1. „Pokoj 1408“

odle povídky Stephena Kinga vznikl nejnovější horor na téma „v tom domě/pokoji straší“. Spisovatel Mike Enslin (John Cusack) píše další hororovou knížku a zbývá mu jediná kapitola. A tak se rozhodne přespat v tolik nenáviděném a děsuplném pokoji číslo 1408 v hotelu Delfín, který patří rozvážnému panu Olinovi (Samuel L. Jackson). V této místnosti už došlo k dvanácti sebevraždám a třiceti „přirozeným“ úmrtím. Zároveň zde osleplo pár pokojských, některé chytl šílený záchvat smíchu - a aby toho nebylo málo, pokoj je situován ve skutečnosti v třináctém patře (nikoliv čtrnáctém). Nestačí? Sečtěte si cifry u čísla 1408. Správce Mikovi noc vehementně rozmlouvá, ale spisovatel neustoupí. Přežije do rána živý a zdravý?

2. Hostinec Býčí hlava ve Swintonu u Manchesteru

Většina z nás si ráda zajde o víkendu do nějakého toho baru nebo hospody. A co teprve kdybychom zdědili starobylý hostinec až z 16. století? Toto se poštěstilo Pamele Flahertové. Zanedlouho po převzetí budovy se ale začaly odehrávat podivné věci. Často se z různých koutů domu ozývaly kroky, světla na chodbách a v pokojích se sama od sebe rozsvěcovala a z druhé telefonní přípojky se ozývalo dýchání, přestože sluchátko leželo ve vidlici a nikdo z něj nevolal. Majitelům stavení to začalo být podezřelé, a tak se rodinný přítel Steve McRea s otčímem Pamely usídlili na jednu noc do sklepa, kde personál hostince viděl zjevení. Toto táboření se ale nakonec nepovedlo, neboť v noci se otčím zranil do hlavy, když ho prý jakási entita strčila a on dopadl na schody. Stejně tak Steve vypověděl, že ve tmě zahlédl několik červených a oranžových světel. Halucinace? Každopádně Pamelina rodina Býčí hlavu ihned prodala a opustila...

3. „Nenávist“

Existují dvě „Nenávisti“, japonská a její slabší americká sestřička (nemluvě o původním televizním filmu „Ju-On“, který natočil ten samý Japonec, a ještě pokračování, „Nenávisti 2“, opět od něj). V úmyslu vyhnout se zmatení čtenáře jsem vybrala japonský remake „Ju-Onu“, tedy vlastně tu nejnenáviděnější „Nenávist“ jakou můžete najít – především také tu nejkvalitnější. Máme tu dům, který se nechová příliš přátelsky. Každý, kdo se sem totiž přistěhuje, zemře ve zběsilém návalu zlosti. Je to neustále se opakující a nekončící cyklus – nad domem visí tajemná kletba ju-on. Sem se vydává mladá sociální pracovnice Rika (Megumi Okina), aby zjistila, co se to vlastně stalo s jejím kolegou, který se odtud doteď nevrátil...

4. Obec Prace na Brněnsku

O tomto případu jsme se mohli dozvědět i z médií – tedy ti starší zástupci čtenářů Moviescreenu. V jednom domě v tomto městečku žila paní již sedm let, od smrti manžela uběhl víc jak rok a pro případ se zdá být klíčová urna s jeho popelem. V červenci roku 1996 do domu přišla na návštěvu nevidomá dcera postarší paní. Vše se odehrávalo v průběhu několika dnů a tato návštěva zřejmě celé dění nastartovala. Nejprve na střechu dopadl déšť z kamení, poté do oken vlétla jablka a nakonec (zcela očekávatelně) se už hýbaly samostatné předměty v domě – hrnky samy od sebe padaly z polic apod. Z kastrolu vylétla vajíčka, lustr spadl ze stropu, ručník se omotal kolem krku vnuka paní a škrtil ho... Skoro až nebezpečných úkazů je spousta. Vysvětlení? Obyvatelka domu se nakonec neodstěhovala a případ je doteď nevyřešen, zůstaly pouze spekulace, zdali všechno nemohl dělat chudák vnuk. Obětní beránek se vždycky najde.

5. „3:15 zemřeš“

Film vzniklý s nádherně se vyjímající nálepkou „podle skutečných událostí“. Zároveň ale řazen mezi typická béčka. Rodina dychtící po levném domově se zabydlí v domě v ulici Amityville na Long Islandu. Nejprve se zde cítí šťastni, hlavní postava, George Lutz (Ryan Reynolds), se snaží vypořádat s faktem, že jeho nevlastní děti si na něj ještě pořádně nezvykly, ale poté se začnou z chodeb ozývat podivné „našeptávající hlasy“ – vždy ve čtvrt na čtyři. Tyto hlasy radí Georgeovi, aby celou svou rodinu vyvraždil. Postupně se nám zde odkrývá rok stará minulost domu, podle které mladý Ronald DeFeo, jenž zde bydlel, pozabíjel všechny členy rodiny své. Odolá George?

6. Ipswiche v Anglii

Tento případ sahá až do roku 1744, kdy byla na podlaze svého bytu nalezena prodavačka ryb Grace Pettová. Nebyla ani opilá, ani usmrcená duchem, jak se už zřejmě domníváte, ale hořela. Svědci vypověděli, že plápolala jasným plamenem, po jehož uhašení zbyla na zemi jen hromádka popelu. Případ byl vysvětlen tak, že Grace se opila, zároveň byla silná kuřačka, a tak se jí oslava trochu vymkla z rukou. Smrt si opravdu způsobila sama – došlo zde totiž k samovznícení. Jakékoliv možnosti vzplanutí díky tabáku nebo krbu jsou na základě důkazů vyloučeny, navíc podlaha pod obětí byla jen lehce nahnědlá a k žádnému požáru v domě nedošlo, vše zůstalo nepoškozeno. Co říkáte, chtěli byste strávit noc v jejím domě?

7. „13 duchů“

Doteď jsme se strašili, přichází chvíle na odlehčenější odnož „děsivých míst“. Vznikl totiž jeden horor pod taktovkou režiséra ještě jiného, známějšího a novějšího snímku, „Lodi duchů“. Základní pravidlo u tohoto filmu ale zní: Nikdy, ale opravdu nikdy a v žádném momentu „13 duchů“ nepovažujte za vážnou záležitost. Ač všude najdete zařazení mezi hororové horory, ve skutečnosti se jedná o multi-žánrovou komedii. Ale pozor, i když se na film budete dívat z jiného úhlu, který jsem vám právě doporučila, přesto vám přijde velice průměrný. No, aspoň ho ale nepohřbíte do rakve „filmů, které radši neměly být natočeny“. Lepší než drátem do oka. Děj je jednoduchý a tolik ohraný... Arthur (Tony Shalhoub) se svými dvěma dětmi, Kathy (Shannon Elizabeth) a Dennisem, se přestěhuje do pochybného, ze skla vyrobeného domu, který jim odkázal zemřelý strýček. Postupně ale vypluje na povrch, že je v domě uvězněných dvanáct duchů (je to trochu zamotané, vážně jsem se s číslem nepřepsala)...

8. Kasárna na jihlavském náměstí

Přibližně před patnácti lety se v tehdy ještě existujících kasárnách v Jihlavě udála velice zajímavá věc. Jeden z vojáků vypověděl, že v noci procházel chodby kasáren a dělal normální obchůzku. Když tu ze tmy zaslechl podivné cvakání – nepříjemné, nepřirozené. Opatrně došel až na konec chodby, kde se krčil vyděšený mladý voják. Cvakaly jeho zuby. Pochůzkář si všiml, že mu zbělely vlasy a přibylo nesčetně vrásek. Jediné, co se jemu a doktorům podařilo z vystrašeného vojáka dostat, bylo vyprávění o zástupu mnichů, kteří jakoby „letěli vzduchem“. Také potvrdil, že tato stvoření jím jednoduše prošla, aniž by jim vadil v cestě. Dříve než se postavila na náměstí kasárna, fungoval zde mnišský klášter a hřbitov. Kdo ví, co je na tom pravdy...

9. „Dům hrůzy“ příp. „Dům na Haunted Hill“

Milionář Steven Price (Geoffrey Rush) a jeho manželka Evelyn (Famke Janssen) nabídnou milion dolarů tomu, jenž přežije jednu noc v jejich „zábavném“ strašidelném domě. Evelyn a dalších pět navnaděných lidí, kteří dychtí po nabízených penězích, vleze do záhadného domu, který skrývá strašlivou minulost. Soutěžící vše nejprve berou jako vtip, jenže jakmile se zamknou dveře a oni zjistí, že nemůžou ven, rozjede se souboj o holý život. Nejčastější otázkou ohledně tohoto snímku je „proč do toho ti dva úžasní herci šli???“ Pokud se vyžíváte na nekvalitních hororech, tady máte tip.

10. Právní kancelář v Rosenheimu u Mnichova

Tento poslední úkaz se vztahuje do roku 1967. V právní kanceláři se nejprve začaly dít nezvyklé věci s telefony – ač nikdo právě nevolal, byla zjištěna spousta hovorů na číslo informací o momentálním čase. I když firma Siemens, která se tímto problémem zabývala, vyměnila telefony i různé spojovací mechanismy, nic se nezměnilo. Naopak, nyní se už také začaly kymácet žárovky a lustry. Přestože elektrikář spravil světla a několikrát prohodil žárovky, vše se ještě stupňovalo. Zářivky praskaly a střepy dokonce zranily některé zaměstnance. Tento jev zkoumaly dvě strany – fyzikové sdělili, že se jedná o neznámou a velice složitou sílu elektrodynamické povahy; teolog naznačil, že v domě možná sídlí poltergeist a že by mohl být spjat s jistou členkou personálu, slečnou Schneiderovou. Jeho tým vypozoroval, že se v její nepřítomnosti světla nehýbou. Vše skončilo tak, že majitel kanceláře Schneiderovou vyhodil a v domě tak opět nastolil pořádek – poltergeist totiž zmizel s ní.

Bonus - co vás napadne, když se řekne poltergeist?

Hororový snímek z osmdesátých let, ke kterému napsal scénář sám Steven Spielberg? Nebo konkrétní strašidlo, jež bylo nesčetně využito ve strašidelných povídkách, vyprávěních starých babiček nebo v poslední době tolik oblíbeném „Věřte-nevěřte“? Základní podmínkou pro zrod poltergeista je úmrtí člověka za velice zvláštních okolností – typickou obětí by pro nás mohl být mladý obyvatel domu v plné síle, kterého někdo brutálně zavraždil. Příkladem nám budiž událost nepříliš vzdálená, z roku 1995. Prvotním znakem, že se starší paní a pánem jejich chatu obývá i někdo nechtěný, bylo několikeré vymrštění křížku z poličky – ano, náboženské symboly umocňují zážitek a zvětšují už tak nepříjemný strach. Postupně se paní začal zhoršovat zdravotní stav, načež si na schodech chaty zlomila nohu. Nakonec se ale dopracovala vysvětlení – její zemřelá matka si přála pravoslavný pohřeb, který se ale neuskutečnil. Co teď s duchem, jenž vám znepříjemňuje život? Odborníci doporučují reinkarnační regrese nebo případné plnění velice složitých úkolů, vymítač je zbytečný. Jestlipak si pamatujete, jak se s duchy vypořádala kalifornská rodinka v „Poltergeistovi“? Každopádně si raději dejte pozor na to, jak chce být vaše matka pohřbena.

Zdroj informací – stránky nadšenců pro nevysvětlitelné jevy www.kpufo.cz