1917 – válka si žádá hrdinství a grandiozitu

28.2.2020 at 12:15  •  Posted in Recenze by

První světová válka dostává ve filmu režiséra Sama Mendese podobu dlouhého nepřerušovaného záběru. Na místě je otázka nakolik je spektakulárnost projektu opodstatněná.

 

   Technika dlouhého záběru je v zájmu filmových kritiků a teoretiků velmi dlouhou dobu. V novém tisíciletí nesla tento prapor díla Bély Tarra, který ho užívá k navození nezvyklých, nepříjemných i meditativních pocitů. S novými technologickými možnostmi začali dlouhý záběr užívat i filmaři v Hollywoodu. Alfonso Cuarón oslnil v Gravitaci (2013), Alejandro Gonzáles Iñárritu v Birdmanovi (2014) a ve filmu REVENANT Zmrtvýchvstání (2015). Nyní se do vyprávění bez střihu pouští také Brit Sam Mendes.

 

Tisíc šest set důvodů proč

   Pro režiséra se svým způsobem jedná o osobní projekt. Inspirovalo ho vyprávění dědečka Alfreda H. Mendese, který bojoval v první světové válce a byl svědkem jedinečného hrdinství. Ve filmu sledujeme dvojici z frontové linie, která dostane od velitelství nanejvýš důležitý úkol – musí kontaktovat a zachránit tisíc šest set spolubojovníků z německé strategické pasti. Svobodník Schofield (George MacKay) je k šanci misi splnit skeptický, desátníka Blakea (Dean-Charles Chapman) ale pohání touha zachránit svého bratra.

   1917 svým zřetelným vymezením cílů, přímočarou a zároveň trnitou cestou charakteristicky spadá do subžánru tzv. „Men on a Mission“ filmů – do těsné společnosti například Tuctu špinavců (1967), Kam orli nelétají (1968) i Zachraňte vojína Ryana (1997). Nesoustředí se toliko na mučivé stránky války, ale více přibližuje dobrodružství, napětí a bratrskou soudržnost. V případě 1917 se forma nebezpečně blíží myšlenkově povrchnímu „zážitkovému“ produktu. V tomto kontextu je odkazování se režiséra na reálnou bojovou zkušenost vlastního dědy prazvláštní krok.

   Dlouhý záběr je tu především prostředek k bedlivému sledování. Kamera své hrdiny doprovází na každém kroku a „nedovolí“ jim odpočinku. Ptát se asi budeme, jaký byl cíl snažení, které zmáhalo celý štáb a rozhodně přitížilo rozpočtu snímku, který činil sto milionů dolarů. Patrně šlo o zprostředkování silnějšího prožitku. Divák je vnořen do vyprávění, které zúročí vrozené vlastnosti našeho každodenního vnímání – hlavně naši iluzi celistvosti časoprostoru, v němž se pohybujeme. Bohužel nic nenasvědčuje tomu, že by za volbou stál jakýkoli hlubší myšlenkový pochod. Mendes nezvažuje vertikální rozměr díla a filosofické konotace dlouhého záběru jsou mu cizí. Objevuje v sobě ducha stereotypního studentského filmaře, který zjišťuje, jak může filmovými prostředky vybudit emocionální odezvu publika.

   Je poté zásluhou mnoha složek filmového štábu, že na této úrovni 1917 poměrně funguje. Libovolná diskuze či komentář k filmu se soustředí na zásluhu kameramana Rogera Deakinse, který velmi pečlivě koordinoval spolupracovníky, aby byl výsledný útvar přesvědčivý. Ve venkovních prostorách se natáčelo jen v zamračeném počasí, a to z důvodu stability přirozeného svícení. Film je ve skutečnosti tvořen několika desítkami záběrů, přičemž střihy se musely na plánovaných místech důkladně skrýt. Některá dlouhá jetí pak vyžadovala bezproblémové předávky kamer mezi několika operátory. Produkce tak musela být sama o sobě vyčerpávajícím logistickým zážitkem.

 

Kamera pod palbou

   Deakins, který s Mendesem natáčel už válečný film Mariňák (2005), drama Nouzový východ (2008) a bondovku Skyfall (2012), neprodchnul film žádnou prvoplánově uchvacující estetikou. Úslužně se staví k celkové kompozici vyprávění a nedovolí si vykročit z realistického vymezení. Nejvíce se osobitému uměleckému vyjádření blíží v noční scéně zničeného a částečně i hořícího města, ve kterém se octne Schofield. Koncepce záběru-vyprávění sice osamostatněným uměleckým výstřelkům nebrání, ostatně důkazem je tomu Ruská archa (2002) Alexandra Sokurova. Zde se ale volila minimální stylizace, která vše přizpůsobuje hledisku dvou protagonistů.

   Právě této skutečnosti je třeba litovat, protože celá ta ekvilibristika tím není příliš podnětná a v průběhu stopáže přijde moment, kdy už nedokáže intelektuálně překvapovat. První napínavá scéna, ve které protagonisté prochází zemí nikoho, je v podstatě ucelený model toho, jak bude veden celý film. Všechny potřeby kontinuální střihové skladby jsou jen nahrazeny prostředky jinými. 1917 tak zůstává vpravdě konvenční vyprávěním, které ke svým cílům užívá jen nezvyklých technik.

   Ačkoli je v centru mediální pozornosti stále Deakins, který za 1917 obdržel již druhého Oscara, nemenší zásluhu na poutavých obrazech mají i scénograf Dennis Gassner a vedoucí výpravy Lee Sandales. Oba se ujali úkolu stvořit celistvou válečnou krajinu, kterou mohli herci plynule procházet. Jakákoli členitost prostředí pak paradoxně vzbuzuje nedůvěru. Tyto pocity se například dostavují, když se z tunelů frontové linie vojáci náhle dostávají do idylických jarních plání. Dalším zřetelným příkladem je (i časově poněkud překotným) přechod z hořícího městečka do sousedního lesíku. Na těchto místech filmu přestává dávat smysl i taktické rozmístění nepřátelských pluků. Nic, co by v jiném snímku nevyřešilo několik zručných střihových zásahů…

   V důsledku se Mendes více než cokoli jiného snaží o úkrok a nový pohled na techniky filmového vyprávění. Jeho metody jsou ale poměrně rigidní a nepřipouští žádné výrazné experimentování. 1917 také nevybízí k přemítání o estetice jako díla jiných režisérů, kteří dlouhého záběru soustavně užívali. Jeho výjimečnost jako technologického zázraku je nezpochybnitelná, v ostatních ohledech ji lze ale přinejmenším zpochybnit.

P.S. Dodejme, že krátká camea několika slavných herců jsou spíše jen okatým marketingovým tahem a herecky nejvíce zaujme málo známý MacKay.

(6.5/10)

 

Foto: Vertical Ent.

  • Info
  • Trailer
  • Plakát
Originální název: 1917

Režie: Sam Mendes; Scénář: Sam Mendes, Krysty Wilson-Cairnsová

Hrají: George MacKay, Dean-Charles Chapman, Colin Firth, Benedict Cumberbatch, Mark Strong, Andrew Scott, Richard Madden a další

Žánr: válečný, drama, dobrodružný; Země původu: Velká Británie/USA; Stopáž: 119 minut

Premiéra: 27. února 2020

Marek Koutesh