Meryl Streepová je matkou rodiny s mnoha problémy. Největším je ona sama.
Violet Westenová je nemocná, bere hodně prášků, a to všechno znatelně mává s jejími náladami. Její manžel najme do domu výpomoc, po něm samotném se však po několika dnech slehne zem. Netrvá dlouho a je nutné vystrojit pohřeb, jehož se účastní její tři dcery – nezadaná Ivy, která zůstala blízko rodičů, Karen s novým snoubencem Stevem a Barbara s manželem a dcerou Jean. Zavzpomínat přijíždí i Violetina sestra s manželem a jejich dospělým synem, kterému se kvůli shodě jmen s otcem říká Malej Charlie. Obřad končí, podává se štiplavý oběd, který všichni ještě okoření.
Divadlo bez teatrality
Jedním z plejády filmů, které směřují za ziskem ocenění, je i Blízko od sebe, kus spíše odstrkovaný a zamlčovaný, a nebýt Meryl Streepové, která se zkrátka neobejde bez oscarové nominace, nejspíš by definitivně skončil jako jednoznačný poražený. Avšak to, že Blízko od sebe nevyhrává ceny, nevypovídá o jeho kvalitách. Nebo jste si mysleli, že vítěz Oscara musí být vždy nejlepší z nejlepších? Netřeba nic tajit, Blízko od sebe je připomínkou komorních klasik, ale bez sebevědomější a významotvorné režie se klasikou nestane.
Nevýrazná režie nemusí být na škodu, vždyť i na divadle platí za důležitější hlas ten autorův, a protože Blízko od sebe vychází z divadelní scény (i v češtině uváděné jako Srpen v zemi indiánů), máme alespoň kvalitu náplně zajištěnou. Krom toho její autor Tracy Letts svou hru vlastnoručně přepracoval do filmového scénáře. Rozdíl neposoudím, avšak dialogy jsou nosnou silou filmu. Že se režisér John Wells tedy drží v pozadí, nepřekvapí. Je to jeho teprve druhý celovečerní film a v životopise se víc skví velká zásluha na mnoha seriálových projektech.
Opak sluníčkových lidí
Když jsou zmíněny klasiky a divadlo, jako první na ráně se naskýtá Kočka na rozpálené plechové střeše, která nabízí podobnou rodinnou zápletku, v níž se široké příbuzenstvo setká pod jednou střechou a skrytá nevraživost, nenávist k tužbám jiných a stud před pravdou se hlásí o slovo jedno za druhým. Dílo z pera Tennesse Williamse a v režii Richarda Brookse dovedlo zaujmout postavami od první chvíle, kdy se jednotlivé charaktery projevovaly vzájemným napětím a dovedly být i částečně směšné.
Na druhé straně, a na to je třeba se připravit, je Blízko od sebe poměrně depresivní dílo, které nechává postavy jednat hnusně, poraženecky a vulgárně a postavy jsou obrány o cokoliv, co by jim mohlo přinášet radost ze života. Toto temné prostředí je živnou půdou pro výživné drama, nicméně svým pohledem odvráceným od sluneční záře jsou až příliš jednosměrně orientováni ke katastrofě. Navíc na to nejlepší, společný oběd, při němž se budované zdi kolem jednotlivých tajemství hroutí se stejnou okázalostí jako velké říše na vrcholu svých sil, tak na to nechává film nepřívětivě dlouho čekat, i když kvůli rodinnému stolování nás vlastně ke sledování zve.
Oheň a led – Meryl a Julie
Předtím se nutně musíme seznámit s protagonisty famílie bez optimismu. Dílo si tím staví základy pro vrcholnou krizi, opatrně nakousne trable jednotlivých postav, které ostatní neznají. Někoho zničeného závislostí na prášky, jiné rozdělené nevěrou v manželství, další naivní ve vztahů k mužům, jinou odtažitou a bez vztahu. Jsou to dílčí věci, které příběh promění v tornádo jménem Meryl Streepová, které zasáhne uprostřed jídla a jme se rozmetávat rodinu už tak chabě držící pospolu. Její postava manželky zesnulého a matky tří sester je ústřední a bylo by právě překvapivé, kdyby se Streepová nezvládla role ujmout bez chybičky. Je jistota a ta platí. Kvitovat však můžeme silný výkon Julie Roberts, která se hrne do poměřování sil s osmnáctkrát nominovanou herečkou a ze zápasu vychází přinejhorším s remízou.
Koncepčně se na každou z deseti až dvanácti postav připravila vlastní minizápletka, která se začne před obědem, a přestože ten je vrcholem filmu a zdá se, že některé motivy se nadbytečně rozjížděly, dílo ještě disponuje dojezdem, pozvolným rozplétáním, takže intenzita simuluje Gaussovu křivku. Přičemž některé záležitosti zůstanou nepřiměřeně otevřené, nebo jejich význam v kontextu dalších prvků vypadá jako komár mezi velbloudy. Zatímco vážné vztahy mezi úzkým příbuzenstvem Violet Westonovou, její sestrou a třemi dcerami má smysluplný a těžkomyslný obsah i objem, lehkovážný snoubenec Steve nebo nejmladší účastník obřadu Jean jsou snadným terčem ostatních, navíc u nich absentuje katarze.
Dusno podpořené vysokými letními teplotami se sice stupňuje k fascinujícímu bodu hereckého varu, který zesiluje zajímavá charakterová kresba, avšak množství dílčích zápletek rozdrobuje téma, které tak nemá žádný střed, i když v něm sedí Meryl Streepová a její Violet, od níž se lidé utíkají ať už ke smrti, nebo nevhodnému vztahu, hlavně pryč. Interpretačně volný závěr by si také zasloužil v některých případech konkrétnější vyústění. Přeci jen, za ty dvě hodiny se stáváme členy rodiny a chceme vědět, jak ostatní dopadli.
