Padesátka Tima Burtona
Dnešek se může zdát docela obyčejným pondělkem, ale věřte, že přesně před padesáti lety jen málokdo tušil, že se v ten den narodil jeden z nejzajímavějších režisérů dneška.
Tim Burton je režisér, který oplývá neochvějnou fantazií a imaginací, která mu dovoluje všechny jeho sny přenést za pomoci obyčejné tužky na papír a posléze zachytit za pomoci zdatného kameramana na filmový materiál. Za léta, co dělá do filmařiny, se vypracoval z neznámé tváře městečka Burbank (jež bylo inspirací pro jeho ztvárnění idylických amerických předměstí) v respektovanou osobnost, která není po tvůrčí stránce nijak svazována a má volnost ve výběru témat, které ve výsledku vždy padly do jeho temné noty. Ale abychom mu nekřivdili, za těmi věčně rozcuchanými vlasy a brýlemi s masivními obroučky se neschovává žádný depresemi zavalený satanista, ale vcelku milý a láskyplný člověk. Důkazem je i vydaná knížečka sebraných básniček Trudný konec ústřičného chlapečka.
Animace
Umělecký prostředek, který nestojí na výkonech hereckých představitelů a ani není tížen neúprosně krutou realitou skutečného světa, je hlavní devizou tohoto režiséra, ačkoliv se k ní neuchyluje příliš často. Důvodů může být víc, ale hlavní je silná časová náročnost. Proto také jeden ze svých nejlepších filmů paradoxně vůbec nerežíroval. Film The Nightmare Before Christmas svěřil Henrymu Selickovi, který v současné době dokončuje adaptaci Gaimanovi knížky Coralina, ale Burtonovo jméno uvedené v záhlaví názvu odsoudilo Selicka k ignoraci ze strany publika a k menším autorským rozepřím mezi těmito režiséry. V případě svého druhého velkého projektu, a to Mrtvé nevěsty se už postavil na pozici režiséra sám, přestože velká část práce ležela na bedrech druhého pomocného režiséra, neboť ve stejné době Burton vytvářel magický svět Továrny na čokoládu, kam zavítal dobromyslný Karlík. Ačkoliv většina jeho tvorby je hraná, animace se do filmu promítá alespoň skrze vizuálnost, jež se stala nedomyslitelnou součástí Burtonových děl a jakýmsi trademarkem, podle něhož lze Burtonův rukopis rozeznat během několika minut filmu. Zajímavé ovšem je, že s animací měl větší plány, protože vystudoval kalifornskou uměleckou univerzitu, kterou svého času založilo studio Disney jako líheň nových talentů, čemuž se Burton nijak nebránil. Jeho dovedností si brzy povšimli a on se dostal k práci na filmu Liška a pes, ale pozice řemeslného výtvarníka ho spíše mučila, o to víc, že kreslil roztomilou lištičku a pejska. Pro produkční oddělení studia Disney byl velkým otazníkem – ohromný talent, ale tendence v kresbách, které neodpovídaly typicky disneyovským postavám. Dali mu tedy prostor k vlastní práci, ze které během následujících let vyrostla animovaná pocta hororové legendě Vincentu Priceovi nazvána prostě Vincent a hraná pocta klasickému hororu Frankenweenie, v níž Frankensteina nahradil pes. Do budoucna však Burton s animací plně počítá. Příští rok na nás chystá novou, animovanou verzi svého raného filmu Frankenweenie a také adaptaci klasické pohádky Alenka v říši divů, v níž by se měl vrhnout na neprobádané území CGI animace. Abyste rozuměli, Nightmare Before Christmas i Mrtvá nevěsta jsou loutkové filmy, i když úroveň zpracování tento fakt úspěšně skrývá.
Dvojznačně zvoleným titulkem jsem chtěl upozornit na to, že v jeho filmech se kromě žánrové směsky promítá láska k starým hororům. Proto řada jeho filmů je krásnou poctou určitým osobám (Vincent, Ed Wood) či stylům (Mars útočí, Sweeney Todd). Žánrově by se Burtonova tvorba dle klasických měřítek jen těžko škatulkovala. Tu je horor, tu je sci-fi, tu je dětský film, tu je romantika, muzikál, drama, komiks. Je toho hodně, ale většina z nich je spojována hororovými proprietami a ty ostatní se pojí alespoň tématem lásky, která by se bez ohledu na vizuální podobu filmu dala označit za hlavní, dějové a nosné téma. Je to až neuvěřitelné, že všemi adorovaný mistr bizarností a hororu v každém díle opěvuje lásku ve všech významech (láska romantická i láska mezi otcem a synem). Nezřetelnější je to v Střihorukém Edwardovi, Nightmare Before Christmas, Ospalé díře, Planetě opic, Velké rybě, Mrtvé nevěstě, Karlíkovi a dokonce i Sweeney Toddovi…. Jak jste si všimli, vyjmenoval jsem skoro celou filmografii. Stává se hybatelem děje v jeho příbězích, které jsou hrůzostrašné, ale spojuje je také šťastný konec, což ve své podstatě neporušil ani Sweeney Toddem. Srdce na dlani holt nezapře. Ostatně v rámci vytyčených žánrových mantinelů je i překvapivý příklon k muzikálovému ladění. Nightmare Before Christmas, Karlík a továrna na čokoládu a Mrtvá nevěsta mají k muzikálům hodně blízko. Sweeney Todd je pak čistou muzikálovou adaptací z pera Stevena Sodenheima.
Zatímco si řada režisérů stěžuje, že kvůli pracovnímu nasazení nemůže být doma s rodinou a často kvůli tomu odmítá zajímavé nabídky, Burton si obrazně řečeno přináší teplo rodinného krbu s sebou do práce. Jeho první manželství s Lenou Gieseke, které se zrodilo uprostřed prací na prvním Batmanovi, neskončilo klasických hollywoodským happy endem (jako by jej proto vkládal z určitého sentimentu do každého svého filmu), neboť jejich vztah skončil krátce po dokončení druhého Batmana. Dalších devět let trávil bez chomoutu s Lisou Marií, u níž započal tradici pravidelného obsazování svých známostí do svých filmů. Šťastnou kartu mu do rukou přihrál osud až při složitých pracích na remaku Planety opic. V té době se sice schovávala za maskou opičí dámy, ale byla to Helena Bonham Carterová, se kterou je až do dnešní doby zasnoubený a po narození druhého dítěte loni v zimě oznámil, že už se cítí na to se s Carterovou oženit. Podstatné je, že se objevuje prakticky v každém z jeho posledních filmů – ať už role menší (čarodějnice ve Velké rybě, matka v Karlíkovi) či větší (paní Lovettová ve Sweeney Toddovi, mrtvá nevěsta v Mrtvé nevěstě). Když v záhlaví zmiňuji rodinu, nemyslím tím pouze pokrevní spřízněnost, ale obecně jeho blízké, protože spolupráce se stejnými lidmi usnadňuje a zpříjemňuje. Když se už v sedmém jeho filmu objevil Johnny Depp, není to ani castingová náhoda, ani hercova honba za prestiží a oceněním, nýbrž upřímné přátelství mezi těmito dvěma a shodný přístup k věci. Tim Burton si také hýčká svého hudebního skladatele Dannyho Elfmana, se kterým pracuje už od Pee Weeho velkého dobrodružství roku 1985. Letošní Sweeney Todd je vlastně od té doby prvním filmem, na němž se Danny Elfman nepodílel, jakkoliv je ve své tvorbě hravý a nápaditý a s muzikálovým laděním nemá problém. Oblibu má i mezi hororovými ikonami. Se svým idolem Vincentem Pricem se setkal při natáčení své krátké pocty, neboť Price film namluvil. Přáteli zůstali do jeho smrti. K celovečernímu filmu se dostal díky intervenci samotného Stephena Kinga, mistra literárního hororu, který ho po zhlédnutí Frankenweenie doporučil producentům filmové adaptace televizní postavičky Pee Weeho. Již jako prověřenému režisérovi se mu dostalo možnosti pracovat s hororovou legendou Christopherem Lee, a to na filmech Ospalá díra, Karlík a továrna na čokoládu, kde pro něj byla napsána zcela nová postava, a v Mrtvé nevěstě namluvil postavu zapřisáhlého kněze. A pokud už se s oblíbenou osobností nemohl setkat, natočil o ní životopisný film. Edward Wood, údajně nejhorší režisér všech dob, se dočkal přesné rekonstrukce své doby a vzniku jeho filmů, přičemž Burton dává největší důraz na Woodovo nadšení pro tvorbu filmů, jakékoliv ústupky při tom musel učinit.
