Červnová STŘIŽNA: Správní chlapi se střetnou s orky a najdou Dory

16.6.2016 at 18:50  •  Posted in Preview, Svět filmu by

Jaká je červnová nabídka kin? Redaktoři představují pokračování populárního animáku, akčního blockbusteru a také film podle videohry. Krimi komedii s áčkovými hvězdami a zdařilý americký horor přibližujeme minirecenzemi.

 

Warcraft: První střet

Hlavní taháky: neporažený král MMORPG konečně ve filmu, další způsob, jak ukojit letní touhu po fantasy blockbusteru

Marek Koutesh To, že pravděpodobně jedné z pěti nejsilnějších videoherních značek trvalo tolik let, než se jí někdo chopil a zadaptoval pro filmové médium, o něčem svědčí. Především to ukazuje, jakou nedůvěru v hollywoodských studiích stále vzbuzují videohry na plátně, ať už jakkoli populární. Fenomén Warcraft přitom nestaví jen na velké fanouškovské základně, ale i na ustáleném a víceméně komplexním fantaskním světě, který herní studio Blizzard poprvé představilo veřejnosti v roce 1994. Říše je dodnes pravidelně rozšiřována a aktualizována prostřednictvím masové multiplayerové hry World of Warcraft. Studio Universal tedy mělo k dispozici výhodu, kterou videohry producentům moc čas nedávají – mnoho milionů fanoušků lačnících po vnoření se do důvěrně známého světa s hlubokou mytologií.

Je i s tímto luxusem zaručen finanční úspěch? O tom se dá debatovat. Stereotyp nerda pařícího v mámině sklepě chodí do kina výjimečně. Videoherní adaptace jako Max Payne (2008), Hitman (2007) a Princ z Persie: Písky času (2010) ale nikdy neměly potenciál zaujmout tak rozmanité publikum jako poměrně rodinný a stále aktuální Warcraft. Navíc dobrodružná vysokorozpočtová fantasy se stále jeví jako stabilní formát – i ten perský princ by se býval zaplatil, kdyby někdo krotil jeho obrovský rozpočet. Snímek Warcraft: První střet se zabývá prvními boji lidí a orků, kteří na kontinent Azeroth vstoupí přes Temný portál. Zda a za jakých dramatických situací se králi Wrynnovi (Dominic Cooper) a legendárnímu rytíři Anduinovi Lotharovi (Travis Fimmel) podaří dobýt zpět svou říši, se neznalí dozví v kinech.

Resumé: Recenze jsou zatím neúprosné, jméno režiséra Duncana Jonese ale vzbuzuje naděje, že směšné dialogy a pastelové dekorace viděné v trailerech dávají nějaký smysl.

 

Země původu: USA; Premiéra: 10. června

Žánr: dobrodružný/fantasy; Délka: 123 min; Distributor: CinemArt CZ

 

Hledá se Dory

Hlavní taháky: Hledá se Nemo má každý rád

adam_2 Třináct let uplynulo od vodního dobrodružství Merlina a Dory, kteří se snažili najít Nema, toho času uvězněného v akváriu zubařské ordinace. Andrew Stanton za tu dobu stihl pro Pixar natočit už jenom jeden animovaný film, a to sci-fi Vall-I (2008). Před čtyřmi roky si pak vyzkoušel práci s herci, když se pokusil, podle názoru většiny nepříliš povedeně, přivést k filmovému životu sci-fi klasiku o Johnovi Carterovi, který se podíval až na Mars. Aktuální snímek Hledá se Dory je nejenom očekávaným návratem k oblíbeným postavám, ale i příznak směřování Pixaru, většinu času považovaného za jedno z nejoriginálnějších studií.

Je to otázka, jestli se Pixar začal více klonit k zavedeným značkám, které snáze táhnou diváky do kin. Na jednu stranu už jeho třetí celovečerní film byl pokračováním jejich prvního výtvoru Toy Story (1995). Na druhou stranu z posledních sedmi filmů Pixaru jsou čtyři z nich pokračování. Taky je nejasné, jestli nový film musí automaticky znamenat méně diváků. Loni třeba V hlavě (2015) vydělalo 356 milionů dolarů jenom v USA, další půlmiliardu má za světa, a to byla zcela nová látka. K tomu je nutné dodat, že Pixar minulý rok uvedl dva nové filmy, i ten druhý bez návaznosti na předešlou tvorbu a na Hodného dinosaura (2015) si zase málokdo vzpomene (celosvětově 331 milionů). Na Hledá se Dory sice můžeme hledět s jistým despektem, ale pokud se povede příběh o tom, jak si zapomnětlivá Dory vzpomněla na rodiče, což odstartovalo velkou cestu až do zábavního mořského světa, nelze proti opakování značky nic namítat. V prvé řadě jde o vyprávění.

Resumé: Mořský svět je velký a rozmanitý. Další příběh se stejnými postavami by nemusel znamenat jenom opakování známého.

Země původu: USA; Premiéra: 16. června

Žánr: komedie/animovaný/rodinný; Délka: 90 min; Distributor: Falcon

 

Správní chlapi – minirecenze

Hlavní taháky: Ryan Gosling a Russell Crowe parťáky

Shane Black se vrací k buddy cop komedii, žánru, který v 80. letech oživil. Napsal totiž scénář ke Smrtonosné zbrani (1987), v níž spároval dva zcela odlišné typy lidí. Stejně je tomu i u Správných chlapů. Sledujeme mladé soukromé očko (Ryan Gosling) a postaršího, rozvedeného a cynického mlátiče (Russell Crowe). Ti se ve spletitém příběhu dají dohromady, aby vypátrali jednu dívku. Film v sobě mísí prvky crazy komedie, krimi noir a akčního žánru a k tomu je ještě zasazen do 70. let, takže tu máme retro pro milovníky kotlet, barevných svršků a zvonových kalhot.

Gosling poprvé hraje v komedii (pokud nepočítáme dramedii Bláznivá, ztracená láska /2011/) a vtipy podává s lehkostí a bez křeče, což mu však umožňuje scénář, který neobsahuje vyloženě hluchá místa. Lokace se rychle střídají, příběh se rozvětvuje, rány padají, kulky lítají a jedinou konstantou v rovnici je špičkování mezi oběma protagonisty. Ano, při vzpomínce na Gladiátora (2000), kdy Crowe v dnes již klasické scéně říká, že je Maximus Decimus atd., můžeme jen zamáčknout slzu, protože jediné, co je tady maximální, je jeho obří panděro. Crowe dospěl do taťkovské fáze, působí unaveně a téměř až znuděně a možný už ho čekají jen podobné role. Pokud mu však bude parťákem Gosling a Black se žánrově vymezí, mohla by z toho být i trilogie. Slabinou filmu však je, že i když se párkrát asi hodně nahlas zasmějete, po pár dnech jsou veškeré dojmy pryč. Chybí výraznější hláška, která by se dala citovat, nebo nabitá scéna, kterou byste si s chutí pustili znova. 6/10.

Resumé: Místy opravdu zábavná komedie s neokoukanou kombinací herců, které by však prospěla kratší stopáž. Na jeden dobrý vtip padne pět slabších, ale žádný není stupidně pubertální. Slovní komiku střídá fyzická groteska a při správném naladění se budete usmívat celý film.

P.S. Pro fanynky Goslinga: herec si během filmu oblečení nesundá a tvář mu trochu hyzdí pornoknírek.

Země původu: USA; Premiéra: 2. června

Žánr: komedie/akční/krimi; Délka: 116 min; Distributor: Freeman Ent.

 

Den nezávislosti: Nový útok

Hlavní taháky: něco jiného než komiksový blockbuster, vzpomínky na devadesátkový hit

adam_2Prý jsme věděli, že vrátí. Myslím, že většina diváků to netušila, dokud se neobjevila první upoutávka. Přece jenom, dvacet let je dlouhá doba. Režisér Roland Emmerich navíc už sedm let neničil plochu větší než je pozemek Bílého domu. A kdo si dobře vzpomíná, dřív dokázal oválnou pracovnu amerického prezidenta zlikvidovat během vteřinky, přímo ve Dni nezávislosti (1996) to dostala jako jedna z mnoha v ikonickém záběru mimozemské destrukce.

Vetřelci z vesmíru se tak vrací a lidstvo to bude mít echt těžké, protože se nevrací Will Smith, díky kterému Země minule tak tak přežila. Těžko říct, jestli teď letos mít lidské plémě štěstí. Bez Smithe filmu chybí nějaká výrazná hvězda (ano, máme zpátky Jeffa Goldbluma i filmového prezidenta s nejlepší motivační řečí Billa Pullmana, ale méně populární z dvojice bratrů Hemsworthových nic nespasí). O hodně tak půjde i producentům, kteří by jistě chtěli, aby se minimálně zopakovaly osmisetmilionové tržby prvního filmu. V roce, který je doslova obsypán blockbustery, ale někteří musí zákonitě padnout a Den nezávislosti: Nový útok by mohl být snadnou obětí. Na druhou stranu, záplava komiksů jednoho začne po čase nudit.

Resumé: Fanoušci celosvětových výjevů zkázy si už lístek jistě koupili. Ostatní asi zváží, jaká to může být záchrana planety, když se jí neúčastní Will Smith.

Země původu: USA; Premiéra: 23. června

Žánr: akční/sci-fi/dobrodružný; Délka: 133 min; Distributor: CinemArt

 

V zajetí démonů 2

Hlavní taháky: nejlepší hororový režisér současnosti se vrací, pokračování úspěšného prvního dílu

tom Hororová událost roku. Nejuznávanější hororový režisér současnosti James Wan předloni oznámil, že dává svému žánru vale a pustí se do akčních vod. Na svou kultovní ságu Insidious sice zůstal dohlížet, ale s moderním hororem to nevypadalo dvakrát růžově. Naštěstí si odskočil nazpět a dal vzniknout pokračování jednoho ze svých nejhrozivějších děl. Sequely trápí prokletí, kdy většinou nedokáží plnohodnotně navázat na úspěšného předchůdce. V případě V zajetí démonů (2013) je tomu ovšem naopak – dvojka je o úroveň výše než úvod do vymítačské ságy o manželech Warrenových. Jakkoli se to zdá s přihlédnutím ke kvalitě prvního dílu nemožné.

Film je vykrystalizováním Wanových předností. Jeho rukopis je cítit v každé scéně a podobně jako Villeneuveho Sicario (2015) z plátna vyzařuje pečlivost každého okamžiku. I s delší stopáží přes 130 minut se tvůrcům daří udržovat napětí a spolu se soundtrackem Wanova dvorního skladatele Josepha Bishary vytvořily jeden z nejděsivějších příběhů, byť není zrovna nejoriginálnější. Zprofanovaný námět vymítání démonů ale plnohodnotně kompenzuje ztvárnění – a divácká srdce dostanou v kině jednu z nejvýživnějších masáží za poslední roky.

Resumé: Hororový král Wan je zpátky v plné zbroji a přichází se svým majstrštykem. Nasazuje korunu letošní plodné úrodě hororových filmů v kinodistribuci a my doufáme, že si od akčního žánru odskočí alespoň ještě jednou.

Země původu: USA; Premiéra: 9. června

Žánr: horor; Délka: 134 min; Distributor: Freeman Ent.