Uplynulý filmový rok přinesl několik rekordů (tři noví miliardáři), smutek kinařů (do kin přišlo nejméně lidí od roku 1996 a ani zvýšené 3D vstupné nezabránilo 400 mil. propadu světových tržeb), hodně velkých omylů (díváme se na tebe, Saxáno) i pěknou řádku podstatných filmových děl. Titul nejlepšího filmu roku si tak odnáší Drive s Ryanem Goslingem.

1. Drive
Neslyšeli jste dřív o Nicolasu Windingu Refnovi? Nebudete první ani poslední. V roce 2011 na sebe strhl veškerou pozornost svým ladným, hudebně náruživým, emocionálně pozvolným a osmdesátkově nostalgickým dílem. Drive se přehnalo kinosály a na diváky se snesly mraky kinematografického blaha, když Refn zkušeně vedl celý tvůrčí tým, aby vykreslil jemnocitný vztah ústřední dvojice, jejichž romantika se záhy zvrhne v pravověrnou a brutální cestu za pravdu a svobodu. Okouzlení z čisté filmařiny zapříčinilo, že se Drive zásluhou hlasů čtyř redaktorů stal filmem roku 2011.  
RECENZE

Mary a filmový rok 2011

Nejlepší český film roku: Vše pro dobro světa a Nošovic

Nejlepší animovaný film roku: Rango

Nejoblíbenější soundtrack roku: Drive: Cliff Martinez

Nejoblíbenější filmová scéna roku: Písečná bouře tvrdě jdoucí po agentu Ethanu Huntovi v M:I – Ghost Protocol

Nejoblíbenější filmová postava roku: Bezejmenný Řidič aka Ryan Gosling ve filmu Drive

Film roku 2011, který nikdy neměl být stvořen: Saxána a Lexikon kouzel

V roce 2012 se těším na: Hobit, Nebezpečná metoda, Temný rytíř povstal

Jaký byl filmový rok 2011:

   Letos jen stručně, přátelé. X-Meni se vrátili a Vaughn nám dokázal, že umí udělat skvělý blockbuster, který není tupý a prvoplánový. Ryan Gosling se pro mě stal panem hercem, ale po Bláznivé, zatracené lásce taky součástí mých erotických snů. Jinak to byl rok filmově poměrně slabý a výsledný dojem nevylepšily ani letošní festivalové snímky. Z nich však stojí za zmínku citlivě a zároveň nesmírně humorně natočené Lurdy, jež jsou od ledna 2012 v kinodistribuci. Super 8 bylo nespravedlivě podceněno a Mission: Impossible – Ghost Protocol je po druhém zhlédnutí nejlepší komedií roku. Nejvíce šokující zjištění roku: Emmerich umí točit kvalitní historická dramata. Zapomeňte na předsudky a pusťte si Anonyma.

Martin Bubrín a filmový rok 2011

Nejlepší český film roku: Neviděl jsem skoro nic, takže Alois Nebel (jinak bych to tipoval na Rodina je základ státu :-))

Nejlepší animovaný film roku: Rango

Nejoblíbenější soundtrack roku: Drive, Sucker Punch

Nejoblíbenější filmová scéna roku: Závěr Melancholie, Stvoření světa ve Stromu života, Scéna v Maroku na jeden záběr v Tintinovi, nejlepší ale celá sekvence v Dubaji v MI4

Nejoblíbenější filmová postava roku: Ethan Hunt, Magneto, Charles Kaznyk (Super 8), Thor

Film roku 2011, který nikdy neměl být stvořen: Hon na čarodějnice, Dream House (moc opravdu špatných filmů jsem neviděl)

V roce 2012 se těším na: Prometheus, Temný rytíř povstal, Hobit, Avengers

Jaký byl filmový rok 2011::

   Letošní nabídka kinodistribuce sice nezahrnovala žádný kinematografický milník či must-see film, kvůli kterému by byla i ta ke kinu méně náchylná skupina diváků ochotna vyměnit televizní seriály za povinnou návštěvu kina. Nedá se však říct, že by byl tento rok nějak výrazně slabý. Ba naopak. Jistě, některé snímky nenaplnily očekávání ani z půlky, ale za to můžeme vinit spíše střihače trailerů či realizátory reklamních kampaní, kteří většinou slibovaly něco, čím ve výsledku daný film vůbec nebyl. Překvapivě silným zástupcem maistreamového proudu byly tento rok blockbustery, které vynahradily loňskou bídu srovnatelnou s vyprahlostí Saharské pouště. Thor, X-Men: První třída, Zrození Planety opic, Transformers 3, Captain America: První Avenger (nebo Mstitel?), o Vánocích také povedený návrat Toma Cruise v našlapaném „animáku“ Mission Impossible – Ghost Protocol. Uzavřelo se navíc také desetileté putování Harryho Pottera napříč kinosály, které přivedlo rozporuplné zakončení, jenž se utápělo v přehnané epizodičnosti. Když už ale neskončilo epicky jako Návrat krále, můžeme jej alespoň považovat za důstojné – a několik let oplakávat absenci brýlatého kouzelníka v kinech. Vyložené propadáky se pak staly z ambiciózních popcornů jako Barbar Conan, Kovbojové a vetřelci či Green Lantern, který utopil zhruba 230 milionů ve filmu, za který by se styděl i Dolph Lundgren v osmdesátých letech. Vic než strhující a uzemňující projekty tentokrát kinům zavládly i povedené žánrovky (namátkou Správci osudu, Vyměřený čas či Všemocný), které z propracovaných námětů vytěžily jen obstojnou hollywoodskou zábavu na jedno zhlédnutí.

   Naopak za naprostou špičku letošního roku je považován artový snímek Drive, který si nejen elektrizujícím soundtrackem, ale i výkonem Ryana Goslinga vysloužil nálepku jednoho z nejlepších filmů uplynulého roku. Což je v kinech, kde většinou vládne popcorn a forma masové zábavy, přinejmenším vyhlídka na lepší časy. Více se do diváckého podvědomí zapsaly snad už jen „oscarové“ snímky, které tradičně válcovaly kina v lednu a únoru – dá se však říci, že bylo rozhodně z čeho vybírat. Nostalgická Opravdová kuráž, expresivní Černá labuť, životabudících 127 hodin nebo konzervativní, byť oceňovaný pohled do aristokratické společnosti v podobě Královy řeči byly snímky, které chutnaly nejednomu milovníkovi kvalitní podívané. Zkrátka a dobře, i přes mnoho letošních kinozážitků (osobně mi málem spadla čelist u závěru Melancholie, ve Varech jsem zase prožil jedinečnou filmovou „torturu“ u Turínského koně, na kterou do konce života jistě nezapomenu) byl tento rok přeci jen trochu slabší než ten následující, v němž se to pomalu každý měsíc hemží must-see projekty a filmovými událostmi. Těším se více na nového Batmana, Avengers, Promethea nebo na Hobita? Těžko říct...

Kristýna Lexová a filmový rok 2011

Nejlepší český film roku: Odcházení

Nejlepší animovaný film roku: Alois Nebel

Nejoblíbenější soundtrack roku: Drive

Nejoblíbenější filmová scéna roku: Když hlavní hrdina filmu Lovci hlav vyrazí ze stodoly pokrytý výkaly a řídící traktor s napíchnutým psem.

Nejoblíbenější filmová postava roku: Řidič z Drive

Film roku 2011, který nikdy neměl být stvořen: Saxána a Lexikon kouzel

V roce 2012 se těším na: Okresní přebor, Železná lady, Star Wars Epizoda I- Skrytá hrozba ve 3D

Jaký byl filmový rok 2011::

   Rok 2011 vůbec nebyl chudý pro ty, co si umějí vybrat. Na jaře se na nás jako vždy navalilo veškeré oscarové bohatství v čele s Královou řečí, Černou labutí, Fighterem a Opravdovou kuráží, dobré snímky se ale daly najít po celý rok. Dočkali jsme se několika pokračování diváckých hitů v čele s Harry Potterem (relikvie smrti -2. část), který definitivně uzavřel jednu populární sérii. Velké finále proběhlo sice poměrně v klidu, přesto už nic nebude jako dřív. Co se týče české produkce, tak se začalo na lepší časy blýskat až v druhé polovině roku. Jedinou jarní vlaštovkou bylo Odcházení Václava Havla a na podzim se premiéry dočkal i animovaný Alois Nebel. Na oba snímky se čekalo se vztyčenými slavobránami, přijetí ovšem bylo poněkud chladnější, a je jedno, jak specifické a jedinečné filmy to jsou. Nečekaným překvapením, a podle mě jednoznačně nejlepším filmovým počinem roku, bylo stylové drama Drive, kde excelovali Ryan Gosling a především dokonale vybudovaná atmosféra ve stylu filmu noir. Drive spolu se skandinávským hitem Lovci hlav dokazuje, že pokud chcete kvalitní divácký zážitek, musíte sice trochu hledat, ale o to více budete spokojení. V novém roce nás čeká spousta zajímavých projektů - velkofilmy od Petera Jacksona nebo Ridleyho Scotta, oscarová dramata (Železná lady), komiksové trháky (Avengers) a i příjemná česká osvěžení (Okresní přebor). Přeji nám, divákům, hodně silných momentů!

Martin Vaněk a filmový rok 2011

Nejlepší český film roku: Rodina je základ státu

Nejlepší animovaný film roku: Tintinova dobrodružství

Nejoblíbenější soundtrack roku: Drive

Nejoblíbenější filmová scéna roku: geneze vesmíru ve Stromu života

Nejoblíbenější filmová postava roku: Magneto (Michael Fassbender, X-Men: První třída)

Film roku 2011, který nikdy neměl být stvořen: Norské dřevo

V roce 2012 se těším na: Stud, Nebezpečná metoda, Děti moje

Jaký byl filmový rok 2011::

   Česká filmová distribuce nabízí především americkou produkci, která letos až na pár výjimek stagnovala. Studia se ve snaze získat zpět nemalé investice brání inovacím a sází na jistoty, jako jsou pokračování úspěšných filmů, knižní adaptace, retro návraty do 80. let a adaptace známých komiksů.

   Letos byla ukončena 2. částí filmu Harry Potter a Relikvie smrti série o premiantovi z Bradavic a už v této chvíli se většina recenzentů shoduje, že tento úspěšný marketingový produkt nemá šanci stát se podobně kultovní záležitostí jako Hvězdné války nebo Pán prstenů. Ještě menší životnost je předpovídána filmové obdobě noční můry zvané Twilight sága, která poslední film Rozbřesk po vzoru Harryho Pottera rozdělila na dvě půlky a letos nabídla jeho první část. Méně náročná část ženského (či spíše dívčího) publika opět obdržela svou porci emocionálního porna.

   Obě série spadají rovněž do kategorie knižních adaptací, stejně jako milostná romance Jeden den, natočená podle bestselleru britského autora Davida Nichollse. Na této adaptaci je pozoruhodné především to, že vznikla v produkci nakladatelství Random House. Bude zajímavé do budoucna sledovat, zda půjde o ojedinělý případ, nebo se z něj stane precedens a rovněž další nakladatelství se odhodlají k vlastním adaptacím svých úspěšných titulů.

   Předloňská filmová retro vlna zhlížející se v estetice 80. let se přelila i do roku 2011, ale jak tvůrcům, tak i divákům přinesla převážně zklamání. Snad nejoriginálnějším způsobem ji zúročil film Drive, který se chytře vyhnul prvoplánovému fetišizmu bezstarostného konzumu (Rychle a zběsile 5) a nabídl rafinovaný mix akce a kontemplativního vytržení, umocněného extatickým disco soundtrackem.

   Největším zklamáním byly letos adaptace komiksů. Zklamání zažili nejprve diváci a následně producenti marně vyhlížející zisky donedávna tak vydělečného odvětví filmové branže. Komiksoidní Sucker Punch, Zelený sršeň nebo Kovbojové a vetřelci lze označit bez dalšího rozebírání za propadáky. Thor byl přijat spíš jako slušně odvedená práce a X-Men: První třída sice vzkřísil sérii o mutantech po smrtelné ráně zasazené filmovým kazisvětem Brettem Ratnerem a Gavinem Hoodem, ale ani zdaleka nedosáhl kvalit prvních dvou filmů Bryana Singera.

   Co se naopak loni povedlo, kromě v žebříčku uvedených filmů, bylo několik pozoruhodných snímků spadajících do žánru sci-fi. Jednak další zdařilá adaptace románu nejslavnějšího píšícího paranoika Philipa K. Dicka Správci osudu, řešící otázku nakolik jsme pány vlastního osudu. Dále Vyměřený čas, zřejmě nejpodvratnější úvaha, jaká se letos objevila v mainstreamové produkci a která by svými teoriemi o sociální nerovnosti jistě potěšila německého fousáče Karla Marxe. Jen o ten zmíněný fous méně podvratná byla myšlenka filmu Vyvolený, drze zpochybňující obecný přístup dogmaticky démonizující drogy. Pro změnu pozoruhodnou formální invenci předvedlo nízkorozpočtové sci-fi Zdrojový kód, postavené na mnohokrát zpracované myšlence časové smyčky. Kamil Fila prohlásil o loňském filmovém ročníku, že byl slabý mainstreamovou produkcí, zato silný, co se týče filmů tzv. uměleckých. Já bych jen doplnil, že i to málo zajímavého, co mainstream respektive žánrový film přinesl, vzniklo skloubením žánrových pravidel a na mainstream nezvykle dospělých úvah.

   Největší ohlas, ať už ten příznivý nebo naopak odmítavý, vyvolal poslední snímek filmového filosofa Terrence Malicka Strom života. Důvod rozporuplného ohlasu vidím především v otevřeném přístupu k otázce víry v Boha. Malickova přímočarost v přístupu k tématu vedla u některých recenzentů k nepochopení a záměně za prostoduchost. Poctivec Malick se při hledání ztracené víry vrací až ke stvoření vesmíru a ve fascinující vývojové genezi, která následuje, popírá současně převládající darwinismus a předkládá svou verzi hybatele dějin: nikoli síla, ale soucit.

   Českému filmu věnuji jen pár řádek, protože jej dlouhodobě ignoruji. Loňský rok přesto naznačuje, že v českém filmu nastává zatím méně znatelný, zato zásadní posun. Vzniklo hned několik filmů, které nepůsobí jako zpráva z paralelního světa, kterým se daří ve větší či menší míře sdělit něco podstatného o české společnosti, aniž by z toho vyšla pseudoumělecká chcípácká póza nebo podbízivé „človíčkování“: Poupata, 80 dopisů, Nic proti ničemu (s výhradami) a Rodina je základ státu. Posledně jmenovaný film dokonce přináší jasně vyjádřený morální postoj, což je v české filmové branži i společnosti věc nevídaná.

   Pokud shrnu své filmové zážitky z loňského roku, musím vyjádřit své zklamání nad běžnou distribucí. Přesto to byl pro mě z hlediska filmu rok nadmíru obohacující, ovšem pro ty zásadní filmové zážitky jsem letos musel zamířit na festivaly. To by už ovšem byl úplně jiný článek.

Adam Fiala a filmový rok 2011

Nejlepší český film roku: Vendeta

Nejlepší animovaný film roku: Tintinova dobrodružství

Nejoblíbenější soundtrack roku: Černá labuť

Nejoblíbenější filmová scéna roku: Ze všech nejvíc asi vyrůstání dětí za zvuků Vltavy ve Stromu života, ale také finále Černé labutě, Tintnova akční jízda na jeden zátah nebo vybrané pasáže Harryho Pottera

Nejoblíbenější filmová postava roku: Láká mě říct Simba z obnovené premiéry Lvího krále, signifikantních postav totiž nebylo mnoho. Ale tak Rooster Cockburn z Opravdové kuráže za chlapskou poctivost i sarkastický přístup nebo Babydoll ze Sucker Punch za obětavost a vnitřní rozepři.

Film roku 2011, který nikdy neměl být stvořen: Saxána a lexikon kouzel

V roce 2012 se těším na: Aardmanovští Piráti (Band of Misfits), Burtonovy Temné stíny, Norman a duchové, a jestli dorazí, tak i Cuarónovo Gravity