Pán Prstenů
Nebude to trvat dlouho a do kin se „přiřítí“ třetí a poslední díl trilogie Pána prstenů s pod názvem „Návrat krále“. Ti co četli knihy dobře vědí o co půjde, ale i tak stále přesně neví co je čeká. Protože, jak už jsme se přesvědčili u Dvou věží, Peter Jackson, sám velký milovník ságy, přesně nekopíruje knihu jako je tomu třeba u Harryho Pottera.
Společenstvo prstenu jsem viděla, když jsem ještě neměla knihy přečtené. Bylo to pro mě veliké překvapení, a musím uznat, že takových není mnoho. Ani délka mi nijak zvlášť nevadila. Hned jak jsem přišla z kina, musela jsem si knížky přečíst. Záhy jsem zjistila, že se mi to čte mnohem lépe, než když jsem se o to snažila před shlédnutím filmu. Tolkienovy knihy se mi nikdy nečetli moc dobře. Po filmu jsem je, ale přečetla jedním dechem. Netrvalo dlouho a měla jsem je přečtené a nemohla se dočkat filmového zpracování druhého dílu.
Když už konečně nastal ten den, celá nedočkavá jsem se vřítila do kina. Za 179 minut jsem se zvedla spokojenější než jsem očekávala a venku mě přivítal chladný čerstvý vzduch. Celou cestu domů jsem přemýšlela jen nad tím co jsem právě viděla. I když se to docela „vyhýbalo“ předloze, bylo to, alespoň pro mě, skvělé. Návaznost na první díl trilogie byla bez chyb. Hned jsem vklouzla do děje, jako bych ani po Společenstvu neodešla z kina. Má to samozřejmě i svou nevýhodu. Jako samostatný film Dvě věže neobstojí. Znalost Společenstva není jen doporučena, je naprosto nutná. Kohokoli, kdo se pokusí sledovat Dvě věže bez znalostí předcházejícího děje, čeká zmatek a rozčarování.
Dvě věže začínají v podstatě tam, kde skončilo Společenstvo. Hlavnímu ději předchází jen krátká scéna souboje mezi kouzelníkem Gandalfem a Balrogem. Ve stejnou dobu se hobitům Smíškovi a Pipinovi podaří uprchnout ze zajetí skřetů a skrýt se ve Fanghorském lese, kde se setkají s entem Stromovousem, který se je rozhodne ochránit.
Mezitím se na východě Frodo a Sam cestou k hoře osudu ztratí. A jako by fyzické útrapy, spojené s náročným putováním nestačily, na Frodovi se začínají projevovat účinky kontaktu s Prstenem, skrze který po něm neustále pátrá temný pán Sauron. Celou dobu dvojici sleduje stvoření jménem Glum a v příhodnou chvíli se pokusí Prsten Frodovi ukrást. Je ale přemožen a přinucen, aby Froda se Samem dovedl do Mordoru.
Velkolepým vyvrcholením je bitva u Helmova Žlebu.
S postavami jsem se příjemně ztotožnila. Změny, ale byly. Frodo je čím dál tím unavenějším štvancem, spoléhajícím se na pomoc věrného Sama, a Eliah Wood dokáže řečí těla tíhu, kterou na něj prsten doléhá, přesvědčivě vyjádřit. Mortensenův Aragon je čistým hrdinou a Ian McKellen hraje Gandalfa Bílého s větší autoritou, než měl Gandalf Šedý.
Koneckonců Dvě Věže jsou, stejně jako jejich předchůdce, skvělý film, který si nesmí nechat ujít žádný příznivec dobrodružných fantazy snímků.
