se na tvůrce a jejich pohled podívat blíže.
Edgara Wrighta lze brat jako ověřenou britskou značku, u které může být rádi, že je exportována i k nám. Jako tvůrce chytrých komedií je v Británii už do nejmenšího detailu odzkoušen. Většinu jeho dosavadní tvorby tvoří Čechům neznámé seriálové komedie, přičemž z oblasti skutečných filmů má na kontě tři kousky. Prvním je westernová komedie Fistful of Fingers, na které v roce 1994 poprvé projevil svou schopnost chytře zparodovat zavedené žánry. Další významný počin, který je mezi širší veřejnosti znám už mnohem lépe, je hororová zombie parodie Soumrak mrtvých (v originále Shaun of the Dead), která v našich končinách vyšla pouze na digitálních nosičích a VHS. V něm už spolupracoval s duem Simon Pegg a Nick Frost, se kterými se seznámil při tvorbě sitcomu Spaced.
Nyní se dostáváme k jeho doslova žhavé novince Hot Fuzz – Jednotka příliš rychlého nasazení, která staví na znalosti akčních filmů, jejich zažitých pravidlech a pořádné dávce britského humoru. „Když jsem byl teenager, tak naše rodina bohužel neměla videorekordér, takže jsem musel obcházet domy sousedů a dívat na jejich televizorech znova a znova. Co se týče samotných „policejních filmů“, tak jsem byl naprosto posedlý prvním Drsným Harrym. Jsme velkým fanouškem Clinta Eastwooda a westernů jako takových. Všechny složky Drsného Harryho – muzika, styl oblékání, scénář, způsob, jakým je natočen, to vše mě zcela dostalo. Samozřejmě jste nemohli zcela pochytit význam slova akční film do osmdesátých let, kdy plátna ovládly snímky Smrtonosná past a Smrtonosná zbraň. Trochu jinou stránkou věci je takový Rambo, kterého jsme poprvé viděl až mnohem později. Nikdy jsme na něj nebyl dostatečně starý, proto byl pro mě určitý čas nepřístupný. Myslím, že Vetřelci mě hodně ovlivnily, ale největší podíl na tom, co nyní dělám, mají filmy El Mariachi a Hard Boiled.“ Jedná se tedy o dobrou zprávu pro všechny fanoušky akčních filmů, protože je očividné, že Wright je má v malíčku. „Za nejlepší akční scény všech dob považuji vyvrcholení v Divoké bandě z roku 1969, dále barovou scénu ze začátku Rodriguezova Desperada a pak třeba přestřelku v nemocnici z Hard Boiled nebo naprosto úžasnou honičku z Bodu zlomu.“ Právě tato scéna je v samotné Jednotce příliš rychlého nasazení jak přímo prezentovaná, tak parafrázovaná postavou Dannyho, kterou ztvárnil jeden z hlavních herců Nick Frost. Ve filmu představuje parťáka seržanta Nicolase Angela, který byl do ospalého městečka Sandford poslán proto, že svými ohromujícími výsledky vrhal špatné světlo na zbytek londýnského sboru.
Ke slovu se tak dostává i Simon Pegg, který nejen ve výše zmíněných filmech Edgara Wrighta sehrává klíčovou roli, ale je i spoluscénáristou. Kdyby se ohlédl nazpět ke svým rolím ve Spaced, Soumrak mrtvých a Jednotce příliš rychlého nasazení, tak právě postava Tima ze Spaced by mu byla povahově nejblíže. „Tim je mou součástí. A zatímco Shaun byl verzí mě samotného, jakým bych se mohl stát, tak Nickem Angelem bych nikdy nebyl. Ve výsledku tak hraní seržanta Angela představuje nejtěžší věc, kterou jsem doposud udělal. Bylo to hlavně kvůli tomu, že jsem se nemohl spolehnout na obvyklé malé triky a komediální techniky, které obyčejně používám. Angel je jako vulkán.” Stejně jako Wright i on se může pyšnit znalostmi akčního žánru. „Pokud bych si měl vzpomenout, které filmy z dětství mě vážně zvedl ze sedačky, tak to byly filmy ve stylu Smrtonosné pasti, protože až osmdesátá léta přinesla filmy, které byly mnohem víc na okraji absurdna.“ Jistou obtíž vidí v tom, když scénárista píše roli pro někoho jiného a když ji píše pro sebe. „Je to zvláštní: máte představu člověka, který by mohl ztvárnit všechny postavy. Konkrétního herce. Pro sebe samého ale máte pouze nepatrně odlišnou verzi sebe. Vždycky si pomyslíte: Mohu udělat tohle nebo nemohu zahrát tento druh komedie? Vždycky musím myslet dopředu, neboť musím brát v úvahu dva separované celky mého já – herce a scénáristy. Je to trochu schizofrenní.“ A všechna snaha se mu i vyplácí, protože Nicolas Angel představuje další z řady zajímavých, reálných a vtipných postav.
Posledním z trojice je Nick Frost, který „jednotku“ uzavírá jako herec. O své roli tvrdí: „Danny si vůbec není jistý, proč vlastně vykonává povolání policisty. Většinou to vysvětluje tím, že to dělá i jeho otec. To je asi jediný důvod, proč je vůbec policistou. Je neuvěřitelným fanouškem akčních filmů, takže když se potká s Peggovou postavou – seržantem Nicolasem Angelem, tak v něm vidí ideální příklad toho, jaký by měl být, Nicolas je tím, kdo se nejvíce přibližuje definici akčního hrdiny. Takže z Dannyho pohledu je to láska na první pohled.“ Nick Frost popisuje vznik scénáře asi tak, že Wright a Pegg vytvořili hlavní linii a on pouze přihodil některé nápady (včetně jména své postavy, na čemž mu hodně záleželo – „Řekl jsem jim, že v tom budu hrát pouze pod podmínkou, že se bude ta postava jmenovat takhle. Zní to tak hezky hobitovsky.“) Teprve dva týdny před zkoušením se vypilovával celkový scénář. Takže mu ani nevadí, že ztvárňuje povahově podobnou roli jako v Soumraku mrtvých, tedy trochu hlupáka, ale jak sám tvrdí, důležité je, že funguje v rámci páru, který tvoří s Peggovými postavami. Je ovšem zajímavé, že přestože film stojí na akčních filmech a i Dannyho postava je jimi naprosto posedlá (počkejte si na jeho filmotéku), tak sám Frost přiznává, že se probral až ve svých dvaceti osmi. Do té doby si vzpomíná maximálně na Rockyho. „Jakmile jsme s bráchou vyšli z kina, tak jsme na něm zkusil pár chvatů.“ Pokud by se měl zamyslet nad tím, zda-li nemají v zahraničí, a především v USA, problém s porozuměním specifického britského humoru, tak s úsměvem vyvrací: „Američané nám dali Simpsonovi a Arrested Development a stejně tak milují Kancl a Little Britain. Dokáží to pochopit. Mohou nastat nějaké nesrovnalosti, ale v podstatě jim to dojde. Jednotka příliš rychlého nasazení navíc představuje mix Vražd v Midsomeru a režisérského stylu Michaela Manna.“
Ještě před samotným natáčením měli to štěstí, že se jejich projektu opět ujala produkční firma Working Titles, která je zachránila v případě předchozího a značně nejistého filmu, protože Soumrak mrtvých kvůli kolapsu jedné z hlavních produkčních společností málem nevznikl. Poté, co dali dohromady na dvě stě akčních filmů, které osobně shlédli, chtěli co „nejautentičněji“ zaznamenat policejní práci. „Mluvili jsme se spoustou londýnských strážníků, byli jsme si prohlédnout asi 15 venkovských policejních stanic a pak jsme strávili týden dalšími detailními rozhovory s policisty,“ hájí Edgar Wright. Pro představitele města Sandford si tvůrci po dlouhém výběru nakonec zvolili vesnici Wells, která je rodnou vsí Wrighta. Vstřícnost obyvatelstva přišla vhod, protože během natáčení dělalo samozřejmě problém typické britské počasí. „Byla to zatracená noční můra,“ tvrdí Wright, „když jsme třeba točili závěrečnou velkou sekvenci, tak dva dny v kuse lilo. Jako úžasně nápomocné se jevili internetové blogy, ve kterých jsme se mohli upřímně svěřit s procesem natáčení. Nesnáším ovšem ty, ve kterých se v jednom kuse pěje chvála. Mysleli jsme, že lidem ukážeme realitu, že některé dny mohou být frustrující, když pořád prší. Nejinak je tomu, i když svítí slunce, protože pak se vám za den vystřídají čtyři roční období a v tom se špatně natáčí.“
Pokud si tuto elitní Jednotku příliš rychlého nasazení oblíbíte a nechce se vám čekat, kdy se do kin dostane nový chystaný snímek (šušká se o sci-fi), tak si můžete pohodlně na YouTube najít kteroukoliv epizodu Spaced nebo krátkou parodii na Spider-Mana nazvanou Spider-Plant Man a nechat se bavit jejich humorným talentem.
