Hero (2002)
(Hrdina)
Čínský film hrdina zaujme především efektní kamerou, choreografií, zvukem, zkrátka formálním ztvárněním. Také příběh je umně poskládaný a divák do poslední chvíle přemýšlí, co je vlastně pravda a co fikce.
Je to příběh o dilematu, který má bezejmenný hrdina. Zabít tyrana a uvrhnout tak zemi do zmatku nebo rezignovat na svou pomstu ve prospěch klidu a míru. Dilema jen zdánlivé. Hrdina pochopí co jeho povinností. Vlastní život a tužby přece nic neznamenají. Jakkoli je vražda jistě principiálně odporná věc, je třeba si položit otázku: je vražda tyrana skutečně zločinem? Čínský režisér říká, že ano. V závěru filmu je jasně vylíčen rozpor mezi morálkou a mocí, tyto dva fenomény se prý míjejí, nejsou slučitelné, mír je možné vykoupit jen bezduchou manipulací, hrubou silou. Osobně, individuálně je etické chování nezbytností a vlastně podstata lidskosti. Ale ve vztahu k moci to neplatí. Moc není vázána ničím. Její představitel může mít dilemata, ale musí jednat pragmaticky, machiavelisticky. Toto přesvědčení o nutnosti Leviatana poutající lidské vášně a tlumící anarchistické násilí je staré a dlouho sloužilo jako ospravedlnění absolutní moci panovníků, často mělo i své oprávnění, často bylo nezbytné. Ale dnes nás dělí od počátků čínské historie více než 2000 let. 2000 let zkušeností a poznání, že moc vždy hledá své zdůvodnění, ale spíše než vznešené pohnutky vede vládce jejich pýcha, touha a nezřízené ambice, které se skrývají za mystický nátěr historické nezbytnosti, nutnosti zajistit pořádek, klid a mír a proto je třeba zabíjet lidi ve velkém. Podřízenost autoritě a důraz na kolektiv byl vždy součástí čínské mentality, ale neznamená to přece, že to tak musí být navždy. Každý člověk má právo být svobodný, ale podle hrdiny je možné být svobodný jen ve smrti. Vždyť nakonec všichni obětaví odbojáři, kteří po dlouhá léta podávají stabilně výkon daleko za hranicí svých schopností rezignují a spáchají sebevraždu. To je jejich odpověď. Co říká tento film? Vzdejte se, veškerý odpor je marný a proto zbytečný. Svoboda je chiméra nejen ve smyslu politickém, ale i fenomenálním, existenciálním. Pouze absolutní poroba nebo smrt. Ale taková argumentace je falešná jako je falešný celý film. Patos ústí k obhajobě soudobé Číny a soudobých autorit. Zůstává jen dojem z formálně dokonalé básně jejíž obsah se nás (doufejme) netýká.
