Z Karlových Varů z filmového festivalu
Hrstka dojmů z návštěvy filmového festivalu - žádná průřezová reportáž, jen pocity řadového diváka.
Letos jsem Vary navštívil podruhé a to na základě velmi dobrých dojmů z první návštěvy. Tentokrát jsem spíše zklamán. Lidí moc, míst v sálech málo a člověk aby vynakládal velké úsilí na to, aby se dostal na vůbec nějaké filmy. Což je u filmového festivalu docela podstatná závada...
Nad hlavním vchodem do Thermalu tentokrát visí celkem ošklivý plakát, který vůbec nepůsobí tak fotogenicky jako plakát s vysmátou dívkou loni. Ta celé prostranství hezky projasňovala, letos je plakát snadno přehlédnutelný.
Hodně se mluví o nových znělkách. Když jsem poprvé viděl tu s Věrou Chytilovou, pobavila mě velmi - je vskutku kouzelná. Z celkových čtyř se mi podařilo zhlédnout tři - unikla mi akorát ta s Harveyem Keitelem. Bohužel u takto koncipovaných znělek mám trochu problém, že opakovaný vtip přestává být vtipem. Nevím, zkrátka ta minulá minimalistická znělka se mi líbila víc - i když vím, že jsem výjimka.
Ale dost skuhrání. Nějaké filmy jsem přeci jen viděl a kromě nich jsem viděl i Roberta De Nira :). Slavnostní příjezd hostů na zahajovací film sice začal dost se zpožděním, nicméně měl rychlý spád a De Niro přijel krátce po začátku. Tentokrát už duo moderátorů Těžkej Pokondr oproti minulému ročníku neimprovizovalo a vše měli pečlivě připravené. Vždy přesně věděli, kdo přijede v dalším autě a měli připravené i hosty, které si pozvali z útrob Thermalu.
Nyní tedy krátce o viděných filmech - jde o souhrn komentářů, které jsem k nim napsal na csfd.cz.
Píseň o dobru
4/5
Jeden vtip praví, že smíšené pocity jsou, když se vaše tchýně zabije ve vašem novém autě. Jenže to se vám sotva někdy stane - mnohem snadněji si je přivodíte zhlédnutím tohoto novozélandského filmu. Režisér si s námi diváky s trochu škodolibou radostí hraje: na jednu stranu nás nenásilně nabádá, abychom Garymu - hlavní postavě - fandili, na druhou stranu film začíná určitou tragikomickou událostí, v jejímž světle pak toto fandění vypadá dost nepatřičně. Po závěru už pak vůbec nevíme, co si o téhle směsi komedie a dramatu myslet, ale rozhodně nemáme pocit zbytečně ztráveného času. A co ještě stojí za pochvalnou zmínku: tísnivého pocitu je v některých scénách dosaženo hučící zvukovou kulisou, která ale v dané scéně nezní, pouze ji doprovází - stejně jako filmová hudba. Funguje to výborně.
Dny a mraky
1/5
Anotace v programu nezněla špatně, ale stejně mě příběh italského manželského páru řešícího nedostatek peněz vůbec nezaujal. Přišel mi dlouhý, nezáživný, nezajímavě zpracovaný a celý film tak vidím jako zbytečný...
Ranní ptáče dál doskáče
2/5
Moc jsem nepochopil, co tvůrcům na životních osudech jednoho rozhlasového moderátora přišlo tak úžasného, že se je rozhodli převést do filmu. Mohlo být zajímavé poznat zákulisí a chod rádia nebo se více dozvědět o sportovních sázkařích. Film se věnuje obojímu, ale ničemu pořádně a hlavně nijak zajímavě. Aspoň že je ve filmu pár docela vtipných okamžiků.
Elitní jednotka
2/5
Popiska v programu slibovala, že "film si svým nábojem nezadá s Černý jestřáb sestřelen". Lhala. Přestože má film atraktivní téma a snímání ve stylu Paula Greengrasse, je překvapivě většinu času docela nudný. Jako akční drama se jen tváří, jeho hlavní náplní je vyvolávat diskuzi na téma "drogová problematika v Jižní Americe". A dá se říct, že nejen hlavní náplní, ale i hlavním problémem. Scén poukazující na zkorumpovanost tamní policie je snad až moc a hlavně jim chybí zápletka, která by je silněji provazovala. Vůbec příběh sám o sobě není tak strhující, jak by se dalo od tématu čekat. Teprve v polovině filmu jsem měl pocit, že opravdu začal - to když odstartoval výcvik nováčků. Vše, co se do té doby odehrálo, byl jen zbytečně dlouhý prolog. Scény ze zásahů jsou sice napínavé a mrazivé, nicméně je jich málo a navíc jsou vždy podivně useknuté, že ani nestačí doznít. Aby nedošlo k omylu: ne, že bych si přál více střílení, násilí, krve a nelidského mučení. Jasně, že tvůrcům nešlo o veskrze akční film. Ale bohužel zapomněli na heslo "nejdřív bav, potom sděluj" a udělali to přesně naopak. Chtělo to lepší scénář s opravdu napínavou zápletku, která by jen jakoby mimoděk poukazovala na problémy související s drogami. A režiséra, který by to takhle cítil.
Vrabčí cvrlikání
3/5
Téma filmu by se dalo stručně popsat slovy "o těžkém životě íránské rodiny" a přiznejme si, že to nezní pro většinu diváků dvakrát lákavě. Jenže tohle není žádné tíživé sociální drama, ale fajn film, u kterého se často zasmějete a občas i dojmete. Zároveň se nenásilnou formou i něco dozvíte o poměrech v Íránu. Pochvalu si zaslouží herec v hlavní roli otce rodiny. Škoda, že v druhé půli už film ztrácí tempo a v závěru pak celý příběh tak nějak vyšumí do ztracena.
Gympl
4/5
Trailery na nejnovější počin Tomáše Vorla mě před časem do kina vůbec nenalákaly a byl jsem proto překvapen, jak vtipný film to je. Recenze sice hovořily o jisté rozpolcenosti, kdy postavy profesorů jsou často dovedeny až ke karikatuře (hlavně Jiří Schmitzer) a jiní herci se naopak snaží o reálné pojetí (Zuzana Bydžovská). Dejme tomu, ale že by to nějak bilo do očí a dojem z filmu to kazilo? Kdepak. Jak říkám: je to sranda od začátku do konce. A postava huliče nemá chybu :) Takže Gympl byl nakonec nejlepší film, co jsem na festivalu viděl.
Stručné shrnutí dojmů z Varů zní: minule sice bylo líp, ale i letos to přes výše zmíněná negativa bylo celkem fajn :)
