Nejnovější ročník lidsko-právního festivalu dokumentárních filmů bude zase o kus interaktivnější. Vedle sto filmových kousků z velké části doprovázených účastí autorů nebo odborných diskusí nabízí letos pořadatelé i sbírání lidsko-právních bobříků nebo dokumentární workshop. Čtěte aktualizovanou publicistiku a recenze na MS.cz!
Festival odstartoval v úterý v Praze, kde převzal cenu Homo Homini kyrgyzstánský disident Azimžan Askarov, za nějž ocenění převzal jeho syn, protože sám Azimžan Askarov je režimem držen ve vězení. V hlavním městě probíhá festival po deset dnů až do čtvrtka 17.března, souběžně s ním a ve dnech dalších se rozeběhne promítání i v desítkách měst po celé ČR. Jako motto se letošním ročníkem nesou slova: „Neplýtvej svou energií.“ Pořadatelé tím upozorňují na to, že vyspělé západní společnosti a jejich občané hovící si v relativní pohodě a klidu by neměli zahazovat svůj čas a schopnosti nicneděláním nebo úplnými blbostmi, jak absurdně znázorňuje letošní videoklip festivalu. Možnost nepřímo se angažovat zprostředkovávají už léta nejrůznější sbírky a charity, ale jednat můžete i výrazněji. Jedním způsobem je stát se dokumentárním filmařem a pomáhat odhalovat praktiky poškozující lidská práva ve všech významech tohoto slova. Za poplatek 50 eur se mohou třídenní akce probíhající o víkendu zúčastnit jak profíci, tak laici, kteří mají zájem něco změnit. Mnohem zajímavější je ale druhá část aktivizace diváka, která probíhá skrze lidsko-právní činnosti, jejímž splněním sbíráte bobříky. Na každém projekčním místě (kina, divadlo Archa, Městská knihovna a další) bude k dispozici aktivita, jejímž splněním získáte bobříka a ziskem všech máte možnost vyhrát i nějaké ceny spojené s festivalem. V rámci festivalu si tak můžete vyzkoušet, jaké to je být slepý, jaké to je shánět vodu, odhadovat, jaké nesmyslné tresty v některých zemích padají, jestli odhalíte korupci či jestli umíte správně třídit.
Součástí filmového programu jsou tři soutěžní sekce. V hlavní soutěži bude porota složená z vítězného režiséra loňského snímku Nepřátelé národa, Roba Lemkina, dále Ozlem Dalkiran nebo český režisér a producent Ondřej Trojan. Utká se zde hned několik velmi zajímavých kandidátů. Karla z krabice připomene loňský dokumentární hit českých kinosálů Katku, protože zde sledujeme osud dítě vrženého do tvrdé reality nikaragujské narkomanky. Můj přítel rikša pak nabízí pohled do profese indického drožky, který žije z ruky do huby a ještě mu hrozí, že mu profesi zakážou. Formálně netradiční dokument se skrývá pod názvem El Sicario – pokoj 164, v němž minimalistickým způsobem zachycuje režisér autentické vyprávění muže, který s výcvikem FBI řadu let působil v mexické narkomafii a nyní podává svědectví o jejím fungování, což ho vzhledem k odměně vypsané na jeho hlavu může stát dost. Hlubší analýzu případu ruského zločince přináší dokument Chodorkovskij. Loni se tématem rakoviny velmi citlivě a zároveň mrazivě zabýval polský snímek Chemo a letos se mu pokusí konkurovat Léčba den za dnem, v níž režisérka natáčí svůj vlastní příběh rakoviny prsu. Proměny, která zažívá Indonésie s nastupující generací mladých, představí Poloha hvězd. Netradičně otevřený pohled do fenoménu únosů zahraničních turistů ukáže snímek Můj únosce a stejným způsobem poodkryje historii genocidy v Guatemale dokument Granito. Pokud by vás zajímalo, proč v Paraguaji zmizelo z povrchu země zakázané číslo 108 a co vůbec znamená pro místní obyvatele, tak za zhlédnutí stojí dílo nazvané symptomaticky 108. Dál se soutěže účastní ještě šest filmů.
Druhou významnou soutěžní sekcí je Máte právo vědět, v níž se soustředí snímky s tématikou až investigativně pojatých problémů, se kterými se dennodenně nestýkáme, ale existují. Největší pozornost budí dokument Krev v mobilech, který se může pochlubit i tím, že patří mezi nejžádanější dokumenty mezi školami, které se festivalu účastní. Předmět každodenní potřeby se totiž ukazuje jako produkt, za který se výrobou platí i životem. Dál se nahlédne i do jiných kulturních oblastí, takže Afghánští tanečníci představí fenomén sirotčích tanečníků, které si pro svoje sexuální tužby kupují movití kupci, Manželka za padesát ovcí znejistí úvahou nad cenou lidské bytosti. Hiphopová revoluce nás zavede do prostředí undergroundu na Kubě, Čína převede svou temnější stránku v Posledním útočišti, v němž se připomene pořádání olympijských her, které obyčejné lidi stálo víc, než se na televizních obrazovkách mohlo zdát. Jak to vypadá v Iráku z pohledu mladých místních filmařů, předvede nizozemský dokument Bagdádská filmováškola.
Při pohledu na další festivalové kategorie lze snadno vyvodit hlavní témata. Vedle Panorama, Ženským hlasem, Český film, Ekologické výzvy a Cesty ke svobodě patří k výrazným nováčkům roku 2011 Věku navzdory a Tváře korupce. Celý loňský rok se nesl ve vzrůstajících diskusích o mezigeneračních problémech spolu s tím, jak probíhaly jedny volby za druhými nebo se medializovala facebooková skupina hanobící staré. Jeden svět tak nabídne sedmero dokumentů, které různým způsobem představí staré, jejich problémy, ale také možnosti, schopnosti a výlučné dovednosti, které jim nelze odepřít. Že pořadatelům letos na našich starších obyvatelích záleží, dává najevo výběr zahajovacího snímku, kterým bylo Na stupních vítězů. Film představuje skupinku stárnoucích obyvatel ve věkovém rozmezí mezi pětasedmdesáti a sty lety, kteří aktivně sportují a účastní se i mezinárodních soutěžních klání. Film je po technické i obsahové stránce mnohonásobně lepší než dílo, které zahajovalo loni. Přestože ústřední myšlenka se točí kolem sportování, samotný akt jako by režiséra tolik nezajímal, neboť velkou část stopáže tráví zájmem o jiné činnosti, přičemž nejabsurdnější je povídání o sexu. Pro našince je nejzajímavější fakt, že jedním ze sledovaných je i český atlet Jiří Soukup. Na stupních vítězů je nabitý pozitivní energií jako by chtěl zvednout z židle i postarší návštěvníky kin, ale kontraproduktivně působí na mladší publikum, které může cítit komediální podtóny ve zvoleném hudebním podkresu a celkově zamrzí, že se nejde k jádru věci – tedy fyzické námaze starého těla. Kdyby tento střet ukazoval hojněji, možná by scény fyzického vypětí nevzbuzovaly v sále během zahajovacího večera smích. Legrační to totiž nebylo.
Druhý tematický okruh se zabývá korupčním jednáním, které poznamenávalo českou politiku snad odnepaměti, ale neustupující ráz problému dává tušit neblahým závěrům. Není to ale jen výsada českého území, korupčení se děje všude a dobrým příkladem může být Itálie se Silviem Berlusconim, který kvůli vlastní tváři neváhá podplatit i sám sebe. Dokument Draquila – Itálie se třese nabídne po vzoru loňského snímku Videokracie portrét tohoto státníka v době, kdy ho země potřebuje. Dalších pět dokumentů vás zavede do Ruska, na Ukrajinu, Rumunska a nakonec do Čech. Představí se tak odvážní filmaři, kteří se nebojí poukázat na finanční pletichaření. Na co ještě čekáte, lístky se prodávají v každém místě promítání za osmdesát korun, a pokud vám není svět kolem vás lhostejný, Jeden svět je místo, kde se následující týden budete cítit jako doma.
