Víkendové lovení bobříků a vítězství gayů na Jednom světě
Máme za sebou týden, během kterého jste mohli filmy Jednoho světa vychutnávat od odpoledních hodin a podobně jako já se pustit do festivalových bobříků. Recenzované filmy: Sto osm, El Sicario, Kongo ve čtyřech dějstvích, Láska ve špatných časech, Můj únosce aj.
O víkendu byl nejlepší čas pustit se za dobrodružstvím, v němž figurují lidská práva a bobři. Stánky v jednotlivých kinech totiž byly otevřeny déle a v Lucerně jste si v rámci nevidomého bobříka mohli vyzkoušet i práci se slepeckými psi. Ostatně právě tento bobřík patřil k jedněm z nejzajímavějších, protože fyzická část šmátrání se slepeckou hůlkou bez možnosti vidět dopadla na návštěvníka s větším účinkem než memorování faktů. Zmínil bych proto ještě Divadlo Archa, kde jste si vyzkoušeli, jaké to je, když máte na zádech dítě a taháte se s barely vody o objemu desítek litrů. Naopak Světozor, který se nachází kousek od Lucerny, nabízel velmi povrchní a nezaujaté seznámení s absurdními tresty. Nešlo o to označkovat si zisk dalšího bobříka, ale aktivně se něco dozvědět. Nápaditost pak musel návštěvník projevit v Ponrepu, když vytvářel vlastní komiks, a v Evaldu, když musel odhadnout, co je a co není korupční jednání.
Recenze – Sto osm
Vítězný film letošního ročníku lidsko-právního festivalu Jeden svět dost dobře svým úspěchem překvapil, protože vedle konkurentů v podobě Mého únosce nebo El Sicaria je „Stoosmička“ poměrně mírný dokument z Paraguaje, v němž se zdánlivě nic neděje. Avšak právě postupné odhalování hluboce zakopaných traumat zdejší společnosti je tím, co mohlo oslovit porotu. Prvoplánově se nepouští do velkého tématu, jenom pojednává o stigmatizaci homosexuality. Zároveň je třeba doufat, že dokument nebyl vybrán pouze jako důkaz, že homofobie je zlo a my ji odsuzujeme.
Hlavní devizou filmu jsou rozhovory, které Costa vedla jak se svým otcem, tak několika místními a postupně i členy gayské komunity nebo učitelkou tance, jejíž školu strýc navštěvoval. Způsob vedení rozpravy je velmi jemný, staví na kontrastech a vede k odhalování věcí, které člověk ani nechce sdělit. Ale tím, jak v dialogu reaguje, dává svůj postoj jasně najevo. Dokument tak ve svých důsledcích odhaluje hlavně to, že naše minulost nás ovlivňuje víc, než bychom si přáli, a přestože je tvrdý režim pryč, v lidech přetrvávají kulturní postoje, které jim vštípil. Vnitřně, ale zůstávají. Nic extra objevného, že. 4*
Recenze – El Sicario – pokoj 164
Pro nesmírně intenzivní dokument byla zvolena odvážná forma zpracování. Režisér Gianfranco Rosi na základě novinového článku a tipu dobrého přítele natočil dokument o narkomafii působící v Mexiku způsobem, že se nyní musí obávat o svou vlastní hlavu. Podává totiž přímou a otevřenou zpověď o organizačním fungování. Svědkem mu je bývalý člen této zločinecké struktury, který se dlouhá léta přičiňoval o to, aby lidé trpěli a umírali.
Od žádného jiného dokumentu jsem na Jednom světě nečekal, že bych se mohl nudit, ale navzdory jednoduché formě je obsah tak dobře podaný, že mu nejde odolat. Nevěřícně sledujete, jak El Sicario předvádí mučení, které probíhalo právě v tomto pokoji a jak pomalu směřuje svůj příběh k bodu zvratu, v němž dojde na upřímnou zpověď takové síly, že se její upřímnosti nelze ubránit. Těžko můžeme tohoto muže omluvit a odpustit mu jeho činy, ale musíme mu být vděční za to, že našel vnitřní sílu, která mu umožnila se vzepřít a ukázat světu, jak to v Mexiku vypadá. 5*
Poznámka - Kongo ve čtyřech dějstvích
Rozdělení do čtyř dějství se zdá být nesmyslnější než krájení pizzy na čtvrtiny. Konzumace pizzy je tak snadnější, film ale stravitelnější ne. Naopak je to spatlanec čtyř krátkých filmů různých režisérů, kteří nakousnou a předvedou své téma, ale celistvější obrázek chybí s tím, jak neúplný obrázek o Kongu se podává.
Poznámka - Poroučíme větru, dešti
Tento dokument zabývající se čínskými problémy trpí stejným syndromem jako Kongo ve čtyřech dějstvích. Taky je rozdělen do čtyř částí podle čtyř živlů, ale rozdělení to je někdy násilné a v případě posledního dílku zbytečné. Když totiž vezmete v úvahu díl o ohni a vzduchu, oboje má to společného, že je problém v pachu a znečištění ovzduší.
Formálně je kvalitní, obsahově otevírá důležitá témata a představuje čínský aktivismus, který není obvyklý vzhledem k místnímu režimu. 3*
Poznámka - Můj únosce
Když se naskytne filmaři příležitost, musí ji chytit za pačesy, a to i tehdy, kdy hrozí osobní újma na psychice. Kdysi se Mark Anderson stal obětí únosu v Kolumbii, kde se ročně stane neúměrné množství takovýchto teroristických akcí. Když se dostal pryč, jaké bylo jeho překvapení, když ho jeden z únosců kontaktoval.
Vznikl z toho jednak pohled do průběhu únosu, kdy se čtveřice zúčastněných vrací vzpomínkami i geograficky do těžkých dob, a jednak zpověď únosce, která nabízí pohled protistrany na to, co se stalo. Nelze očekávat nějaký extremismus, když už se u něj projevilo citové pouto k vězněným, ale jeho odpovědi umožňují poodkrýt mentalitu, která za těmito činy stojí. Nakonec ale pomáhá hlavně uneseným, když se jim omluví a připustí, že popřel jejich lidská práva. Nicméně tahle část je dost omezená a přebytek vyprávění unesených umocňuje dojem, že toho mohlo být řečeno víc. 4*
Poznámka - Láska ve špatných časech
Gabrielle Bier se podařilo dostat aktérům pod kůži a odhalit nejen vnější okolnosti, ale i vnitřní napětí a pnutí, ve kterém se postupně láska ztrácí. Obaluje tedy příběh jednoho páru politickými okolnostmi, ale nezůstává jen u nich, což by byla jen polovina pravdy o našich životech. Vztah totiž podléhá jak vnější, tak vnitřní korozi, což zde ukazuje velmi názorně, aniž by se bála, že zničí obrázek obrovské lásky, který na začátku vybudovala a který stojí za tím, proč se ti dva pokouší utéct před předsudky a zákony svých rodných států. Pokud by totiž dále udržovala idealistickou vizi, která bojuje s nepřízní okolností, zabila by tím důvěryhodnost i prožitek spojený s Láskou ve špatných časech. Zatímco jinde dost vadí, když autoři problém nedotáhnou do konce, tento film jasný konec má a jeho protikladná šťastlivost trochu umírňuje dojem z toho, že ti dva se mohli každou chvíli rozejít. Nepostihla tedy to, co ty dva skutečně drží pohromadě. Jenom předvedla, že něco ano. 4*
Foto: Jeden svět, internet
