Neill Blomkamp přichází se svým třetím sci-fi filmem. V hlavních rolích bázlivý robot, který vás však klidně roztrhne na půl, a členové bizarní skupiny Die Antwoord. Kombinace, které nelze odolat?
Jihoafrickou skupinu Die Antwoord, kterou tvoří Yolandi a Ninja, lze žánrově zařadit pod rap-rave. Její pestrobarevné, ironické, provokativní a hlavně originální klipy, které se otiskly i do filmu, obsahují bizarní výjevy jako černoušek s hadem na krku nebo zpěvačka se staženými zlatými spoďáry kadící do luxusního zlatého WC. Hudebníci se přímo podíleli na designu doupěte svých postav, nabídli na natáčení svou dodávku nebo chtěli obarvit zbraně na žluto, což mělo pomoci při sžívání se s rolemi. Jejich pojetí prostoduchých, ale v jádru hodných gangsterů, kteří žijí v chudobě a k tomu ještě na okraji subkultury zločinců, což z nich činí dvojnásobné outsidery, v rámci filmu funguje perfektně. Mohli bychom v kyperpunkovém Chappiem hledat režisérův komentář k sociálním poměrům v zemi, který naznačuje, že lidi ke kriminalitě vede zoufalá životní situace, protože stát jim nepomůže, a že šance na nový život existuje jen skrze obcházení pravidel. Tentokrát se ale Blomkamp svým sociálním a socialistickým tématům opatrně vzdaluje, byť nejnižší vrstvy obyvatel a všudypřítomná špína vybydlených domů se stávající jeho trademarky.
Tvůrce narozený v JAR se posunul od špinavých johannesburských slumů v Districtu 9 a utopické představy beztřídní společností v Elysiu k intimnímu eRkovému příběhu o myslícím robotovi, který chce, abyste mu před spaním četli pohádku o černé ovci a ráno ho učili sprosté hlášky. Chappie je přelomovým objevem mladého vědce Deona (nadšený Dev Patel), kterému se podaří spustit prvního samostatně uvažujícího a cítícího robota, tedy umělou inteligenci. Skupina druhořadých gangsterů chce Chappieho použít, aby jim pomohl s loupeží. Donutí tak vědce, aby jim ho předal, aniž by však plně chápali, že robot nic nezná a neumí.
Blonďatá Yolandi (dětinská ¥o-landi Vi$$er) s účesem podle hrnce přijímá bázlivého robota s mateřskou péčí a přes počáteční obtíže jej učí základním dovednostem. „Tatínek“ Ninja má o výchově však zcela odlišnou představu a jeho přístup je paralelou k stereotypu, že otcové chtějí drsné syny, které je však také nutné vyslat do světa na zkušenou. Učí tak Chappieho střílet a bojovat, aby si vzápětí ozkoušel tvrdou školu života v drsném světě venku, kde ho napadne místní parta agresivních mladíků. Situaci lze zjednodušeně popsat jako atak zlých černých dětí, od nichž zhroucený Chappie doběhne domů k mamince. Ač to téměř zavání exploatací tématu „šikanovaný jedinec“ a film často přepíná mezi akční sci-fi a dramedií s poněkud teatrálními hereckými výkony zvýrazněnými skoro až camp estetikou, funguje to nečekaně dobře a ještě to dokáže svou ryzí naivitou dojmout.
V jednoduchosti je krása
S tím úzce souvisí celkové pojetí filmu, které na první pohled vyvolává dojem odbytého béčka, ale ve skutečnosti se jedná o velice promyšlený a soudržný koncept, z nějž režisér ani jednou nevykročí. Určité přímočarosti hraničící až s prostoduchostí jsou totiž podřízeny všechny elementy filmu. Chappie má jednouchou zápletku, a proto je také vyprávěn tradičně bez jakýchkoliv narativních odboček. Dění na plátně je na rozdíl od režisérových předchozích filmů velice přehledné, což je zásluha nechaotického nasnímání a střihu. Témata a motivy filmu jsou do určité míry banální, čemuž jsou podřízeny dialogy, které neumožňují hlubší poznání aktérů.
Postavy tak mají jasné motivace, neprocházejí vývojem a jsou rozděleny na několik základních archetypů jako např. hodná matka, naivní vědec či nenasytný kapitalista, čemuž vévodí militantní katolík v podání Hugha Jackmana. Když chce být film drsný a cool, postavy si vezmou drsné a cool oblečení, doplňky a k tomu hrají řízné songy Die Antwoord a dalších. Vyznění scén tak ještě zesilují, a to kromě tónů i významotvornými texty, které se vyjadřují k chudobě či kriminalitě. To může působit jako křečovité snažení nebo nechtěná béčkovost, což zahraniční recenzenti filmu vyčítají. Jde však o zcela uvědomělou práci s béčkovými motivy, odkazy na klasiky sci-fi žánru a také vyobrazení životního stylu Zef, který je úzce spjat s životem nižší střední třídy v JAR a je navázán na nezaměnitelnou estetiku a určité postoje, kdy máte prd, ale jste styloví, jak praví jedna z charakteristik.
Ošklivý a velký vs. sexy a moderní
Vraťme se však k postavě australského rodáka Jackmana, jehož vědec zastupuje starší generaci v boji s tou mladší a všechna klišé s tím spojena. Na rozdíl od mladého vědce Patela má vojenskou zkušenost, tradiční postoje ve formě víry a je to zkrátka ukázkový padesátník ztracený v moderní korporaci. Jeho projekt dostává stále nižší rozpočet a je odsunut na okraj. Není totiž tak progresivní a moderně smýšlející jako mladší kolega, který je autorem vysoce funkčních a také elegantních robotů, kteří pomáhají policejním složkám. Oproti tomu Vincent opečovává svou relikvii ve formě těžkého, neobratného a zastaralého Losa, což je obří robot určený pro těžké boje. Svéhlavě se drží myšlenky, že projekt prosadí, a je ochoten nechat padnout město do chaosu. Mezigenerační boj však ve filmu neslouží jako hlubokomyslné podhoubí, ale vytváří příležitost, aby se mohly střetnout dvě různé technologie v boji.
Když dojde na akci, scény nejsou příliš originální, ale starosvětsky v nich absentují otravné výbuchy a anonymní postavy, které stejně nikoho ve filmu nezajímají. Myslící Chappie svým tělem chrání své „nové rodiče“ a z bojácného dítěte se stává nemilosrdný vraždící stroj, který rozerve člověka na půl, a výzvu, ať jdete spát, doprovází bodnutím nožem. Násilí však není samoúčelné a vulgarity jsou použity přirozeně, což rozhodně nelze říct o všech eRkových filmech, v nichž se často fu*kuje jen naprázdno. Chappie stejně jako každý mladý člověk teprve hledá své morální hodnoty, zjišťuje své síly a slabiny a je extrémně náchylný k impulsům od blízkých lidí, což z něj činí dojemný mix nesebevědomého teenagera a drsného rádoby gangstera s kalhotami u kolen, které zde suplují zlaté řetězy, nasprejované nápisy na jeho konstrukci a legračně vulgární slovník dítěte napodobujícího okolí.
Neherci ze skupiny Die Antwoord hrají přesvědčivěji než kdejaký profesionál. Chappie, jehož v rámci motion capture „hrál“ Sharlto Copley (již bez výrazného přízvuku), vypadá autentičtěji než roboti z vysokorozpočtových trháků. K tomu hrají tvrdší songy střídající se s nečekaně dobrým Hansem Zimmerem. Postavy běhají v třeskutě barevném oblečení s obřími potisky amerických národních symbolů. Jackman s ohavným účesem à la 90. léta a v těsných kraťasech se křižuje před tím „za*raným neznabohem“. Je to prosté – nuda se za dvě hodiny zkrátka nedostaví.
Chappie je příběhem bez otravných technoblábolů, řečí o respektování zákona jako v Robocopovi, hovorů o lásce a vědomí jako v Transcendenci a sentimentu filmů Číslo 5 žije a E. T. Film má zjednodušující dějové zkratky, neprokreslené charaktery postav a nedotažené motivy, které způsobují dojem banálnosti až stupidity, přesto je Chappie film zábavným eklektickým počinem kombinujícím akční sci-fi, melodrama, černou komedii a sociální drama. Schlíplé ucho rozhodně nemám.
I’m Chappie, gangsta fu*kmother!
- Info
- Trailer
- Plakát
Režie: Neill Blomkamp, Scénář: Neill Blomkamp, Terri Tatchell
Hrají: Sharlto Copley, Dev Patel, Yo-Landi Visser, Jose Pablo Cantillo, Hugh Jackman, Sigourney Weaver, Miranda Frigon, Robert Hobbs, Kevin Otto, Watkin Tudor Jones
Žánr: akční/sci-fi/thriller, Země původu: USA, Stopáž: 121 minut
Premiéra: 12. březen 2015
2 Komentářů